Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Důchodce a duchovní život – Relaxace a koncentrace
Autor článku: František Benda Dalo by se nalézt jen velmi málo současných populárních časopisů, které by nevěnovaly alespoň trochu pozornosti těmto dvěma moderním fenoménům. Ony vlastně ani moc moderní nejsou, neboť činnostmi, které popisují, se zabývala řada lidí už velice dávno. |
To teprve současná přeuspěchaná doba je zřejmě z pudu sebezáchovy vytáhla z šera pozapomnění, oprášila a ohání se jimi na všechny strany.
Obě činnosti mají co do činění s duchovním životem. Zatímco relaxace se k němu pouze zdaleka a opatrně přibližuje, koncentrace v něm jede na plné obrátky.
S relaxací není vlastně žádný problém. Každý kdo se vážně dlouhodoběji zabývá nějakou prací, se zcela přirozeně unaví. A také si zcela přirozeně potřebuje odpočinout. Únava je jednoznačná, odpočinek může být naproti tomu rozličný. Její jednoznačnost je v tom, že se nám najednou přestane činnost dařit; pohyby se zpomalují a pletou, nové nápady nepřicházejí. Není důležité, dostavuje-li se únava při práci manuální nebo duševní – organismus toho má zkrátka pojednou dost.
Nejjednodušší je v práci prostě ustat. Ale co dále? Teď máme na vybranou. Můžeme se někam prostě jenom natáhnout, ale stejně dobře si můžeme odpočinout u jiné, naprosto odlišné činnosti. Ale také si můžeme zacvičit nebo se jen tak projít do přírody.
V podstatě jde o to změnit způsob činnosti, dát tělu jiné svalové zatížení a mysl odvést jiným směrem od problémů, které jí právě způsobily únavu.
Na to se přišlo už dávno, a nikdo se to nemusí chodit někam učit. Většinou to pochopí každý sám.
Je potom zcela běžné, že se už dlouho předtím těšíme na to, jak si o dovolené na čas zkomplikujeme život. K tomu snadno dojde např. odchodem do volné přírody. Třeba pod stan nebo na osamělou chatu. Bez elektřiny a plynu, bez vody (natož teplé) a radiátorů. Večery u ohně nebo při svíčkách. Týden se to dá vydržet – a pak se na to nostalgicky vzpomíná. Nemusí to být samozřejmě stan nebo chata. Možností je bezpočet. Jde hlavně o to, změnit způsob života.
Přesto že se při relaxacích tohoto typu zabýváme převážně činnostmi praktickými, mnozí při nich zažili jakési dotyky nekonečna. Dochází k nim zpravidla při osamělosti v hloubi přírody: v lese, na horách, u moře nebo na poušti. Mysl se tu snadno rozlétne do neprobádaných dálav a srdce se zachvěje náhlým průhledem do jiného světa. Jakkoli jsou takové okamžiky prchavé a dost ojedinělé, zanechávají v mysli trvalou stopu a touhu po novém opakování.
Na relaxaci libovolného typu je podstatné to, že opouštíme činnost, kterou jsme se až dosud zabývali a přecházíme jinam. Ideální je na čas přestat vůbec. Dát příležitost autoasanačním schopnostem těla, ať ukáží co dovedou. Tělo i mysl si rády odpočinou, i když na pokračování v načatém díle se zcela nezapomíná. Myšlenka na ně čeká kdesi v pozadí a můžeme někdy i vysledovat, že se na pokračování vlastně těšíme. Jenže teď odpočíváme, takže nic takového.
Dost jiná je situace při pokusech o koncentraci. Při ní neodcházíme pouze od činnosti, která nás unavila, zde odcházíme od spousty činností vůbec. Opouštíme je proto, že potřebujeme soustředit všechny síly na vyřešení určitého problému, který je pro nás z nějakého důvodu právě teď důležitý.
I s takovými případy se setkáváme velice často. Převážnou většinu záležitostí řešíme běžně, jaksi „z voleje“, aniž bychom se jimi blíže či podrobněji zabývali. Čas od času se ale vyskytne něco, co si vyžádá více pozornosti.
Jmenovitě při učení musí jít stranou všechny zájmy, které s danou látkou nemají nic společného. Jinak by se jednalo o pouhou ztrátu času, a nic takového si momentálně nemůžeme dovolit.
Ještě vyhrocenější situace nastane jsme-li na duchovní cestě, která od nás vyžaduje opakovaná koncentrační cvičení. Pod pojmem odstraňování myšlenek, které s daným předmětem nemají nic společného, je zde rozumět prakticky vše, co se týká běžného života. Při koncentračních cvičeních je požadováno, aby se mysl upnula na jeden jediný předmět nebo na jednu jedinou myšlenku. Ty mají být co nejjednodušší, aby se mysl příliš nerozptylovala, a také by měly mít duchovní zaměření.
To je první vstup do oblasti duchovna. Od něj se odvíjí celý další postup, který je pro každého uchazeče jiný, takže jej nelze jednoznačně popsat.
Zcela odtažitá ale koncentrace od běžného života není. Výhodně a zcela spontánně jí využívají i ti, kteří o duchovním životě ani nic nevědí, nebo vědí, ale nestojí o něj.
Ti, kteří o něm vědí a současně o něj nejen stojí, ale také by v něm rádi dosáhli nějakého pokroku, již při prvních pokusech (které bývají nelehké) zjistí, že je možno postupovat několika různými způsoby.
Nejjednodušší je snažit se udržet vybranou myšlenku co nejdéle. Pár prvních kroků bývá úspěšných, takže mysl zajásá. V nejbližším okamžiku ale zjistí, že se rozpustile toulá někde úplně jinde, neboť všude je to mnohem zajímavější než u monotónního opakování.
Zde je upozorňováno na potřebnou shovívavost sama k sobě: při takto zjištěném selhání si neklnout, nevyčítat, nezoufat si. Klidně začínat znovu a znovu, asi jako se milující, obětavá maminka znovu a znovu shýbá pro hračku, kterou její poklad vyhazuje z kočárku.
Zkušenost s toulavou myslí navozuje jinou možnost postupu při koncentraci. Ta spočívá v tom, že hlídáme, aby se k naší ústřední myšlence nepřitulily nějaké podobné představy, které by postupně a nenápadně odvedly mysl na jiné kluziště. Prostě si pořídíme portýra, který hlídá u dveří a nevpustí do našeho koncentračního salonu nikoho, kdo by tam mohl způsobit nějakou neplechu.
Jde tu o velmi jemné záležitosti. Je to vlastně taková jakási hra s myslí. Také je totiž možno si představit, jak nějaká vážená osobnost má projít davem obdivovatelů. Ti jí ve svém nadšení překážejí v pohybu. Najme si proto pár siláků, aby jí klestili cestu, odstrkujíce ty nejotrlejší. I naše mysl se může zaměřit na to, aby se zbavila nepříjemných překážek ještě dřív, než se vetřou a nasadí jí svou vlastní ohlávku.
Výběr cesty a délka setrvávání na ní současně ukáže stupeň nadšení a odhodlání, které je žák ochoten a schopen ro své poznání vynaložit.
Autor: František Benda, Foto: Internet