Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková DRUHÁ CESTA DO ŘÍMA. Každý návštěvník Říma ještě dnes shledává, že do tohoto „věčného města“, se lze vracet opakovaně – a pokaždé s patřičným požitkem.

Nejde-li ovšem o cestu za pokáním a o mocenskou zpověď, která čekala právě Metoděje. Nový papež Jan VIII. (872-882) chtěl totiž vyslechnout stárnoucího apoštola a porovnat věčné stížnosti německých duchovních, najmě Wichinga, na slovanskou bohoslužbu. Protože byla řeč o „barbarském“ jazyku, v němž Metoděj slouží mše, vyzval papež Jan VIII. Metoděje, aby se vydal do Říma ke zjištění, co je pravdy na všech žalobách, které mu byly prezentovány.

Došlo přitom i na klíčové slovo „Filioque“, které bylo věčným sporem, týkajícím se Svaté Trojice. V té době ještě ani v Římě nebylo využíváno této vsuvky a sám Jan VIII. napsal cařihradskému patriarchovi, že „my nejen toho (rozumí se slova „Filioque“) nevyslovujeme, ale co více, ty, kteří ve svém nerozumu první se opovážili to říci, odsuzujeme jako převratitele nauky Pána Krista i svatých otců, kteří nám na sněmech svěřili svatý symbol, a stavíme je do jedné řady s Jidášem.“

Papež tedy shledal Metoděje pravověrným, zatímco Wiching se svými žalobami byl po právu zařazen mezi Jidáše. Jak se totiž časem ukázalo, byl Wiching křivým agentem východofranckého krále a posléze římského císaře Arnulfa Korutanského (850-899). Papež se ovšem hodlal zalíbit všem – Slovanům, Cařihradu, ale i Frankům, s nimiž jeho následovníci budou mít ještě mnoho sporů a starostí, a přijde brzy čas, kdy bude německý císař čekat v nepohodě a v žíněném rouchu na slitování papežského dvora. Pro tentokrát se Metoděj nejen obhájil, ale obvinil nakonec Wichinga jako „rozsévače koukolu.“

Jan VIII. shledal našeho věrozvěsta „pravověrným“ a ustanovil jej řádným moravským arcibiskupem (Archiepiscopo sancte ecclesie Marabensis). Aby se však i franckému duchovenstvu dostalo určitého zadostiučinění, posvětil i žalobníka Wichinga jako biskupa nitranského. Nicméně použití staroslověnštiny Metoděj obhájil, což bylo stvrzeno papežskou bulou „Industrie tuae“, (Tvojí horlivosti), která obsahovala podmínku, že epištola a evangelium musí být nejdříve čteny latinsky, a až poté staroslověnsky. Jan VIII. v této souvislosti ovšem poznamenal, že není na úkor víře zpívat mše jazykem slovanským, neboť Ten, kdo učinil tři nejpřednější jazyky (hebrejský, řecký a latinský) „stvořil i všechny jiné ke své chvále.“ Tedy svatý otec shledává Metoděje „ve všem církevním učení a zvycích pravověrného a prospěšného.“

Krom toho svou bulou vybídl Svatopluka i moravský lid, aby Metoděje ctili jako svrchovanou hlavu své církve. Výslovně se zde uvádí, že „nařizujeme pak, aby kněží, jáhni a duchovní kteréhokoli stupně , ať Slované, ať kteréhokoli národa, kteří prodlévají uvnitř hranic tvého území, byli poddáni a ve všem poslušni uvedeného Našeho spolubratra (Metoděje), vašeho arcibiskupa tak, aby vůbec nic nekonali bez jeho vědomí. Kdyby se však ze vzdorovitosti a neposlušnosti odvážili způsobit nějaké pohoršení a rozkol a po prvním a druhém napomenutí by se nepolepšili, nařizujeme, aby byli jako rozsévači koukolu podle moci (církevních) ustanovení, která jsme mu dali a vám poslali, daleko vyhnáni z kostelů (biskupství) a z vašich krajin.“

Tak Metoděj zvítězil, ale ani Wiching svou při zcela neprohrál. Naopak – pospíšil si na Moravu s proslulým falzem, podle něhož měl být Metoděj papežem sesazen. Nitranský biskup však Metodějovi podléhal, papež falešnou písemnost zavrhl a Metoděj Wichinga ze své arcidiecéze o rok později (881) vyhnal. Aby učinil přítrž dalším intrikám, zbavil Wichinga biskupské funkce – do doby, než se podřídí jeho autoritě. Jidáš franckého císaře se tedy znovu vydal škemrat do Říma, jenomže v té době byl již Metoděj na cestě do Cařihradu, který jej původně úkolem velké misie pověřil. Ostatně dny našeho věrozvěsta byly tak jako tak sečteny.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková