Březen měsíc knihy

Autorka článku: Alena Kučerová „ Jestli mít duši zmanemá být schopný milovat, schopný být věrný a vděčný, pak jsou na tom zvířata mnohem líp než spousta lidí“……. James Alfred Wight.

Každý rok je to u mě stejné. Zatímco první dva měsíce roku jsou k nepřečkání dlouhé a prázdné, tak s příchodem jejich třetího bratříčka mé srdce zaplesá, duše zavýskne a vyhaslý zrak se opět zjemní zlatavým odleskem prvních teplejších paprsků. Vše se pomalu probouzí ze studené zimní letargie a všichni se s novou chutí a energií vrhají do nových úkolů. Také samotný měsíc březen je nabitý významnými dny. 28. březen je dnem učitelů, 20.březen prvním jarním dnem a ani 8.březen neskončil v propadlišti dějin a těší se znovuobjevené pozornosti.

Jsem ráda, že v propadlišti dějin neskončil březen ani jako měsíc knihy. Naopak , k této poctě přibyla během posledních let ještě další a to , že březen byl prohlášen měsícem internetu a v roce 2010 byl vyhlášen nultý ročník akce s názvem Březen – měsíc čtenáře.

Pesimistické prognózy o brzkém konci tištěných knih v důsledku masového rozvoje počítačů a jejich zakotvením takřka v každé domácnosti se nekonaly a i dnešní děti se právě na stránkách knih nechávají strhávat příběhy svých hrdinů a postupně si uvědomují, že sílu darované knihy nemůže nic nahradit. Dodnes si pamatuji jak právě kniha od maminky svou novostí, svou vůní a překrásnými ilustracemi dokázala umocnit už tak obrovské kouzlo štědrých večerů. Možná , že František Nepil měl pravdu, když napsal, že měsícem knihy pro něj zůstává právě prosinec , kdy se nevýslovně těšíval na nové knihy pod stromečkem a na to, že tento i další zimní měsíce byly jako stvořené pro nicnedělání a hltání nových příběhů.

Stále více škol se také zapojuje do čtenářského projektu „ Kniha je kamarád“. Úkolem žáků je upozornit vlastními slovy a nápaditě na nějakou knihu, která je zajímavá a nabízí se k přečtení.

Každý máme své oblíbené knihy a autory, po kterých saháme častěji než po těch ostatních. Pokud by se mě někdo zeptal, s kterou knihou či autorem bych chtěla strávit zbytek života na pustém ostrově, tak je to zcela jasné. Pouze a jenom s Jamesem Herriotem. Ten si získal moji duši a srdce vášnivé čtenářky jednoznačně a natrvalo. A pokud bych se měla zhostit úkolu jako žáci ve výše uvedeném projektu, tak to zkusím. Snad to bude nápadité a pro ty, kteří snad ještě Herriota neznají, hlavně motivací proč v knihovně nebo v knihkupectví sáhnout zrovna po něm.

James Herriot nás ve svých knížkách prostřednictvím své veterinářské praxe přivádí na anglický venkov těsně před druhou světovou válkou ,přesněji do hrabství Yorkshire. Zde ve svých 24 letech jako čerstvý absolvent Veterinární školy v Glasgow stojí na startu své profesní kariéry. Ještě netuší, že nejen práce se stane hlavním smyslem jeho života, ale že zde najde lásku, domov, rodinu a přátele. Navíc si natolik zamiluje krásu i drsnost yorkshirských blat, že už je až do své smrti r. 1995 nikdy neopustí.

James Herriot občanským jménem James Alfred Wight začal s psaním ve svých padesáti letech a bylo to rozhodnutí veskrze šťastné a moudré. Přineslo více povědomí o práci tehdejších zvěrolékařů a hlavně bylo a je nevyčerpatelným zdrojem radosti pro tisíce jeho čtenářů a obdivovatelů. Jeho knihy si prostě nelze nezamilovat. Humor a geniální smysl pro situační komiku se prolíná všemi jeho dílky jako červená nit a dává jim punc výjimečnosti. Budete stále znovu a znovu překvapováni s jakou lehkosti dokáže psát o úplně obyčejných věcech, obyčejných lidech a farmářích, s kterými se díky své práci potkává. Aniž si to uvědomíte, budete velice intenzivně prožívat jeho starosti se zvířecími pacienty , kdy zvěrolékařství té doby bylo v plenkách a pro vykonavatele této profese bylo mnohdy velkou neznámou a prubířským kamenem jejich intelektu, vytrvalost a vynalézavosti. Jeho příběhy podané s humorem jsou přesto příběhy o životních omylech, prohrách i vítězstvích a hledání pravdy. Tento zvěrolékař dokázal to, o čem sní mnohý začínající spisovatel. Dokázal zúročit dosavadní život, své zkušenosti a zážitky geniálním způsobem a podělit se o ně s ostatními lidmi prostřednictvím psaného slova. Navíc v něm záhy objevíte při poetickém vykreslení tamní venkovské krajiny velmi zdatného básníka.

Zkrátka, pokud se jednou začtete do jeho kouzelného vyprávění a milých historek, už na ně nezapomenete a budete se k nim neustále vracet jako já. S jistou pravidelností se mi čas od času zasteskne po jeho humoru, laskavosti a jeho oddanosti k lidem a zvířecím pacientům. V ten okamžik zapomenu na své chmury a je mi hned veseleji. V té samozřejmé lehkosti s jakou se při čtení zcela oprostíte od okolního světa tkví nenahraditelnost a jedinečnost Jamese Herriota jako spisovatele. A až se vám začnou klížit oči a vy zhasnete lampičku, vaše mysl bude ještě dlouho dlít s neobyčejným doktorem na anglickém venkově protkaném nekonečnými kamennými zídkami .
Přeji hezké čtení.

Autor: Alena Kučerová, Foto: Internet