Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA. Roku 874 se tedy vrátil Metoděj na Moravu a pokřtil, jak jsme viděli, vévodu Bořivoje a posléze i pozdější světici Ludmilu.

Tento křest byl současně politickým aktem, protože kmotrem při křtu byl asi vladař Svatopluk – a ohlédneme-li se v dějinách církve zpět, potom si snadno ověříme, že kmotrovský vztah byl těsnější než kontakty pokrevní a příbuzenské. Záhy byl tedy zbudován chrám na Levém Hradci, nejspíše v místech, kde sídlil panovník, a kde vykonával své povinnosti kněz Kaich, který byl Bořivojovi přidělen. Svatopluk, jak se zdá, si chtěl Bořivoje připoutat, třebaže knížat i kmenů byl v Čechách bezpočet. Češi tak získali jediného vladaře, knížete, a tedy v tomto případě došlo k vytvoření mocných pout, jež by se dala srovnat (v dnešní terminologii) s dosazením místodržitele. Stalo se tak proto, že trojici Svatopluka, Bořivoje a Metoděje spojil právě křest. I začala se datovat kariéra přemyslovského rodu, která v době velmi blízké obsadila celé české území.

Co se chrámů týče, později vznikl v Čechách také druhý kostel zasvěcený P.Marii, na půdě budoucího Pražského hradu (po roce 885), který začal být budován až ve druhé fázi děje. Že Metoděj působil i v Čechách, si můžeme snadno domyslet i z existence „klementských“ chrámů nejen na Levém Hradci, ale i v Litomyšli, Hradci Králové, v Dobřenicích, ale také v Praze a na jiných místech. Tak byli naši předkové poprvé konfrontováni s požadavky spravedlnosti, milosrdenství a humanity a Čechy, které se pozvolna sjednocovaly, tak vstoupily do civilizovaného světa.

Jan Werich i Jan Masaryk sice měli za zlé mýtickému praotci Čechovi, že se zastavil právě uprostřed Evropy, když je na světě, jak víme z vlastní zkušenosti, tolik krásných míst. Podíváme-li se ovšem na mapu, jak říká můj přítel Vladimír Zikmund, nemohli si naši předkové vlastně vybrat lépe – to čemu dnes říkáme historické území Čech, je vskutku zřetelně viditelné území, obklopené horami, a snadno čitelné i na leteckém snímkování Evropy. To je tedy geografické jádro české státnosti a základ hranic zemí Koruny české, obklopené ze čtyř stran horami. Jde o český masiv, čtyřhran koncentricky stylizovaný ke středu. Tvořen je šumavskou, krušnohorskou, a krkonošsko-jesenickou soustavou, na východě uzavřenou Českomoravskou vysočinou. Tyto hranice nikdy nepřestaly existovat a podle historického práva tvoří svéprávnou jednotku, která patří k nejstarším v Evropě.

Takže vstupem do historicky uzavřených Čech, na přemyslovské území, vytvořil anebo stvrdil naši vznikající zemi, navíc sám svatý Metoděj. Závěrečnou pečeť na rodný list pak vtiskli rodící se zemi ještě Ludmila s vnukem Václavem a razítkem Paládia českého národa. Takže tato volba byla, jak vidno, doopravdy požehnaná. I když mnohým z nás (a právě Werichovi a Masarykovi) nepřinášela vždycky zrovna štěstí.

Co se druhého chrámu týče, ten vznikl dříve než Hrad, a to na tehdy volné prostoře, na území dnešního druhého nádvoří. Jestliže Bořivoj putoval na Moravu jako pohan, vracel se jako požehnaný vladař příštího českého státu, na území obydleném nezasvěceným a nepokřtěným lidem. Jeho křest a přátelství s vladařem Velké Moravy však zvýšilo váhu knížecího majestátu, což se v dalším vývoji země stalo rozhodujícím faktorem. Co se však Metoděje týče, tento apoštol a jeho žáci nezůstali ovšem jen na české půdě, ale putovali ještě dále do Slezska, Kladska a Polska, neboť Svatoplukovi se v mocenské politice věru dařilo, což se odehrávalo právě v letech 882-884, tedy v časech Bořivojova křtu. Své problémy ovšem měl i náš věrozvěst a jeho studenti, neboť němečtí biskupové, zejména ovšem již mnohokrát zmiňovaný Wiching, pokračovali nadále ve svých intrikách, a Metodějovi posléze nezbylo než se znovu vydat do Říma.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková