Valentýn či Vilém?

Autorka článku: Alena Kučerová Svatý Valentýn je za dveřmi a tak si vyznavači tohoto dne brzy přijdou na své. Staré moudro říká, že lásce se poručit nedá. To opravdu ne.

Nikdy nevíte kdy vás zasáhne šíp Amorův a vy se začnete chovat úplně bláznivě, často nemoudře a stavy nadšení a bujaré radosti se zcela nekontrolovatelně začnou střídat se stavy naší duševní nepřítomnosti na tomto světě. Máte pocit, že nic krásnějšího vás nemohlo potkat, máte radost ze života a jsou i tací, kteří se těší do práce. Chce se vám zpívat, tančit, euforie a hormony pracují a z vás je neřízená střela.

Potkalo to každého z nás, bez rozdílu pohlaví, národnosti , barvy pleti či náboženského vyznání a politické příslušnosti. Ani věk vzájemně tokajících jedinců zde není vůbec důležitý. Nakonec webové stránky s názvem Seznamka pro seniory jsou toho důkazem. Neovlivníme čas ani místo, prostě to přijde a už v tom lítáme. Takže otázka proč zrovna 14. únor je nasnadě. A já odpovídám, a proč ne. Nakonec svátků máme tolik, tak proč se zrovna tohoto dne nemůžeme vzájemně ujistit, že tu jsme jeden pro druhého , strávit romantický večer při svíčkách nebo si jen tak někam zajít posedět. Nechci samozřejmě nikomu upírat právo na 14.únor, já jsem však skalní patriot a vyznavač tradic, takže zůstávám pevně a neochvějně u svého nebo spíše u našeho 1.máje. Zcela určitě by moje zamilovanost dosáhla nejvyššího bodu , kdybych se ráno probudila a před oknem stála májka. Májka, kterou vlastnoručně vyrobil , pentlemi ozdobil a během noci postavil můj vyvolený na důkaz své lásky. I to patřívávalo k našim tradicím a k oslavě tohoto dne. To byly vlastně prvopočátky oslav . Oslavy jara a lásky. A že bylo co oslavovat.

Mladí se scházeli na návsi nebo v hostinci k májové veselici. Těchto příprav se mohla ujmout už samotná děvčata. Ta obcházela vesnici s májíčkem – stromečkem na dřevěném talíři – a na ten jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikanty. Této veselici se říkalo Věneček a to podle zeleného věnce, který daly dívky před hostincem přicházejícím chlapcům. No, řekněte milé dívky, ženy či babičky, májka nebo infantilní dárek s nápisem „ I LOVE YOU? „ Jsem si naprosto jistá, co odpovíte.
Víte, dnes mnozí odmítají 1. květen jako svátek lásky v souvislosti s minulými oslavami tohoto dne jako svátku práce pod taktovkou jedné strany a vlády. A zarputile spojují tento den se slovem zprofanovanost.

V tomto případě slovo „ znesvěcení „ by bylo daleko výstižnější a také srozumitelnější.
Moje rodina i rodina mého muže přišly jako tehdejší kapitalisti a kulaci o veškerý majetek svůj i svých předků. Bez mučení a veřejně se přiznávám k tomu, že se mi však coby nevědomému děcku oslavy prvního máje líbily, těšila jsem se i na lampionové průvody a následný ohňostroj 9. května.
Jako dnes vidím tehdejší papírnictví v našem městě, které tam už dávno není, plné mávátek nejroztodivnějších tvarů a barev a lampionků jakbysmet. Já jsem, samosebou, byla pyšná na ten svůj lampion a úzkostlivě jsem dbala, aby mi během průvodu nezhasnul. A pokud byl někdo rozumný , oprostil se od politiky a zcela vážně bral tento den jako příležitost oslavit jeho pravý význam , pak považuji jeho oslavování v minulosti i dnes za zcela opodstatněné. A vnímat tento den jako oslavu lásky a práce současně, se mi jeví jako něco zcela přirozeného a nevyhnutelného, protože bez lásky a práce by společnost nás lidí zanikla. Co mi však vadí a to hodně je fakt, že dnešní děti ani neví, proč zrovna v tom či onom dni nemusí do školy. A tady já vidím prostor k tomu, abychom zbavili třeba zrovna ten 1.máj stále dokola omílající zprofanovanosti a dali mu zcela zaslouženě punc vážnosti , důstojnosti a smysluplnosti. Je to chvíle pro nás, babičky a dědečky, abychom zrovna těm našim předali něco málo z národních tradic, oprášili si vědomosti nebo společně přečetli verše Karla Hynka Máchy. A rodiče našich vnuků by měli dbát na to, aby lidé, kteří jsou za to placeni, věnovali v rámci své profese našim národním svátkům patřičnou pozornost.

Znát vlastní historii je důležité. Kde jinde se můžeme nejvíce poučit, než z vítězství a proher, z úspěchů a chyb národa, kterého jsme součástí. Je dobré si uvědomit jak význam celku tak i vlastní zodpovědnost.
Byli bychom rádi, kdyby jste se s námi o své zkušenosti s oslavami nejrůznějších svátků mohli podělit.

Autor: Alena Kučerová, Foto: Internet