Lucie Nováková

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Také vám někdy vadí, když narazíte v novinách a v časopisech na lidi, na které se autor odvolává, ale nenapíše, kdo konkrétně to je? Chápu, že novináři zevšeobecňují, že se to dokonce po nich chce, ale někdy mi to vadí.
A tak mě napadlo, že napíšu o konkrétní dívce.
Nastoupila do produkce Činoherního klubu před několika lety. Mladá, usměvavá, okatá, krásná tmavovláska. Lucie Nováková. Vidíte, stačí pár slov a hned víte, kde ji hledat!
Jako zapadne jahoda do šlehačky, tak rychle mezi nás zapadla i ona!
„Včera večer mi bylo smutno, tak jsem poslala kamarádovi esemesku,“ řekla mi asi před rokem a já překvapeně koukala na sluníčko, které bylo včera smutné! Naše Lucinka a smutná?!
„A cos mu napsala?“ Usmála se.
„Ty si asi teď říkáš, co dělám, co? Zavolej mi! Čapni si mě! Vem si mě do kina! Opij si mě! Vobejmi si mě! Dej si mi pusu a ahoj!“
Když šel nedávno kolem ní Petr Nárožný, nasál vzduch.
„Vy dneska hezky voníte, Lucinko!“ Rozzářila se, a já k ní rychle popošla, abych se ohřála.
„Jaký by měl být muž tvých představ, Lucinko,“ zeptala jsem se jí a ona se rozzářila ještě víc.
„Finančně pohledný a manuálně zručný.“
Nedávno jsme se v Činoherním klubu sešli před zkouškou u baru a objednávali si kafe. Lucinka stála mezi námi a s někým telefonovala.
„Co dělám v pátek? Hm… v pátek nemůžu. V pátek mám sex. A v sobotu mám perverzi… hm… tak jedině po perverzi, v pátek po sexu se mi nechce…“
Když hovor skončila a viděla, že se smějeme, došlo jí, co říkala a smála se s námi. V pátek má totiž službu u představení, které se jmenuje „Sex noci svatojánské“ a v sobotu má službu u představení „Sexuální perverze v Chicagu“.

Jednou mi říkala, jak jí bylo ze začátku v Činoheráku smutno.
„Víš, zkoušela jedna parta, byli jsme jako rodina, od rána do večera všichni v divadle… a po premiéře to splasklo, jako když sfoukneš nafukovací míč. Ta parta se sice sejde na představení, ale už to nikdy není ono. Dokonce jsem uvažovala, že bych odešla. Ale pak jsem zjistila, že je to normální.“
Věděla jsem, o čem mluví.

Něco podobného potkalo i mě. Napovídám jenom při zkouškách a premiérou se loučím s představením i s lidmi. Atmosféra na zkouškách se už nikdy nevrátí. Proč by taky měla? Je to normální. Musely jsme si zvyknout obě.

Jednou jsem jí ukázala fejeton, který vyšel v Kolínském deníku. Zbystřila.
„A je tam o mně?“ Lehce jsem zaváhala.
„No… není… ale teoreticky ano. Je vlastně o všech ženských…“
Udělala na mě psí oči.
„Ale já bych chtěla, abys napsala jenom o mně.“ To bych mohla, napadlo mě.
„Jakože se chceš vdát a mít děti?“ Hodila hlavou.
„To neříkám. Mně stačí, když po mně budou mužský toužit. Protože já jsem fakt dobrá!“

P. S.
Lucinka žije v současné době ve společné domácnosti s Panem Inženýrem a s Paní Kohoutovou. Její kočičky ji milují, protože Lucinku nejde nemilovat…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12