Vtipná Vietnamka podruhé

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Možná, že je mezi námi někdo, kdo ještě nikdy nic u vietnamských obchodníků nekoupil, ale nezdá se mi to moc pravděpodobné. Osobně si nemohu vynachválit džíny, které jsou mi nádherně dlouhé a skvěle padnoucí. A totéž říká i dcera Rita.
Začátkem ledna jsme se k nim vypravily koupit bundu, protože jsme věděly, že mají slevy. Přijely jsme z Prahy do Kolína, vystoupily Na Zastávce, a postupně jsme procházely vietnamskými obchody v Pražské ulici a pak i v Kouřimské.
Tam nás v jednom obchodu, kousek od mé pracovny, s úsměvem přivítala Vietnamka kolem pětatřiceti let. Zvala nás po schodech nahoru do prodejny. Prohlížely jsme si s Ritou bundy, a protože všichni víme, že vietnamští obchodníci občas sleví, i my dvě jsme se kácely při pohledu na cenovky a významně jsme dávaly najevo, že cena je příliš vysoká!
Ale usměvavá Vietnamka nic. Nabízela nám další a další bundy a nakonec udělala veliké gesto po prodejně.
„Končit! Proto velká sleva! Končit!“ Podivila jsem se.
„Vy tady končíte?“ Okamžitě pochopila, o čem mluvím a rozčílila se nad mojí natvrdlostí.
„Zima končit! Ne my tady končit! My nekončit! Zima končit! Proto velká sleva!“
Začaly jsme se s Ritou smát, pak jsme si pošeptaly, že je dobře, že si Vietnamci myslí, že v Česku zima končí začátkem ledna a vybíraly jsme dál.
Nakonec jsme se vrátily dolů, na začátek prodejny, kde seděl manžel vietnamské obchodnice a jejich roztomilá dceruška. Prohlížely jsme si šály, i když jsme je nepotřebovaly.
Já měla kolem krku šálu, kterou jsem si nechala uplést u známé, abych ji měla do barvy s kloboukem, co mi loni dala Ivana Chýlková a Rita měla šálu, kterou jí dala k Ježíšku spolužačka.
Milá Vietnamka se v tu chvíli rozhodla, že nám dá školení o kvalitě výrobků. Vzala do konečků prstů moji šálu a ušklíbla se.
„Tohle hadr!“
Pak pozorně prohlédla šálu Rity a její pohrdavé Tohle Čína!, nás smíchy zkroutilo. Vietnamka nad námi mávla rukou a ukázala nám měkoučkou šálu s příjemnými barvami.
„Ale tohle je super! Polsko! Dobrá firma!“
Měla pravdu. Šála byla opravdu nádherná! Koupila bych si ji, ale byla jsem uražená. Říkat mé šále hadr?! Byly jsme s Ritou nasmáté do zásoby, a možná právě proto jsme se nechaly přemluvit a znovu jsme vyšly nahoru, kde mi vietnamská Bohdalová ukazovala večerní šaty a Rita si zatím prohlížela kousek od nás kabáty.
Náš vietnamský pramen smíchu mě nechal u šatů, přišel k ní a ukázal na kabáty.
„To ty nebrat! To drahý! Na to ty nemít!“
A to byl konec! Začala jsem se smát, oči se mi zalily slzami, a kdyby mě Rita, která se smála stejně jako já, nesvedla po schodech dolů, asi bych spadla rovnou na vietnamského manžela, který se na nás díval hodně nepřívětivě.
Chtěla jsem mu na usmířenou říct, že má geniální ženu, a že sem budu chodit pokaždé, když mi bude smutno, a že jejich prodejnu budu každému doporučovat, ale on by moji češtinu, na rozdíl od své ženy, asi nepochopil.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12