Velikonoce

Autor článku: Věra Svobodová Zimě snad už definitivně odzvonilo a příroda je netrpělivá.Leckde už ze země vystrčily hlavičky podléštky, bledule, sněženky a nečekaně teplé počasí táhne ven i netrpělivé zahrádkáře.

Kontrolují své království, zjišťují, jaké škody nadělala letošní mírná zima, připravují motyky, rýče, a nemohou se dočkat, až to šílenství zvané zahrádka vypukne. Za okny v truhlících klíčí semínka paprik, rajčat a kdoví čeho, aby bylo co sázet až přijde ten správný čas.

Nic naplat, jaro se blíží a s ním i svátky jara – Velikonoce .Pro křesťany jsou to nejvýznamnější svátky v roce. Připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Řada velikonočních zvyků je propojena s dávnými pohanskými zvyky, které byly oslavou příchodu jara. Proto o Velikonocích hrají hlavní roli takové atributy jako je voda, která má očistnou moc, světlo a oheň, půda, která dá vzejít semenům. Také třeba pružné vrbové proutky plné mízy, vzešlé osení symbolizující svěžest přírody a vajíčko, coby zárodek nového života. Velikonoce jsou svátkem pohyblivým, jistotou je ale fakt, že připadají vždy na první neděli po prvním jarním úplňku.Kristus, ukřižovaný o Velkém pátku, vstal z mrtvých v noci ze soboty na neděli. Tato noc se tedy nazývá Velkou nocí a křesťanská legenda v sobě nese poselství pro nás všechny. Vnímáme ji jako příběh, v němž život zvítězil nad smrtí.

Velikonocům předchází šest postních nedělí. První je Pučálka, nazývaná podle jídla z naklíčeného opečeného hrachu. Druhá, Černá, nebo Pražná neděle, pojmenovaná podle tmavého oblečení žen, které se tak oblékaly v postní době, nebo podle pokrmu z opraženého ječmene. Třetí neděle zvaná Kýchavá, podle středověké metly lidstva – moru, jehož první příznaky se projevovaly kýcháním. K této neděli se váže i pověra, že kolikrát za den se kýchne, tolik let bude člověk na světě. Čtvrtá neděle – Růžová či Družební, v tento čas se dívky a chlapci scházeli v lukách, u lesa, v sadu, kde se bavili. Dívky na tuto oslavu pekly koláče zvané družbance. Pátá neděle je Smrtná. Do dnešní doby se zachoval zvyk vynášení smrti ze vsi a vítání jara. V tuto neděli se chodilo koledovat s lítem, tedy novým létem .Šestá neděle, poslední před Velikonocemi, je Květná. Zahajuje Pašijový týden. Její název je odvozen od palmových ratolestí, kterými židé vítali Ježíše při jeho vjezdu do Jeruzaléma. V našich krajích nahradily palmové listy rozkvetlé větvičky jívy – kočičky. Naši předkové si je posvěcené přinášeli z kostela domů a věřící tak činí dodnes. Podle tradice bychom je měli spálit následující rok na Popeleční středu.
Každý den Pašijového týdne má své jméno. Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá nebo taky Sazometná středa, buď proto, že se zrádce Jidáš škaredil na Ježíše, nebo proto, že lidé v rámci úklidů vymetali komíny. Vlastní velikonoční svátky začínají večer na Zelený čtvrtek, kdy se slouží mše na památku poslední večeře Ježíše Krista a jeho učedníků. V kuchyních pak začala příprava obřadních pokrmů. Hospodyně pekly jidáše, velikonoční pečivo z kynutého těsta, které je stáčeno do různých tvarů. Symbolizuje provaz na kterém se podle legendy oběsil zrádce jidáš. Vařila se kaše s medem, na talíři nesmělo chybět něco zeleného proti bolestem v krku.

Velký pátek má být dnem hlubokého smutku s přísným půstem, který často dodržovali i nevěřící. Většinou se jedlo jednou denně, a to chlebovou nebo zelnou polévku, případně brambory s mlékem. S tímto dnem se pojí nejvíce lidových pověr, zvyků a tradic. Bílá sobota je dnem zasvěceným přípravě na Velkou noc, slavnou mši Vzkříšení. Z gastronomického hlediska je spojena s pečením mazanců s křížem, připomínajícím ukřižování Ježíše, s přípravou hlavičky – nádivky -která se jedla hned po Vzkříšení nebo na Boží hod a studená po celé svátky. Receptů existuje mnoho, každá hospodyně ma svůj, zaručeně nej.., ale základní suroviny jsou stejné – vejce, uzené maso a čerstvé zelené rostliny, nejčastěji kopřivy. V souladu s tradicí mají být pokrmy posvěceny po mši na Boží hod velikonoční, tedy v neděli. Hospodyně nosívaly k posvěcení mazance, obarvená vejce uvařená natvrdo, chléb, víno a beránka, pečeného z těsta. V křesťanských svátcích velikonočních symbolizuje beránek nevinného, čistého a poslušného Beránka božího, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Židé vnímají ovce jako členy Božího stáda, beránka obětovali na památku vyvedení Izraele z egyptského zajetí. Ať tak – či tak, kdo si dnes dovede představit Velikonoce bez beránka? Nikdo asi nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant, nebo skutečně pouze jehněčí maso.

Na nedělní Boží hod končí půst a oběd bývá bohatý. Maso, jehněčí nebo kůzlečí, kuřata s nádivkou, uzené maso v různých variantách, špenát z kopřiv, čerstvý salát a bylinky, někde dokonce křepelky či holoubata. S koncem půstu končí i vážná část Velikonoc a otevírá se prostor pro velikonoční veselí. Pondělí velikonoční se pak už i dnes odehrává plně ve znamení pomlázky.

Chlapci i muži již časně zrána vycházeli na koledu, dům od domu. Šlehání pomlázkou bylo známkou přátelství mezi rodinami, výrazem náklonosti k vyšlehané osobě. Každé šlehnutí znamená pro dívky jistotu, že jim po celý rok nebude chybět elán, budou veselé, zdravé a pilné. Pokud jde o vdané ženy, vyšleháním se vyháněl zlý jazyk. Při koledě nezůstal pozadu ani hospodář, který hned po ránu vyšlehal hospodyni, čeládku i děti, v některých krajích bylo zvykem vyšlehat i dobytek. Na Moravském Slovácku a na Slovensku bylo také zvykem polévat dívky vodou, nebo je dokonce házet do potoka. Důvod byl stejný, předat životodárnou sílu vody milovanému děvčeti. Koledníci dostávali na oplátku vařená, nebo i syrová, vejce, mazanec, koláče, hrudku másla a kde měli včely i med. Večer se konaly v hospodách veselice, zábavy, ktré se protáhly mnohdy až do svítání. V úterý potom mohly šlehat děvčata chlapce, proto se tomuto dni říkalo Odplatní úterý. Tímto dnem pomlázka končí.

Velikonoce jsou svátky spojené s celou řadou zvyků a symbolů. Ačkoliv se slaví v celém křesťanském světě, velikonoční symbolika se v různých zemích liší. U nás jsou nejtypičtějšími symboly kraslice a pomlázka. Dá se říct, že Čechy a Morava jsou v tvorbě kraslic velmocemi a nemají ve světě konkurenci. Rozmanitost lidových vzorů je nepřeberná. Ze základních technik je nejběžnější rostlinná a vosková batika, vyškrabování, malování barvami nebo voskem, lepení slámou nebo sítinou, leptání, drátkování nebo dokonce vrtání. Pro koledníky se zásadně zdobila plná vejce, jsou symbolem života. Když se ale počátkem 20. století začaly kraslice vyrábět ve velkém, musely se začít vyfukovat, protože zapáchaly. Dnes se ve většině domácností asi rozdávají vejce obarvená a uvařená na tvrdo. Také výroba pomlázky vyžaduje určitou zkušenost. Dříve uměl pomlázku uplést každý kluk, plete se ze 3, 4, 8, 9 až 16 prutů. Ty největší, které byly dlouhé 3 až 4 metry, byly upleteny z 60 prutů. Zpravidla je nosili odvedenci na vojnu, rekruti. Pěkná pomlázka byla chloubou a opatrovala se několik let.

Jaké jsou dnešní Velikonoce? Přivítáme volný pracovní den navíc, a pokud nepatříme ke křesťanské části obyvatel naší země, příchod jara nás jistě potěší a snad i nadchne, ale to je tak asi všechno. Valná většina národa namíří do supermarketů pro barvy na vejce, obtisky a stahovací ,,košilky,, a zdobí vejce jako o závod. Nakoupíme pomlázky, ozdoby do bytu, věnce na dveře, osení na stůl a do něj žlutá kuřátka, rychlené hyacinty, narcisy a primulky. Z nepřeberné nabídky si vybereme beránka buď bílého, piškotového či čokoládového, samozřejmě i s mašlí, mazanec, čokoládové figurky kuřátek, beránků nebo vajíčka. Umejeme okna, vypereme záclony a Velikonoce můžou začít. Ženská část naší populace, nevím zda použít výraz hospodyně, si ráno přivstane, připraví chlebíčky, láhev něčeho ostřejšího a pak stráví dopoledne čekáním kdo přijde, nebo jestli vůbec někdo přijde, a hlavně kdy přijde ten její. V úterý má pak mnohý koledník těžkou hlavu a tichou domácnost.

Možná jsem to trochu nadnesla. Ne všude jsou svátky tak komerční. Každá rodina má své tradice oslav. Dlouhé období mezi Popeleční středou a Velikonočním pondělím nabízí celou řadu příležitostí k udržování těchto tradic.Staroslovanské pokrmy na počest Pražné neděle, házení Morany do potoka, nebo její pálení o Černé neděli, Velký pátek a hledání pokladů, pálení ohňů o Bílé sobotě. Ty nejen připomenou lidové obyčeje, ale stanou se podobně jako Vánoce časem, kdy k sobě mají lidé blíž.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet