Minuta ticha

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Když v rádiu hlásili, že Boris Rösner umřel v kladenské nemocnici na rakovinu plic, zatrnulo ve mně. Dva dny před tím jsem totiž poslala jeho kolegyni z Národního divadla, Věře Galatíkové, která bojuje se stejnou nemocí a odmítla další léčbu, svou knihu KDYŽ ANNA UTEKLA a napsala jí věnování.
„Anně se její útěk nepodařil, ale Tobě se určitě podaří!“
Říkala jsem si, jaká je to podivná náhoda, že mě napadlo poslat jí knihu zrovna dva dny před tím, než Boris zemřel…

Za několik dnů jsem koukala v televizi na předávání cen na 46. mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Na konci přenosu vyzval jeden z pořadatelů k minutě ticha na uctění Borisovy památky. Všichni vstali.

Vstala jsem v našem obývacím pokoji také. Chystala jsem se, jak si během té smutné minuty projdu své jediné osobní setkání s Borisem.

Před několika lety mě před představením poprosil Petr Nárožný, který už byl v kostýmu, jestli bych Borise nenašla v hledišti a nedala mu lístky. Sešla jsem tedy dolů, představila se Borisovi, který stál s rodinou kousek od vchodu do zákulisí, dala jsem mu lístky a vysvětlila mu, proč mu je nepřišel dát Petr.
Boris ke mně za ten krátký okamžik stačil v jednom pohledu vyslat silný proud zájmu, laskavosti, úsměvu, humoru, obdivu – s něčím takovým jsem se nikdy před tím ani potom, nesetkala. Dodnes vidím jeho pohled, slyším jeho hlas a cítím stisk jeho dlaně!

Během minuty ticha jsem si chtěla tuto chvíli prožít ještě jednou, ale hlas muže, který k minutě ticha vyzval, už za několik vteřin poděkoval za uctění Borisovy památky a pokračoval dál v projevu.
V tu chvíli byl záběr na dvě dívky, které si nechápavě sedaly. To přece nebyla minuta, říkal jejich pohled! To přece nebyla minuta, říkala jsem si zklamaně i já.

Já vím, že se to tak jenom říká! Uctíme minutou ticha. Vím to! Nikdy to nebyla minuta! Řekne se sice minuta, ale myslí se to symbolicky! Vždyť jsem se s tím setkala už tolikrát! Vím to, stejně jako to víte vy!
Ale tentokrát, nevím proč, jsem prostě čekala, že to minuta bude. Těm dívkám se nedivím, s minutou ticha se možná setkaly poprvé, ale proč se to stalo i mně? A když už se mi to stalo, napadlo mě, proč vlastně říkáme minuta, když to nikdy minuta není?

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12