Veřejnými opatrovníky bude obec?

Zdroj: MPSV Ve zcela nevhodných podmínkách žilo víc než sedmdesát zdravotně a duševně postižených lidí v bývalém uprchlickém táboře u Červeného Újezdu. Dostávali málo jídla, špatné to bylo také s hygienou a chyběla dokonce i potřebná zdravotní a sociální péče.

Dnes je pobyt v ubytovacím zařízení nedaleko severočeských Teplic pro některé lidi naštěstí už minulostí. Své o tom ví například starostka obce Měrunice Jitka Nová, která ve prospěch svého svěřence maximálně využila veřejné opatrovnictví. Jenže: Ministerstvo spravedlnosti ČR plánuje novou právní úpravu, podle které by obcí, které by takto mohly pomáhat, mělo být méně.

Díky institutu veřejného opatrovnictví mohly Měrunice, které jsou členem Svazu měst a obcí ČR, konat. A podařilo se jim z Červeného Újezdu umístit například duševně nemocného Josefa Kodouska na opavskou psychiatrii. Vše se ale může změnit k horšímu, pokud veřejnými opatrovníky budou pouze obce III. typu (tedy obce s rozšířenou působností, tzv. ORP) tak, jak plánuje Ministerstvo spravedlnosti ČR.

S navrhovanou změnou zákona o veřejném opatrovnictví proto nesouhlasí Svaz měst a obcí ČR (SMO), který sdružuje více než dva a půl tisíce měst a obcí. Upozorňuje, že taková úprava legislativy by znamenala menší akceschopnost, a tedy pomalejší řešení složitých životních situací nesvéprávných lidí. Předseda SMO Dan Jiránek říká: „Trváme na zachování agendy veřejného opatrovnictví na obcích všech typů. Není možné vykonávat veřejné opatrovnictví z obce s rozšířenou působností a očekávat, že veřejný opatrovník zvládne současně vykonávat agendu v několika místech zároveň. Jednotlivá místa od sebe mohou být vzdálena i desítky kilometrů a výkon funkce veřejného opatrovníka může být velmi nepředvídatelný. Je nutné, aby opatrovník mohl rychle a flexibilně reagovat, což na vzdálenost desítek kilometrů není možné.“ Předseda Svazu měst a obcí ČR dodává, že pokud by veřejnými opatrovníky byly pouze obce III. typu, znamenalo by to také vyšší náklady na dopravu, s kterými se ve státním rozpočtu nepočítá.

Obce o veřejné opatrovnictví stojí, nejlépe totiž znají, umí a chtějí, jak se ukázalo právě u Červeného Újezdu, řešit situaci přímo v místě. Jitka Nová, starostka obce Měrunice, do jejíhož katastrálního území ubytovací zařízení spadá, k tomu říká: „Opatrovnictví není určováno trvalým pobytem, ale místem skutečného pobytu. Obec se pak stará o člověka, na kterého nedostává nic ze sdílených daní, a přitom jí vznikají náklady související s touto činností. To by se mělo změnit účelovou dotací, s kterou počítá nový zákon, nicméně tyto peníze by měly dostat jen obce III. typu, které by měly veřejné opatrovnictví vykonávat. Sice by se tak ulehčilo menším obcím, nicméně by se snížila akceschopnost řešení složitých životních situaci lidí, kteří potřebují pomoc co nejdříve.“

Dnes si malé obce často nemohou dovolit platit speciálního sociálního pracovníka, veřejné opatrovnictví tak v mnoha případech bezplatně ve svém volném čase vykonává právě starosta. Situaci by pomohla vyřešit zmiňovaná účelová dotace, s kterou počítá nový zákon, dosud na tuto činnost nešly žádné konkrétní peníze. Podle Svazu měst a obcí ČR by nový zákon měl rovněž umožnit, aby malá obec v případě potřeby mohla v kontextu s veřejným opatrovnictvím uzavřít veřejnoprávní smlouvu s obcí vyššího typu. To vše v souladu s koncepcí reformy veřejné správy, tedy potřebnou decentralizací.

Pro úplnost: Ubytovacím zařízením u Červeného Újezdu se zabývala různá média, například Česká televize a televize Nova.

Zdroj: MPSV – Filipová