Nedostižný Mácha

Autorka článku: Alena Kučerová Do vínku mi nebyly dány žádné mimořádné schopnosti či talent. Snad proto jsem se vždy obdivovala těm, kteří ve svém životě či práci dokázali něco mimořádného , krásného a důležitého.

S patřičnou úctou a trochu i se závistí jsem vzhlížela k těmto cílevědomým, nezávislým a těžko ovlivnitelným osobnostem. Jedním z nich je, tedy aspoň pro mne i Karel Hynek Mácha a kdy jindy se vyznat z obdivu k němu, než v květnu. Vždyť měsíc máj je měsícem jen a jen Máchovým a samozřejmě měsícem všech zamilovaných. Dovedu si velmi dobře představit, že sudička, která stanula u postýlky s právě narozeným Máchou, neměla zrovna svůj den a tak mu vyměřila zatraceně krátkou životní pouť. A protože sudičky naštěstí chodí ve třech, tak se její kolegyně měly co ohánět, aby to malému Máchovi vynahradily. Inteligence, důvtip, nadání, pracovitost, píle, houževnatost, železná vůle, cílevědomost, nezávislost, invence, samostatnost, obětavost, spravedlivost, zatvrzelost, zanícenost, snivost, citlivost, chtivost po vzdělání a poznávání, všestrannost, charizma i vášeň, to jsou jen některé z mnoha vlastností, kterými byl Mácha obdarován a které mu na truc první sudičce zajistily nesmrtelnost. Jinak si nedovedu vysvětlit, že někdo do svých 26 let dokáže tak něco mimořádného co do kvantity i kvality. I když , zcela záměrně pominu jeho plodnost na poli literárním, je stále o čem psát.

Jeho cílevědomost se projevila už v dětství, kdy si vynutil na rodičích studia. Po maturitě na gymnáziu studoval na pražské universitě filosofickou fakultu i práva. Uměl perfektně česky, německy a byl samoukem jazyka polského. V těchto jazycích nejen četl, ale i psal. Čtenářem byl opravdu velmi vášnivým. Z mnoha svých přečtených knih si vedl zápisky a čtenářské deníky. Díla Waltera Scotta či lorda Byrona nejen četl, ale i studoval, rozebíral osnovy děje a analyzoval charaktery postav.

Navštěvoval také divadelní představení, jak česká tak německá. Sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle. V letech 1834-35 vystoupil v šestnácti hrách. A sám se také o vlastní dramatickou tvorbu pokoušel.

Jeho další vášní v rámci poznávání světa byla turistika. První delší cesta r. 1832 vedla z Prahy přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy na Bezděz. Druhá „Krkonošská pouť“ přes Valečov, Kost, Trosky, Radim u Jičína, Třebihošť až na Sněžku. Tam také Mácha zanechal podpis v pamětní knize. V r. 1834 podnikl Mácha šestitýdenní cestu do severní Itálie, kdy za den ušel i kolem 60 km a v r. 1835 další osmidenní cestu do kraje boleslavského. Psal si také seznam „hradů spatřených“ a ten čítá na 90 položek. Přitom mnohé z nich navštívil opakovaně. Mácha byl obdařen i výrazným výtvarným talentem. V jeho pozůstalosti se dochovalo 115 kreseb a akvarelů „hradů spatřených“. Snad nejznámější jeho kresbou je pak vlastní autoportrét.
No, a pokud k tomu všemu přidáme ještě tu úctyhodnou literární nadílku, jejíž třešničkou na dortu je právě nedostižná báseň „Máj“, tak to vše dohromady představuje tak nesmírný objem práce, který si málokdo z nás dovede vůbec představit.
Tak právě v těchto souvislostech já na Karla Hynka Máchu myslím. Jako na zcela výjimečně pracovitou osobnost se zcela výjimečným osudem.

„ Nechť na základě svého názoru na svět přemítal o záhadách světa a lidstva sebe střízlivěji, vždy viděl jasně před sebou konečnou metu každého tvora: nevystihlou propast smrti, do níž může býti i on každým okamžikem neviditelnou mocí uvržen. A přece stál hrdě vzpřímen a pracoval s úsilím, čekaje, až osudný okamžik ten nadejde. A když nadešel, zemřel smrtí závidění hodnou – obětovalť se…….“
( Ottův slovník naučný).

Autor: Alena Kučerová, Foto: Internet