Krajinou lesů, vod a strání.

Autor článku: Věra Svobodová Vánoce jsou již definitivně pryč. Stromečky opadaly a leckde ještě smutně postávají u kontejnerů. Ozdoby spí uložené v krabicích a poslední bodlinky z koberce jsme taky už určitě vysáli. Máme tu další rok a kdoví co přinese.

Podle čínského horoskopu – rok dřevěného koně. Započal 13. ledna 2014 a končí 18. února 2015. Kůň je svou povahou čestný, šaramantní, pozorný a galantní. Má rád společnost a společnost má ráda jeho. Uznává přímé a čestné jednání, praktický způsob práce a celkovou nezávislost. Bývá ale náladový a křivdy v sobě nosí dlouho a hluboko. Ti čestní se smyslem pro disciplínu budou odměněni, bude to rok plný výzev. Platí heslo, víc než kdy jindy, že štěstí přeje připraveným. Je to rok stvořený pro lásku a romantiku, užívejme si jí bez ohledu na věk.
Zima se zatím nijak zvlášť nevyznamenala. Sněhu pramálo, spíš déšť, vichřice, a když už nás něčím překvapí, tak ledovkou. Kdo chce užít sněhu, musí do hor. Mám ráda zimu. Sníh křupe pod nohama, větve stromů se sklání pod sněhovými závějemi a všude je tak ticho a bílo až oči bolí. Pamatuji dobu, kdy jsme na sáňkách vozili do blízkého krmelce kaštany, poctivě nasbírané na podzim, tvrdý chleba, mrkev a jablka. Někdy jsme měli štěstí a zpovzdálí zahlédli jeho návštěvníky, nejčastěji srny. Domů jsme se pak vraceli promočení s rozpálenými tvářemi a hřejivým pocitem v duši. Letos zůstávají saně uložené v komoře, ale kdoví, třeba nás zima ještě překvapí a připravenou zásobu sněhu na nás vysype pěkně v březnu nebo dubnu. Meteorologové zatím předpovídají teploty nad nulou a celkem příznivé počasí. Využijme toho tedy a vydejme se na výlet poklidným údolím řeky Svitavy.

Cesta začíná na konečné tramvaje č. 4 v Brně Obřanech. Jsou to necelé 4 kilometry do obce Bílovice nad Svitavou. Hned na konečné narazíme na rozcestník turistických značek. Vydáme se po červené proti proudu řeky Svitavy. Tato řeka pramení severozápadně od Svitav u obce Javorník ve Svitavské pahorkatině až ve výšce 472metrů nad mořem. Protéká okresy Svitavy v Pardubickém kraji a Blansko, Brno-město a Brno-venkov v Jihomoravském kraji. K významným přítokům patří Křetínka, Bělá, Křtinský potok a Punkva. Údolí Svitavy je hustě osídleno, na řece leží Svitavy, Hradec nad Svitavou, Březová nad Svitavou, Letovice, Svitávka, Skalice nad Svitavou, Blansko, Adamov, Bílovice nad Svitavou a Brno Právě v Brně ústí řeka Svitava zleva do Svratky po pouti dlouhé 98kilometrů ve výšce 191metrů nad mořem.

Po několika stovkách metrů za železničním viaduktem spatříme vlevo na protější m břehu řeky unikátní Obřanskou stráň, významnou botanickou lokalitu, nacházející se přímo pod Obřanským hradiskem. Je jednou z posledních zbytků stepní vegetace v údolí Svitavy. Nad Obřanskou strání se rozkládá další, tentokrát archeologická, významná lokalita. Jde o Obřanské hradisko, které bylo osídleno již v mladší době bronzové, poté bylo postupně obydleno lidem horákovské kultury, později Kelty a Ještě později Germány. Z evidovaných 2 000 žárových hrobů jich bylo prozkoumáno téměř 300, našly se bronzové ozdoby, zbraně a nástroje.
Po cestě postupujeme tiše. Zejména v zimě máme šanci zahlédnout opeřený klenot – ledňáčka říčního, který tiše vysedává na větvích nad říční hladinou a číhá na drobnou rybku. Určitě se nám ale podaří zahlédnout vzácného skorce vodního, jak se potápí a prochází se po dně řeky.

Po 2,5 kilometrech cesty dorazíme na rozcestí- Těsnohlídkovo údolí. Je zde posezení pro naše unavené nohy a taky samozřejmě další rozcestník. Po modré se dostaneme po trochu krkolomné cestě na zříceninu hradu Obřany a Šumberu, žlutá vede k pomníku Rudolfa Těsnohlídka a k Resslovu pomníku, červená pak pokračuje podél Svitavy do Bílovic.

My zdatní si uděláme malou odbočku a půjdeme se k památníku R. T. podívat. Od roku 1914 spisovatel v Bílovicích bydlel, zde také došlo k oné památné události- nalezení opuštěného děvčátka v lese- o tom se již na ˛těchto stránkách dříve psalo. Za svého života vydal R. T. celkem 14 knih a prózy, za román Kolonia Kutejsik získal dokonce v roce 1922 Státní cenu. Ale ze všech těch knih dnes žije jediná – Příhody lišky Bystroušky. Liška nejprve uhranula čtenáře Lidových novin, kde vycházela na pokračování jako doprovod ke kresbám Stanislava Lolka. Pro úplnost je třeba dodat, že se původně jednalo o Bystronožku, ale chybou sazeče se stala Bystrouškou. Dočkala se i operního ztvárnění skladatelem Leošem Janáčkem, premiéra byla v roce 1924 v brněnském Národním divadle. A v roce 1962 se jí v brněnském studiu tehdejšího Československého rozhlasu ujal básník a vedoucí literárně dramatické redakce Jan Skácel a připravil z ní četbu na pokračování. Nemohlo být lepší volby než svěřit interpretaci tehdejšímu královopolskému rodákovi Karlu Högerovi, který svým charismatickým hlasem dodal vyprávění takové kouzlo, že bezmála padesát let září jako klenot jeho vypravěčství.

Od pomníku se vrátíme zpět na cestu a budeme pokračovat dál podél řeky. Je třeba ale upozornit na to, že se vlastně celou dobu pohybujeme po cyklostezce. Tato cyklostezka je součástí mezinárodního cyklokoridoru mezi Krakovem a Vídní, nazvaná Jantarová stezka. S největší pravděpodobností zde tedy bude dost cyklistů a bruslařů, zato ale půjdeme celou cestu po pěkné asfaltové cestě, tedy i v období mokra se nebudeme brodit blátem. Což ovšem neplatí o zmiňované odbočce k Těsnohlídkovu pomníku, tam je většinou bláta po kotníky.
Projdeme úsekem kolem chat, pak rychle okolo čistírny odpadních vod a to už jsme skoro u cíle. Vyjdeme na mostě před restaurací Sokolovna a je tu další pomník, tentokrát básníka Stanislava Kostky Neumanna od Vincenta Makovského z roku 1964. Tento básník v Bílovicích žil v letech 1906 – 1915 a krása zdejší krajiny jej inspirovala k napsání básnické sbírky Knihy lesů, vod a strání. Úryvek z ní je vytesán přímo na památníku.

Na šedém balvanu děravé skály
se samotou srůstaje sedím.
Pode mnou vody jak by se rvaly,
Na zběsilou Svitavu hledím.

Po krásné procházce podél mírumilovné řeky se nám ani nechce věřit, na jakou Svitavu to vlastně hleděl. Ale nenechme se mýlit. Už několikrát ukázala řeka místním, co dovede.

Teď máme na výběr. Dát si malé občerstvení v některých místních pohostinstvích a pak se vrátit stejnou cestou, nebo využít MHD a autobusem číslo 75 se vrátit do Brna na Starou osadu. V dosahu je i vlaková stanice, vlak jezdí zhruba každou hodinu o víkendu, co půl hodinu ve všední dny. A protože si po takovém výkonu zasloužíme odměnu, můžeme navštívit zbrusu novou cukrárnu na návsi. Ceny jsou velmi příznivé, obsluha ochotná a posezení v pěkném, moderním prostředí bude důstojnou tečkou za dnešním výletem.
Příjemnou cestu a šťastný návrat!

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet