Řidič, ten tvrdý chleba má

Autorka článku: Alena Kučerová O řidičích seniorech se toho v poslední době píše dost a dost a většinou ne zrovna lichotivě. Stále dokola stejná písnička o příliš pomalé jízdě, o zpomalených reakcích, o nepozornosti a neznalosti dopravních značek a předpisů. Jen tak ze zvědavosti jsem si na internetu jeden takový testík o 25 otázkách udělala. Mé tušení, že „vím, že nic nevím“ se potvrdilo , když mi počítač oznámil, že jsem jich šest zodpověděla chybně a tudíž jsem neuspěla.

Nejsem zbabělec a hrdě se k tomu přiznávám a zároveň si uvědomuji, že s tím musím něco udělat. O věku, do kterého se sice nějak s nadšením nehrnu , se mluví jako o věku aktivním. I když mám dosti reálnou představu, co se pod tímto pojmem skrývá, přece jen závisí i na okolnostech a možnostech daného seniora. Kupříkladu v mém případě je to fakt, že žiji na vesnici. Práce na zahradě a na všem co souvisí s provozem a údržbou domu, je pro mě a mého muže hlavní a vlastně nikdy nekončící aktivitou. Ale nechceme přece jenom pracovat, nýbrž užít si i jiných radostí a k tomu potřebujeme mimo jiné i auto. To naštěstí máme a řidičské průkazy také. Ale jak jsem již na začátku uvedla, ono mít řidičák není všechno.

Takže jsem se dostala k tomu, proč jsem se formou cvičného textu deklasovala na něco mezi pánem tvorstva a delfínem. Na svoji obranu musím podotknout, že řidičský průkaz vlastním už od svých 18 let a byla jsem na něj pyšná daleko více, než když mi tři roky předtím soudruh předseda místního národního výboru spolu s příslušníkem Sboru národní bezpečnosti předali průkaz občanský. No, a od té doby jsem jen jezdila a jezdila. Naštěstí se mi nehody jako zázrakem vyhnuly, tedy až na několik menších kolizí. První kolizí vzápětí po ulovení řidičáku byl můj triumfální vjezd do garáže, při kterém to nevydržel přední „ blinkr „. Na místě spolujezdce seděl můj impulsivní tatínek, ale než se na něco zmohl, já už nebyla ani za volantem ani v garáži. Druhým prohřeškem byla ohnutá dopravní značka při příliš zbrklém couvání. No, a do třetice všeho dobrého. Husarským kouskem v mé letité řidičské praxi byly předpisově provedené „hodiny“ na zamrzlé vozovce. Sice jsem se z toho k nelibosti zaměstnavatele vzpamatovávala do konce pracovní doby, ale každá zkušenost něco stojí.

Při zdolávání dalších a dalších kilometrů si člověk ani neuvědomuje, že čas utíká jako voda a že kdysi získané vědomosti blednou a nové se k naší šedé kůře mozkové ještě nestačily propracovat. A přitom doprava se za posledních několik málo let neuvěřitelně zrychlila a tím potažmo i její náročnost. Takže pokud chci být seniorem aktivním a k tomu navíc zodpovědným, musím pro to něco udělat. Vyplnění několika cvičných testů ze znalosti dopravních předpisů je opravdu jen tím prvním pomyslným krůčkem. Nechceme přece stále donekonečna číst zprávy o dopravních nehodách, kde hlavní roli hraje senior a jeho nepozornost či neznalost. Nebojte se, na počítači zadejte heslo etesty a pro klid duše to zkuste. A třeba dopadnete lépe než já a pokud ne, pusťte se do učení. Navíc, opakovat si to, co už jsme pozapoměli nebo studovat něco nového z pohodlí domova nemusí být zas až tolik frustrující.

Mějte se hezky a pokud se o vánocích vydáte někam autem, nezapomeňte na šťastný návrat.

Autor: Alena Kučerová, Foto: Internet