Ukecaná Vietnamka

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Vzpomínáte si, kdy se u nás objevili první vietnamští obchodníci? Určitě tu už byli v polovině osmdesátých let, protože jsem tehdy byla krátký čas předsedkyní redakční rady Kolínského zpravodaje, který vydávalo Městské kulturní středisko.

Vycházel měsíčně a já tam psala šest let, každý měsíc, dvě stránky o kolínském divadle a o lidech v něm.
V polovině roku 1988 zůstala redakční rada, ve které jsem byla jako dopisovatelka, bez šéfredaktora, a já byla kolegy do této funkce navržena, což jsem nadšeně a s velkými plány přijala.

V krátkém čase svého předsedání jsem totiž chtěla dělat reportáže o Vietnamcích, o Romech, o týraných dětech, o týraných ženách, o týraných starých lidech, o drogách … nedivím se, že mě po měsíci hezky rychle odvolali.

A v říjnu 1988 mě z Kolínského zpravodaje vyhodili úplně, protože tam v září vyšel můj rozhovor s hercem Miroslavem Vlčkem, který chválil Karla Lhotu, bývalého režiséra a ředitele kolínského divadla. Řekl, že doba, kdy byl Karel Lhota ředitelem, patří k nejúspěšnějšímu uměleckému období kolínského divadla.
Karel Lhota v roce 1969 uvedl na kolínském jevišti hru „Máme tady husary!“, kterou režíroval. V pátek byla premiéra, v sobotu druhá, v neděli odpoledne se hrálo pro důchodce a pak ještě večer. Naposledy. Husaři se hráli čtyřikrát před narvaným divadlem. A pak byla hra nemilosrdně zakázaná.

Pro ty, co si ještě pamatují málo – uvědomte si, prosím, že rok před tím, 21. srpna 1968, k nám přišli Rusové, a tak bylo nastudování a uvedení hry „Máme tady husary!“ na Kolín a kolínské divadlo, výjimečný hrdinský čin!

Karel Lhota byl z divadla vyhozen, stejně jako jeho manželka, herečka Vlasta Mlynářová. Nebylo to ze dne na den, a i proto to bylo pro oba nesmírně těžké období. Pro ostatní zaměstnance divadla měl možná pohled na jejich „umírání“ působit výchovně…

Vzpomínám si, jak mi jednou paní Vlasta u rekvizitárny říkala, že už nemůže plakat. Že nemá slzy.
Miroslav Vlček byl v září 1988 první, kdo se o Karlu Lhotovi veřejně, a navíc pochvalně, zmínil v tisku. Stalo se to skoro dvacet let po uvedení „Husarů“ a výsledek?

Kolínští papaláši byli vzteky bez sebe, členové redakční rady Kolínského zpravodaje udělali bobky (vzpomínáš, Hano?) a Fuchsové bylo naznačeno, že by bylo nejlépe, kdyby už s divadlem na stránkách Kolínského zpravodaje neotravovala a vypadla.

Musela jsem jim všem lézt na nervy celý rok. Od ledna 1988 jsem totiž dělala každý měsíc rozhovor s herci, a každému jsem dávala na konec stejnou otázku. Co byste přáli kolínskému divadlu k jeho čtyřicátému výročí? A všichni odpovídali stejně.
Změnu vedení.

Jenomže v roce 1988 bylo i sedmdesáté výročí vzniku naší republiky a se změnou ve vedení republiky se opravdu nepočítalo…

No vidíte, a to jsem chtěla psát o vtipné Vietnamce! Tak příště. Jsem fakt nemožná! Já snad tuhle Fuchsovinu přejmenuju na „Ukecaná Fuchsová.“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12