Důchodce a duchovní život – Symboly

Autor článku: František Benda Navzdory zdánlivě nepřebernému množství možností způsobů lidského chování není tato různorodost přece jen nekonečná. Každý člověk prochází kolísajícími stavy svých nálad, emocí a subjektivních pocitů zdraví.

Tento neustále se proměňující soukromý život je zasazen do všeobecného rámce existující společnosti, takže jej bylo nutno – kvůli zachování prosperity společnosti – vybavit úředními hodinami a provozními řády, aby bylo zajištěno pravidelné plnění nezbytných administrativních postupů. Tak vznikly jakési koleje, zajišťující, že alespoň některé činnosti budou probíhat s neměnnou pravidelností. Zkušenost pak ukázala, že řada potřeb se vyskytuje častěji, neboť je používá větší množství lidí. Vznikající zájmové skupiny se rády sdružují, jak to vidíme např. ve sportu, náboženství, umění, politice a podobně. Snadno se pak stane, že jejich činnost se shlukuje kolem nejčastěji používaného nebo opakovaného jádra, které se tak stane pro tuto činnost symbolickým. Na ně se pak nabaluje další následné dění, zaměstnávající v detailech jednotlivé členy. Symbol, který tuto činnost představuje, se stává pro skupinu kódovým znakem. Je vyabstrahovaný z řady odstínů její činnosti, jak je přinesla praxe, opakovaná delší dobu. Jednoduchý znak tím dostává širokou vypovídací hodnotu. Ta prozradí více než vyčerpávající učená definice. Dokáže vystihnout nejvnitřnější podstatu problému a nastartovat tak konkrétní reakci, potřebnou pro další jednání skupiny.

Od symbolu nelze očekávat, že bude obsahovat detailní návody pro řešení patřičné situace. Stačí, že určí směrnici, která vychází z podstaty. Detaily při jejím uvádění do praxe musí zajistit během akce provádějící sami.

V tom je síla symbolů, že dokáží vyvolat potřebné zaměření, nebo dokonce dění, aniž se zabývají detaily. Lze jich pak použít v širokém měřítku a dokonce mezinárodně srozumitelně: od jednoduchých ukazatelů, umožňujících snadnou orientaci ve veřejných prostorách, až k prostým znakům, symbolizujícím složité filosofické či náboženské úvahy. Obrázek kufru, označující úschovnu zavazadel, je výmluvnější než mnohajazyčná tabulka s tímto slovem; kříž je mnohem zřetelnější připomínka než plamenná řeč z kazatelny. Stačí vyvolat několika málo čarami nebo stručnými slovy potřebnou představu. Čím stručnější grafém, tím košatější je pozdější vysvětlení.

Vykřičník nebo otazník, umístěné v textu, nás snadno navedou, jak bychom si s myšlenkou, u které se nacházejí, měli počínat. Jejich záměr je jednoznačný. Jiné symboly, předpisující např. matematické operace nebo chování při provozu v ulicích, je nutno uvést nejdříve v přehledu, připojit jejich význam a seznámit s nimi veřejnost.

Zvláštním případem symbolů jsou analogie. Průběhy některých zdánlivě odlišných jevů se dost často jeden druhému v některých aspektech podobají natolik, že mohou být navzájem téměř zaměněny. Řešení jednoduchých úloh tak může pomoci při řešení analogických problémů složitějších.

Pak už není daleko k názoru, že „všechno už tu bylo“, někdy v jednodušší, jindy složitější formě. Téměř každá činnost se dá srovnat s nějakou podobnou, již dávno známou, nebo vyjádřit vhodným symbolem. Své chování tedy můžeme připodobnit k usilování o dosažení jakéhosi vzoru, pro jehož typ činnosti je známý název, nebo dokonce symbol. To může být cesta ke změně přístupu k vlastnímu myšlení. Můžeme se domnívat, že se rozhodujeme svobodně, ale jen do té chvíle, než zjistíme, že se pohybujeme v jakémsi proudu lidí stejně zaujatých (nebo postižených), mezi poměrně velmi úzkými hranicemi, omezujícími možnosti rozhodování. To je schopno ovlivnit náš postoj k prožívání vlastních emocí.

Ztotožňovat se se svým citovým životem by mělo smysl tehdy, pokud by tyto city byly jediným měřítkem, určujícím kvalitu života.

Zjištění, že jejich výskyt a rozkvět je víceméně ovlivněn kvalitou tunelu, kterým se právě ubírá naše životní zaměření, může jejich barvy značně utlumit. Při nedostatečném sebeovládání se neuspokojené city mohou rozbujet až k sebezničení.

Lidé nadšení symbolikou ji nalézají všude. Kdejaká činnost byla již tolikrát opakovaná, že není problém vyjádřit ji jediným stručným pojmem. Ten pak v sobě zahrnuje celou škálu možností, které se k němu mohou připojit.
To lze ale chápat i obráceně. Každá drobná věc nebo i prostý slovní obrat může být dalekosáhle vykládán jako připomínka dění mnohem širšího, napovídajícího o skrytých souvislostech, běžnému pohledu nezjevných.
V symbolickém vyjadřování si libuje poezie a mystika. Ve vědě se příliš neuplatní. Pojmy jako hvězda, studánka nebo jarní vítr mají v sobě poetické kouzlo, takže kolem nich lze vytvořit jímavou náladu. Jiné výrazy, jako např. svítání na západě, písně hlubin nebo výkřik mlčení svou paradoxností napovídají, že nabídnou neotřelý pohled na jinak běžné skutečnosti.

Řeči symbolů lze v jisté míře výhodně využít, a to k podpoře vlastní duchovní cesty. Mysl, zaměřená na jejich vyhledávání, je může nalézat doslova na každém kroku. V období zamilovanosti nám milovaného partnera může připomínat kdejaká maličkost.

Kdo hledá podporu v oboru, který ho právě zaujal, bezesporu ji snadno nalezne. V tom ale tkví i skryté nebezpečí. Tak jako žádný symbol nedokáže beze zbytku pokrýt všechny možnosti, které se k němu dají připojit, tak také je možno k němu počítati jevy, které mu nepřísluší. Vhodně volený symbol tedy může činnost usměrnit a podpořit, stejně jako zavést do slepé uličky, kam nepatří. Záleží pak pouze na výkladu. Pod mnohoznačný prapor revoluce se dokáže schovat celá škála lidských emocí, vedoucích k vítězství i na scestí.

Autor: František Benda, Foto: Internet