Na zkouškách

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Koncem ledna 2006 jsme měli premiéru hry, Rodinná slavnost, hraje tam například Juraj Kukura, který je pořád krásný chlap, a Viola Zinková, nádherná stará dáma, která se celý život věnovala dabingu a pamatuje jeho začátky, kdy se ještě dabování určitého filmu předem nazkoušelo a pak se jelo na ostro a herec se nesměl splést, protože to nešlo vrátit.

Říkala mi, že ji mrzí, že nadabovala za celý život strašně filmů, ale lidé si ji nejvíc pamatují z Titaniku, kde dabovala tu úžasnou starou dámu s diamantem. Viola Zinková je ale stejně úžasná jako tato „její“ dáma, a má diamanty v očích a v duši.

Také jsme měli koncem února velkou slávu, křtili jsme knihu o Činoherním klubu, byli tam pánové Somr, Menzel, Landovský, Hálek, Zahajský, Kačer, přišel i pan Havel. Kniha je krásná, jsem tam na třech fotografiích, a jsem na to náležitě hrdá!
A pak mám několik střípků ze zkoušek.
Ráno před zkouškou kolem mě několikrát prošel rekvizitář Honza a pokaždé mi něco řekl.
„Ty jsi dneska nějaký vtipný,“ křikla jsem na něho, když na jevišti chystal rekvizity a pořád perlil a on se na mě podíval a vážně pokýval hlavou.
„To nic není! Počkej, až se probudím!“

A jednou přišla na zkoušku Dana Černá a vyprávěla nám o svých dvou malých dcerkách.
„Včera mi bylo nějak divně, po zkoušce jsem byla unavená, pak jsem ještě jela na dabing a večer jsem si vyzvedla holky u mámy a jely jsme domů, a když už jsem je dala spát, tak jsem si k nim lehla a říkám jim, holčičky moje, líbím se vám? Jsem hezká maminka? A ta starší mě objala a říká, maminko, ty jsi nejkrásnější maminka! Ty jsi jako umělá hmota! V lese se nerozložíš!“

Jindy zase přijel z Plzně pozdě na zkoušku Pavel Kikinčuk, se kterým se máme rádi, možná i proto, že jsme do Činoherního klubu nastoupili ve stejný den a po zkouškách jsme spolu chodili na nádraží, já jela do Kolína a on do Plzně, a cestou jsme si říkali svoje názory na všechno nové, čeho jsme si v Činoheráku všimli a co se nám zdálo či nezdálo dobré.

A tenhle Pavel Kikinčuk přišel na zkoušku pozdě, protože když jel z Plzně do Prahy, tak projížděl kolem místa, kde se střílelo a nějaké auto kvůli tomu havarovalo a byl z toho dost špatný, a náš pan ředitel Vladimír Procházka pokyvoval hlavou a pak nám prozradil svůj únikový plán.
„Dožít se důchodu a pak pryč na chalupu, do klidu.“
Roztřesený Pavel se na něho podíval a jeho růžové vyhlídky mu jednou větou zkazil.
„Jo. Na chalupu. A tam vás ubodají děti nůžkami!“
Chvíli bylo ticho a pak jsme šli zkoušet. A rádi. Protože divadlo náš život prosvětluje a občas nám ukáže cestu i tam, kde se nůžkami opravdu jenom střihá.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12