Důchodce a duchovní život – Svaly 1

Autor článku: František Benda Již dávno se přišlo na to, že vůlí řízené uvolňování svalů má – stejně jako ovládání dechu – preventivní a léčebné účinky.

Do jisté míry může v jednodušších případech nahradit sedativa, neboť zklidňuje organismus. Dá se proto vhodně použít v případě stresových situací, při trémě, různých obavách, při nárazovém neočekávaném zatížení, při spěchu a také proti nespavosti.

Navzdory těmto tisíciletým a víceméně známým a pochopitelným zkušenostem je jich málo používáno. Viníků, zaviňujících naše rozladění, může byt povícero. Buď jde o vis major (ujede nám dopravní prostředek, promokneme nebo nás zasype lavina), nebo jde o živého člověka (někdo nás pomluví, porazí nebo oloupí). Ale i my sami si můžeme způsobit řadu komplikací vlastní nešikovností, zapomětlivostí nebo neznalostí. Je toho mnoho, co nás dokáže vyvést z rovnováhy. Proto se vyplatí proti tomu nějak vystoupit.

Všechny tyto způsoby mají jedno společné: vtrhnou do našeho života, způsobí nám něco, co je nám nepříjemné – a zmizí. Živý viník třeba ani neví, co způsobil. Rozhodující je, že jsme to my, kdo si toto poranění na duši či na těle odneseme domů a musíme je nějak rozdýchat. Psychické napětí se snadno přenese do napětí svalů. Nepodaří-li se je odstranit během dne, setrvá i tehdy, když podnět už dávno skon-čil. Pak nám třeba nechutná jídlo, špatně spíme, zbytečně se pohádáme s rodinnými příslušníky nebo nespravedlivě potrestáme děti.

V mnoha takových případech může být pomocným prostředkem (jakkoli ne všelékem) schopnost uvolnění. To by mělo probíhat ve dvou rovinách: myšlenkové a tělesné.

V tělesné rovině jde hlavně o činnosti svalů, neboť v nich se celá činnost odehrává. Jejich stav se pak odráží na celkovém postoji člověka.

Kdysi jsem byl požádán skupinou sokolských cvičitelů o přednášku, které jógické cviky pomáhají ke zdravému tělesnému postoji. Při její přípravě mi logicky vyšlo, že jóga nemá speciální ásany, které by toto zaručovaly. Nicméně k tomu značně přispívá druhotně tím, že je schopna navodit celkovou spokojenost a harmonii, takže cvičenec pak zcela automaticky kráčí uvolněně, vzpřímeně a hrdě (jak se tehdy říkalo „k světlým zítřkům“).

Zkušenost učí, že duševní, psychické nebo i tělesné utrpení se dost často odrazí člověku ve tváři. Stejně snadno zde odhalíme život spokojený a bez problémů. K vyrovnané tváři nevede přetvářka nýbrž mnohem spíš způsob života, který se odehrává na pozadí.

Při péči o vlastní rovnováhu je výhodné si alespoň občas uvědomit tři důležité roviny: svaly, dech a myšlenky. Každá z nich si zaslouží samostatnou péči, která se ve svém důsledku určitě vyplatí.

Nejjednodušší je kontrola a ovládání svalů. Velice snadno si dokážeme uvědomit jejich tři možné stavy: napjatý, uvolněný a neutrální. Napjatých svalů se týká jejich procvičování, jakákoliv namáhavější práce a již zmíněné stresy. Neutrální stav nastane, když se nic mimořádného neděje. Je to vlastně nejběžnější případ, který ostatně ani nevyžaduje zvláštní pozornost. Jen prostě nic nedělat.

Pozoruhodný je stav třetí, tj. když sval vědomě uvolníme. Přes-to, že to je jediný stav, který vede ke skutečnému odpočinku, je pěstován jen zřídka. Ležení na kanapi s civěním do stropu má k němu značně daleko, jakkoli částečný odpočinek navodit může.

I když je uvolnění svalů nepochybně blahodárné, všeobecně ani známé, ani využívané není. Nestačí ovšem pouze vědět, že existuje; také je třeba se s ním občas i trochu pozabývat.

Provádění je celkem jednoduché, takže se vyplatí je trochu pocvičit.

Víme jistě, jak vypadá spár a snadno jej dokážeme předvést. Z dlaně, natažené vodorovně směrem k zemi, volně spustíme prsty. To je spár. Kdyby se o to někdo pokusil, snadno by pohnul kterýmkoli z takto uvolněně spuštěných prstů. (Zkuste se o tom přesvědčit).

My ale snadno dokážeme tento spár zpevnit tím, že do něj vložíme napětí. Pak se s těmi prsty již tak snadno pohnout nedá (i o tom je možné se přesvědčit). A teď to napětí zcela vědomě uvolňujte.

To nám ilustruje tři možné stavy našich svalů: buď prsty něco svírají, nebo jsou – volně spuštěné – nečinné, i když stále jaksi ve střehu, připravené k akci, a pak je stav třetí, který se teprve musíme učit navodit. Stejně jako jsme předtím dokázali sval vědomě napnout, nyní se snažíme z něj veškeré napětí sejmout, odstranit.
To co jsme si názorně předvedli na prstech rukou, jsme schopni provádět se všemi částmi svého těla, a to jak jednotlivě, tak i s celým tělem současně.

V dobách, kdy se mléko prodávalo v polyetylenových sáčcích, sloužil takový exemplář jako vhodná názorná pomůcka. Vnitřní tekutina neobsahovala žádné vzájemné vazby, takže se snažila zaujmout co nejnižší místo. V tom jí ale zabránil onen měkký sáček, čímž vznikl jakýsi měkký a poddajný oválek.

Podobně se můžeme cítit, když do svalů procvičované partiie nejdříve napětí vložíme, a pak je vědomě odstraníme. I my se pak můžeme vcítit do situace, ve které se naše svaly jakoby roztékají, snažíce se zaujmout co nejnižší polohu, bez jakýchkoli vazeb.

Jestliže pravidelně pracujeme, tj. pravidelně namáháme některé svalové partie, měli bychom tuto činnost stejně pravidelně kompenzovat jejich uvolněním. Obdobně jako po jídle nenecháváme použité nádobí volně se kdesi povalovat, nýbrž je umyjeme a uložíme tak, aby bylo příště znovu k dispozici, i svým svalům bychom měli alespoň občas dopřát ne příliš nákladný přepych důkladného uvolnění.

Autor: František Benda, Foto: Internet