Důchodce a duchovní život – Takovost

Autor článku: František Benda Takovost je současný stav. Události kolem nás se vyvíjejí určitým způsobem v závislosti na podmínkách, které jsou nám vesměs utajeny.

Jen zřídka je dokážeme prozkoumat v celé jejich šíři tak, abychom byli schopni předpovědět jejich další průběh. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se smířit s tím, jak se věci vyvinuly. Situace by byla samozřejmě jiná, kdybychom se bývali narodili jindy a jinde, kdyby se bývalo změnilo to či ono – ale to se nestalo. Stalo se to, co vidíme a čeho jsme se dožili. Je to zkrátka takové, jaké to je. Jde pouze o to, abychom si to správně a náležitě uvědomili.

Stávající situaci je nutno považovat za reálnou natolik, že jakýmkoli úsilím bychom na ní nedokázali nic změnit. Její jednotlivé komponenty nepodléhají emocím, takže jsou dané. Pokud uvnitř nich dojde k nějakým změnám, změní se konečné znění celkového stavu, což má za následek pouze to, že vznikne zase jenom další takovost, jenomže poněkud jiná. Vlastně se ani nic zvláštního nestane. Pro danou chvíli, po dobu pozorování, jde zase jenom o takovost. Její změny ji sice mohou posunut jinam, ale tím nevznikne nic jiného, než zase takovost, která je rovněž bez emocí.

Zcela jinak to probíhá v naší mysli. Ta je prostoupena emocemi, které každé posuzování ovlivňují v závislosti na vlastních zálibách a plánech. Vnímanou takovost si rozčlení na části které se jí líbí, od kterých se odtahuje a které jí připadají lhostejné, neboť k nim nemá momentálně žádný vztah. Tento postoj se může snadno změnit, a to případně na zcela opačný, neboť emoce jsou přelétavé, takže nikdy nevíme, s čím a jak silně zarezonují. Mysl jakoby rozleptá takovost na části, které vstřebá, které nechá bez povšimnutí a které odvrhne.

Současnou událost pak vnímáme nikoli takovou, jaká reálně je, tj. v její holé takovosti, nýbrž tak, jak ji vidí a připouštějí naše emoce. Prostě si ji přefiltrovaly podle sebe. Tím ji ale vlastně dost přetvoříme. Posuneme ji do jiné roviny, která je pro nás stravitelnější, a uvěříme, že toto je její pravá podoba.
Takový postup není nikterak neobvyklý. Spíš se zdá, že je všeobecně používaný. Následkem toho se stane, že stejnou situaci různí lidé chápou různě, takže jimi podávaná svědectví o stejné věci se mohou od sebe i dost lišit.

Směry, které se chtějí dopídit co nejpřesnějšího poznání, se obracejí právě k pojmu takovosti, doufajíce, že její studium je přivede do větších hloubek.

Takovost se nabízí zcela otevřeně a bez záludností. Nemá, co by skrývala – je jednoznačná. Má-li být poznána, pak musí být odstraněna veškerá záludnost na straně pozorovatele. Takovost nehraje žádnou roli, nic nepředstírá. Totéž se nedá říci o emocích. Ty předvádějí pestrou paletu prožitků, měnící se podle současného stavu a zaměření mysli. Oprostit se od této nevyváženosti znamená zříci se emocí, což ovšem zasahuje přímo do směrování současného osobního života. Znamená to místo upřednostňování toho, čemu říkáme plný život, zvolit jako hlavní prioritu uzavírání se do sebe mimo jakákoliv světská lákadla. Do toho se – jak je známo (a zcela pochopitelně) – ovšem chce jenom málokomu. Dospět k poznání takovosti a při tom si užívat života prostě nejde dohromady.

Už ale pouhé připuštění možnosti, že něco jako takovost vůbec existuje, snadno odstartuje zájem jak o ni samotnou, tak o způsob, jak se k ní přiblížit, prozkoumat ji, pochopit a posléze i podle takto získaných nových poznatků pozměnit vlastní život.

Že se to neobejde bez rázných zásahů do současného, navyklého způsobu života, je na bíle dni. Podle rozhodnosti toho kterého žáka to může proběhnout od změny nazírání na současnost, přes různá omezení návyků, ohodnocených jako překážky nového způsobu života, až k co nejdokonalejšímu opuštění dosavadního způsobu života a radikálnímu odchodu do samoty.

Pro běžného člověka jsou to požadavky dost drastické. První a naprosto oprávněná námitka bude znít vtom smyslu, že to si přece nemůžeme dovolit. Je snad v zájmu Tvůrce zatarasit cestu k poznání téměř nepřekročitelnými překážkami? Proto se hledají cesty nikoli jak přísné požadavky obejít, nýbrž jak odhalit ty naprosto nutné a rozhodující. Jde o to ztratit co nejméně a získat co nejvíce. Podobné snahy se už dávno objevily i v jiných, značně odtažitých oborech, a to nikoli bez výsledku.

Už samo poznání metodiky jak by měla celá akce proběhnout, může být přínosné. Možná že opravdu není nutné měnit zcela plošně způsob života, že stačí zaměřit patřičné úsilí jen na ony citlivé a rozhodující body, aby bylo dosaženo, když už ne zcela stoprocentního, tedy alespoň uspokojujícího výsledku.
Znamenalo by to pak co nejčastější zaměření mysli k meritu věci tak, aby – byť s přestávkami nebo s občasnými slepými odbočkami – sledovala tento nový, přesně určený, vábivý cíl.

Autor: František Benda, Foto: Internet