Pohádka na dobrou noc.

Autor: Georg L‘Ermite Milé děti,dnes vám budu vyprávět o Sybille.Pro ty,kterým nic toto jméno neříká,nebo k němu ještě v dějepise,nedošli,pro ty mám krátké vysvětlení.

Ta paní Sibylla,žila kdesi na území dnešního Řecka,před pár tisíci let.Provozovala se
státním souhlasem,živnost věšteckou.Dny trávila u jakési pukliny ve skále,ze které
vystupovaly omamné plyny.Když se jich ta dobrá paní dost načuchala,počala
věštit.Někdy spíše třeštit.Navíc,byla z milosti Bohů i nesmrtelná.
Protože by asi nikdo jejím věštbám,tedy spíše blábolům,nerozuměl,byla ji přidělena
skupina kněží,kteří její věštby,pochopitelně,podle svého,náležitě upravili a převedli do
spisovného starořeckého jazyka.

Za tou paní chodili králové,vojevůdci,šlechta,ba i prostý lid,který chtěl zpravidla jen
vědět,zdali se jejich kráva úspěšně otelí,či jak se urodí brambory.
No né,to je ale historický nesmysl,brambory v té době nikdo v Evropě,neznal.Ty přivezl
až Kolumbus.Spíše je jako správné Řeky,zajímala úroda oliv a vína.(poznámka autora,to
je zajímá podnes).
Kněží,kteří měli paní Sybillu na starost,již tehdy aplikovali progresívní sazby za
věštby.Čím lepší kabát,tím více dotyčný zaplatil.
Inu,taková tehdy byla klasická řecká demokracie.

Ale,byly to tenkrát krásné starořecké časy,krále měli spíše na parádu,politikou se
zabývali profesionální filosofové,a ekonomii měli na starosti výběrčí daní.Lid byl vcelku
spokojen,a království fungovalo,i přes nebezpečné sousedy,jedna radost.Kněží ze
Sibylliny jeskyňky,pravidelně odváděli část příjmů ze zisku,do královské pokladny,kde
tvořily nijak nezanedbatelnou položku.

O tom,zdali měla tehdejší vrchnost nějaké daňové úlevy, se jaksi historie nezmiňuje.Lze
jen předpokládat,že i sám pan král si musel za věštbu řádně zaplatit,zrovna tak,jako jeho
poslední poddaný.

Není snad nutné poznamenávat,že sama Sybilla neměla z toho kšeftu nic.Snad,jen tu
stravu a byt v nevytopené ,a v letním období, neklimatizované jeskyňce opodál.Občas ji
vyměnili její opotřebovanou třínožku,na které sedávala během věštění.
Tedy,není se co divit,že jednoho dne,Sybilla vyhlásila stávku.Prostě,nevěštila a
nevěštila.Navíc se jí ten odporný puch v jeskyni začal zajídat.

Zástupy čekatelů na věštbu počaly houstnout,a z davu se ozývalo temné mručení.Kněží se
sice snažili donutit Sybillu k jakés takés věštecké činnosti,ale ta se držela měchu
z kyperským vínem a nebyla s ní vůbec řeč.Ani po pohrůžce,že jí seberou její věšteckou
třínožku,neustoupila,navíc se dožadovala,aby tato byla řádně vyčalouněna,protože jí prý
od toho věčného sezení na ní,bolí pořádně zadek.

Možná,že právě v této době,bylo lidstvo obdarováno termínem,stávkokaz.I zahalil se
jeden z kněží jménem Cyreus,do pláště původně patřícího Sibylle,smetl úderem pěstí
stávkující dámu,a usedl na její třínožku.Pak začal čichat ten odporný smrad,linoucí se ze
skalní průrvy.Ani to netrvalo dlouho,a začaly se mu v hlavě honit různé
fantasmagorie.Nakonec z té třínožky spadl blábole cosi o tom,že Sparťané jsou před
branami jakéhosi průsmyku.Zneutěná Sibylla,poslouchala ty kecy, ale pak si jako
praktická žena,řekla,že by snad u něčeho podobného ani nemusela být.
I zbalila si ta dobrá žena těch pár rouch co jí zbyly,a skrytým zadním východem
z jeskyně,o kterém věděla snad jen ona sama,se diskrétně se vypařila do hor.Zfetovaný
náhradník,ani nikdo jiný,si nepovšiml vůbec jejího zmizení.
Teď stála,celá uťapaná,na vrcholu nějakého kopce,a rozhlížela se po
krajině.Hory,doly,samý les.Kam jen zrak dohlédl.
Asi již tenkrát,existovalo přísloví,dnes tě mají za svatého,zítra budeš prasák,promiň
Havlíčku |Havle,že jsem si to poněkud upravil,prostě,z vážené a uctívané paní Sybilly se
stal najednou psanec.

A tak se snažila co nejrychleji,opustit svou domovinu v již tehdy slunném Řecku.Vypít
číši bolehlavu,to se jí jaksi nezamlouvalo.To býval obvyklý trest za podobný
zločin,jakým je svévolné opuštění stanoviště..

V její brašničce,kromě pár sušených oliv a zhruba galonu velice dobrého vína na tu
dobu,neměla ta nešťastnice nic jiného.Smrákalo se,jak už tomu bývá v jižních
krajinách,velice rychle,ani nestačila svými téměř bezzubými ústy,sežvýkat jednu
olivu,vypít mocný doušek vína,a byla tma jak v pytli.Zalezla pod velký balvan,a
z úžasem prohlížela noční oblohu,kterou už neviděla pár desítek let.
Usnula,jako když ji do vody hodí,však ona svůj měch z vínem také moc
nezanedbávala.Už v něm moc nezbylo.Vlezlá zima ji však záhy probudila.
Na severní straně,zářilo souhvězdí a v něm jedna dosti jasná hvězda.Pomyslela na to,že
zřejmě právě ona,jí ukazuje cestu k záchraně.

Chudinka ale nic netušila,že čím dále na Sever,tím větší zima.aA už vůbec nevěděla nic o
tom,že tam olivy prostě,nerostou.Víno také pomalu docházelo,až jednoho dne došlo
úplně.A také ji najednou počal scházet ten zápach,který tak nerada čichala ze škvíry ve
své věštecké provozovně.Dostavily se prostě abstinenční příznaky,jak by to ohodnotili
dnešní vědci.
Před jejím zrakem se rozprostíraly hory,daleko větší,než jaké znala ze své
domoviny.Kam oko dohlédlo,jen hory a sníh na nich,ten ta ubohá panička,také v životě
neviděla.
Kolik času zabral její pěší přesun na severní stranu Alp,to se už asi nikdy nedovíme.
A pak se o ní veškeré stopy ztrácí.

Historici se nemůžou dodnes dohodnout,zdali ty Alpy překročila,či při výstupu na Mont
Blanc,zahynula.To by ovšem byla další blbost v pořadí druhá,byla totiž,jak už bylo
řečeno úvodem,nesmrtelná. Dovolím si ale přesto malou poznámku,když se Sybilla
vláčela alpskými horami a údolími,zasteskla si poněkud hlasitěji,ojojoj.Ta ozvěna,která
se k ní donesla,se jí velice zalíbila.A tak to zkusila ještě jednou a hlasitěji.Uslyšeli to
PraTyroláci,a také se jim to moc líbilo.Zkusili to tedy také,a od té doby Tyroláci jodlují
jak posedlí.

Já,osobně se přikláním k verzi,že Mont Blanc byl zdolán poprvé a na hezkých pár
tisícíletí,právě Sybillou.A že ta paní nakonec překonala všechny terénní překážky se
sveřepostí eskymáckého tažného psa.Bez lan a cepínů a navíc,bez peněz a horských
průvodců.

Jak jinak by se tato postava objevila v českých dějinách?A tak si myslím,že když ta
srdnatá dáma se nakonec po všech těch útrapách,objevila na dvoře kněžny Libuše,tak se
zajisté velice ráda vrátila ke své původní živnosti,tedy,k věštění.Ostatně,na prostituci již
v té době byla poněkud stará.

Navíc,kněžna platila hotově,ani daně si nestrhávala,a navíc,nemusela čuchat ty odporné
smrady.Medovina ji také nakonec také zachutnala,i když s lítostí vzpomínala občas,na
výborné kyperské.Dokonce později,ponoukala kněžnu,aby poslala nějakou tu vojenskou
výpravu na Jih,která by tam uloupila pár odnoží té skvělé révy.
Což o to,Libuše byla docela pro,ale vévodové země české dávali přeci jen přednost
medovině,a dokonce si počali zvykat na nápoj,zvaný pivo,pocházející z bavorských
končin.Z pivem ovšem přicházela i germanizace.

O tom,jak věštila Sybilla na knížecím dvoře,moc toho nevíme.Nějaké ty její věštby se
přeci jen do současnosti,zachovaly.Přemysl dosedl na knížecí stolec po boku krásné
Libuše,čímž alespoň na čas,byla sedláckou krví naše nejvyšší šlechta,uchráněna od
degenerace.Ten chlap,co tesal práh pro svou zřejmě rekreační chalupu,dal právě tím
svým nedokončeným dílem,název hlavnímu městu.S tím jeho jménem to ovšem poněkud
zvorali,spíše se mělo to město nazývat Tesámpráh,nikoliv,Praha.Dnes ovšem víme,že
matička českých měst přišla ke svému jménu spíše kvůli prahům v řece Vltavě.
Dnes je hlavním městem české provincie spíše Brusel.

Nesmrtelná Sybilla,přežila spoustu válek a nepokojů v Evropě.Prý někde ještě žije.Při
troše dobré vůle naší kriminální policie,by snad neměl být velký problém ji i najít.Hrad
by to jistě potěšilo,a odměny by jen padaly.

Jistě by ta osůbka zajímala i CIA,či FBI,a zcela jistě i BIS.Pokud vám milé dětičky tyto
zkratky nic neříkají,tak je to jen dobře.Z těch zpráv,co tyto služby poskytují,by asi na vás
padly deprese.A to jste ještě neviděly,jakou částku z národního rozpočtu,si dokáží
uloupit.Takže,nezlobte se na tatínka,či maminku,že nemají na to,aby vám zakoupili nový
počítač,či videohru.Co jim zbude po zaplacení daní,to ví jen snad Sybilla.I tak,je určitě
z toho našeho politicky korektního světa zblbá natolik,že už ani není schopna si vyvěštit
čísla v Lotynce.

Jak to vím,inu,milé děti,Sybilla je mou praprapra babičkou,a dodnes,kromě pár
šestáků,jsem v Lotynce nevyhrál.Navíc,v poslední době,se má praprapra a tak
dále,zkomercialisovala,platby za věštění přijímá jen ve zlatě,na tvrdé měny už nevěří.Co
s tím vším zlatem dělá,to nevím,ale zcela zajisté si jej láduje do štrozoku,ona měla moc
ráda spát na tvrdém.Ale,aby ji napadlo podstrčit sem tam pár dolárků svému praprapra a
tak dále, vnoučeti,to jí ani nenapadne,radši pošle balík do rozvojových zemí,na pomoc
trpícím černouškům.Ti z nich sice neuvidí ani cent,zato se teď v Africe stalo
modou,stavět mrakodrapy.Tak teď docela někdy lituji,že tehdá nezamířila spíše na
Jih.Nebo na Východ,mohli jsme možná dnes čísti o Sybillistánu..

Ujo Georg