Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková NAKONEC DOŠLO K BRATROVRAŽDĚ. Dnes už není sporu o roku, v němž došlo k tragické události.

I když se i univerzitně vzdělaní historici před půl stoletím učívali, že svatý Václav zemřel roku 929, dnes po bližším zkoumání, (mimo jiné i ostatků) nikdo nepochybuje, že se bratrovražda odehrála roku 935. Co se data týče, můžeme vést do budoucna spory, které datum by nejpřesněji vyjádřilo časový průběh události. Víme však jedno – že po svatořečení svatého Václava byl volným, neobsazeným dnem, kdy by se měl slavit Václavův svátek – 28. září. A tento den se pak v budoucnu (vzhledem k významu tohoto data a připomínáním světce a jeho důležitosti) stal dnem české státnosti.

Spor můžeme vést i k vlastnímu střetu a k důvodu vraždy. Jak víme, velkého mordu se zúčastnili krom Boleslava ještě členové jeho družiny, a to čtveřice mužů – Hněvsa, Česta, Tira a Tuža. Boleslav údajně pozval Václava na hostinu, konající se na jeho hradišti u příležitosti poutě. Ve Staré Boleslavi totiž oslavovali svátek dvou místních světců, Kosmy a Damiána. O střetu bylo ovšem rozhodnuto již předem – existujícím napětím mezi oběma bratry a podle jedné legendy se Václav údajně spiknul sám proti Boleslavovi, a ten chtěl údajně staršího bratra předejít. Již během hostiny viselo napětí doslova ve vzduchu, a Boleslavovi družiníci, jak se píše na jiných místech, třikrát s připravenými meči povstali a zase usedli ke stolu. Druhý den ráno Václav nejspíše odcházel na ranní mši, a při této příležitosti došlo k opravdovému tasení mečů.

Důvodů mohlo být několik, a ty, o nichž se hovořívá jsou vlastně nepochopitelné. Boleslav a někteří družiníci a významné postavy té doby mohli vyčítat Václavovi nadměrnou zbožnost, avšak Boleslav sám byl křesťan. Leckomu mohl vadit tribut, odváděny Sasům, a Boleslav také po zavraždění Václava zahájil dlouhé, snad čtrnáctileté, někdy sedmnáctileté tažení proti sousedům. Nakonec vyčerpán letitými válkami sám potvrdil znovu stejné podmínky dohody o neútočení, tedy placení tributu. Dále tu mohlo být napětí mezi oběma sourozenci, touha po mocenské pozici ve státě, do níž vstupovaly dozajista i neurovnané vztahy mezi jednotlivými kmeny, které ještě nebyly připojeny k přemyslovskému státu.

V každém případě bylo předem rozhodnuto a jak se praví v legendě, Boleslav se svými družiníky se rozhodl zaútočit na Václava ráno, před cestou na jitřní mši, kdy budou Václavovi družiníci ještě spát. Hradský kněz dostal pokyn, aby zazvonil na jitřní dříve než obvykle a přikázali mu zavřít dveře kostela, aby napadený vladař nemohl ve zdejším chrámu hledat útočiště. Tak se i stalo, ačkoli knězi musely být přípravy mordu přinejmenším podezřelé.

Stalo se, jak bylo dohodnuto, a Václav s Boleslavem se ráno srazili u vrat plotu, kolem kostela. Václav pochválil bratra za hostinu předchozího dne, načež Boleslav odvětil: „Nyní ti ještě lépe posloužím.“ Při těchto slovech tasil meč. O Václavovi víme, že byl zdatné postavy a nebudeme se divit tomu, že bratrovi meč z ruky vykroutil a Boleslava srazil k nohám. V té chvíli zavolal Boleslav o pomoc a čtyři zmínění družiníci zasáhli do konfliktu. Václava, který se snažil prchnout do chrámu, svatyně skýtající azyl, zabili. Jmenovitě Hněvsa jej probodl mečem. I nastalo mordování, které zaplatili životem Václavovi příznivci, a prý i děti byly topeny ve Vltavě, zatímco Drahomíra, která se postarala o přenesení staršího z potomků do chrámu,vzápětí prchla „do Charvát“. Součástí této scény byla i následná likvidace nepřemyslovských knížat v Čechách. I když se jednotlivá vyprávění legend v detailech liší, v podstatě se detaily vyprávění o průběhu tohoto bratrovražedného mordu shodují. V pondělí 28. září došlo ve Staré Boleslavi k úkladné vraždě, k níž prý Boleslava podbízeli „čeští mužové.“

Václav proti fyzické převaze protivníků neměl naději. Začal ovšem, jak uvádějí legendy, čas zázraků. Krev po stěnách, smytá a setřená, se druhého dne na těchže místech objevila znovu. A Boleslav, který poznal stupeň své viny, po dvou, třech letech tajně v nočním čase zorganizoval převoz svatého Václava do svatováclavské rotundy. A jak napsal Exupéry: „Rozkošatit se v silové pole podle vlastních, zprvu neviditelných silokřivek může jen člověk trvalý a pevně ustavený. Takového člověka pak nazvu nádhernou hradbou, neboť čas ho neopotřebuje, ale zbuduje. Čas tu bude, aby mu sloužil.“

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková