Nezaměstnanost

Autor článku: Věra Svobodová Nezaměstnanost, je stav na trhu práce, kdy část nabídky práce není schopna nebo ochotna si najít placené místo. Obecně se za nezaměstnaného považuje ten, kdo dovršil věku 15let, aktivně hledá práci a je připraven nastoupit do 14dnů.

Za vážný ekonomický problém je považována dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než rok. V takovém případě je návrat do práce velmi těžký. Míra nezaměstnanosti je vypočítávána na základě výběrového šetření pracovních sil, vychází tedy z reprezentativního vzorku společnosti. Tento ukazatel je vypočítáván na základě údajů úřadů práce. Nezaměstnanost jako taková se vyskytuje v tržních ekonomikách. Za feudalismu měli všichni nevolníci přístup k půdě, byť ne vlastní, a potřebným nástrojům, takže mohli pracovat. Také ve starověkých i novějších formách otrokářství nenechávali majitelé otroků své otroky zahálet, přinejhorším si je půjčovali nebo je prodali. Centrálně řízené ekonomiky, jako v bývalém Sovětském svazu a jeho satelitech, obvykle poskytovaly práci každému, a to i za cenu přezaměstnanosti. V ČSSR existovala pracovní povinnost a trestný čin příživnictví. Trestal osoby soustavně se práci vyhýbající.
Oficiální stránky nezaměstnanosti mohou být často zkreslené. Většina chudých zemí postrádá sociální zabezpečení včetně podpory v nezaměstnanosti, takže lidé, kteří by v bohatých zemích zůstali bez práce na podpoře, jsou nuceni pracovat za mnohdy katastrofálních podmínek a samozřejmě velice nízký plat. Ovšem za nezaměstnané se tak nepočítají.
Tolik z wikipedie.

A jak jsme na tom my? Není problém najít v médiích procentuální vyjádření míry nezaměstnanosti v různých krajích, oborech, věkových skupinách. Vypovídá to ale něco o naší pracovitosti? Jsme líný národ nebo je to všechno trochu jinak? V době mého dětství jsem slovo nezaměstnanost znala z filmu pro pamětníky nebo v souvislosti s kapitalistickým světem. Dnes je to všední věc, co na nás útočí ze všech stran. Mít práci už dávno není považováno za samozřejmost, odvíjí se od toho celý náš život. I já jsem se před nedávnem zařadila mezi nezaměstnané a řeknu vám, není to příjemný pocit. Aspoň pro mě ne. Tváří v tvář jsem se setkala s faktem, že je mi přes padesát, nemám práci, peníze, moje vzdělání dnešní době nestačí a popravdě jí nestačím už ani já sama. Perspektiva je nulová a budoucnost nejistá. Rozeslala jsem stovky životopisů a žádostí a téměř žádná odezva. Čas běží a začnete propadat panice. Co když nic neseženu, čím se budu živit, co mám dělat? Hledáte, čím vyplnit tu spoustu volného času. Uklízíte uklizené, perete vyprané, vaříte, pečete. S pocitem jakési viny se vzorně staráte o rodinu, mnohdy proti její vůli. Zezačátku je to docela fajn, ale jen chvíli. Někde uvnitř vás začíná nenápadně klíčit semínko nejistoty a strachu. Každá návštěva pracovního úřadu je pro mě stresujícím zážitkem. Moc mě neuklidní slova úřednice, že jsou na tom mnozí hůř. Jistě, nemáme dluhy, bydlíme ve svém, manžel má práci a děti jsou velké. Nic to ale nemění na skutečnosti, že já práci nemám. Ať jsou ekonomické ztráty způsobené nezaměstnaností jakkoli vysoké, nevyjadřuje propočítávání ztracených peněz odpovídajícím způsobem lidské sociální a psychologické škody, které přináší nedobrovolná dlouhodobější nezaměstnanost. To je věta z tisku- velice pravdivá. Čím déle to trvá, tím je vám hůř. Nemůžete spát, jíst, noční můrou se stane kontrola rodinného rozpočtu. Jak dlouho vydržíme žít na hraně?

Při poslední návštěvě pracovního úřadu jsem si odnesla letáček, který radil co dělat, když jste bez práce.

Nezavírejte se mezi stěny vašeho bytu, jděte mezi lidi. Snažte se dodržovat pravidelný denní režim, abyste nevypadli z pracovního rytmu. Zkuste se přihlásit do nějakých kurzů, ať už rekvalifikačních nebo jen tak pro zábavu. Udržujte styky s přáteli, dělejte to, na co jste jako zaměstnaní neměli čas. Starejte se o svůj vzhled, změňte svůj život k lepšímu. Berte tuto dobu jako neplánovanou dovolenou, která brzy skončí. To vše pro to, abyste nepropadli depresím ze ztráty zaměstnání, strachu z budoucna. Rady jsou to jistě dobře míněné a prověřené. Já jsem ale teď v takovém rozpoložení, že nemám chuť vyrážet někam do společnosti. Nemám chuť odpovídat na otázky stran toho, co budu dělat. Já to nevím! Jistě je nás dost, těch, co se náhle octnou bez práce. Jak se s tím vypořádávají? Mám strach jenom já, nebo je to normální? Opravdu jsou všichni ti nezaměstnaní tak vyrovnaní, klidní a žijí beze strachu? Možná jsou tací, co jim to nevadí. Do práce se jim nechce a jsou spokojeni tak, jak to je. Já k nim ale nepatřím.

Když člověk překročí určitou věkovou hranici, je zřejmě ochoten udělat cokoli, jen aby nepřišel o práci. Pracujeme za minimální plat, necháme se využívat, okrádat. Dnešní doba přeje dravým, rvavým a určitým způsobem i bezohledným. Nechci házet všechny do jednoho pytle, za poslední dobu jsem se ale setkala s tolika takovými, že se musím ptát: kde jsou zaměstnavatelé, kteří vám za vaši práci slušně zaplatí, ocení snahu, věrnost a poctivost? Jsou vůbec ještě takoví? A popravdě řečeno, jak je to s námi zaměstnanci? Nebo je lepší začít pracovat na vlastní pěst, osamostatnit se a vyzkoušet to z té druhé strany? Já byla téměř deset let poctivým, pracovitým zaměstnancem u soukromé firmy. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jaké to je být vlastně jakýmsi nevolníkem. Něco se ti nelíbí? Můžeš jít. Za tebou je řada těch, co budou rádi, že mají aspoň něco. No a tak jsem jednoho dne šla.

V oněch bezesných nocích jsem měla dost času přemýšlet. Nejsem přece tak nemožná, neschopná. Nebudu se litovat a čekat na zázrak. Baví mě práce s lidmi, dětmi, jsem ochotná, pracovitá, empatická. Jsem nekonfliktní, nestydím se za žádnou práci. Zvládnu počítač, jsem schopna se ledacos naučit. Možná to není bůhvíco, ale už vím, jakou cestou se dát a kde hledat uplatnění. Aspoň to zkusím.

Závěrem bych chtěla říct, že tento článek je vyjádřením mých vlastních pocitů. Pocitů obyčejné starší ženy, co se octla náhle bez práce. Nepřipravená, zaskočená, zbavená iluzí. Není hanbou neumět se s takovou situací bez problémů vyrovnat. A jestli jen pár z vás si po přečtení řekne, ano to znám, pak splnil svůj účel.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet