Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková VÁCLAV PATRONEM NÁRODA. Netrvalo dlouho, a Václav byl svatořečen a vzápětí se stal i patronem českého národa, a počal se zpívat svatováclavský chorál.

Za krále Václava II. u příležitosti jeho korunovace (1297) začali pasovat některé vybrané postavy Václavovým mečem na svatováclavské rytíře. Ovšem nejvyšší slávy se dočkal Václav v době Karla IV., velkého sběratele svatých ostatků, tvůrce svatováclavské kaple a bohaté výzdoby Karlštejna.

Přidali se časem i historici. Kolega Dušan Třeštík, kterého zaujala zejména doba prvních vladařů zjistil, že Václav vyzbrojil svou armádu, která v jeho čase čítala 3000 mužů. V mnohem větším rozsahu došlo ovšem k vyzbrojování za Boleslava I. Znalec této doby Dušan Třeštík přitom spočítal pozdější náklady, které byly Václavovým bratrem hrazeny prodejem otroků, s nimiž se v té době čile obchodovalo. Češi své „zboží“ chytali v Haliči nebo ve Slezsku a v Praze je prodávali židovským a arabským obchodníkům. Na tržišti, které se nacházelo na Malé Straně, proti nedávnému jugoslávskému velvyslanectví, muselo být v době Václava a jeho následovníků následníků Václava za zbroj směněno dokonce deset tisíc otroků. .

A tímto krokem také končí příběh, který začal vyprávěním o Cyrilu a Metodějovi. Václav v čase úkladné vraždy měl na hrudi Paládium českého národa, které se po čase zase vrátilo na původní místo, do Staré Boleslavi. A vyzbrojením tisíců bojovníků postavili Přemyslovci armádu, bez níž by se náš stát neudržel a vlastně ani nevznikl. Tak skončil příběh, který započal příchodem dvou věrozvěstů a postupným spojením kmenů do jednoho státu, chráněného potřebným množstvím vyzbrojených mužů. Co se však týče mocenské sféry Přemyslovců, patřily do ní krom Budče, Prahy, Staré Boleslavi a Mělníka, také Tetín, Levý Hradec, Libušín a Lštění, o němž hovoří jen kronikář Kosmas (1055). Tento poslední objekt byl hradištěm, na jehož místě byl nakonec postaven chrám sv.Klimenta.

V Kosmově kronice se zdejšímu hradišti říkávalo Castrum nomine Leszen, (též Lščen či Leščín). Patřilo mezi významné hraniční body tehdejšího přemyslovského patrimonia, a vystupuje u Kosmase jako „castrum munitissimum“, tedy co by „přepevný hrad“. Podivný název Lštění byl odvozen od starořímské osady Lescenaum, což svědčí o tom, že tudy vedla cesta z římské říše k Severnímu moři, po níž se táhla významná obchodní cesta právě přemyslovským územím.

A tak Václav, stejně jako Cyril a Metoděj vstoupili do stále členitějšího pantheonu českého národa, a se svatým Václavem se největší hrdinové národa ponořili do Blaníku mezi rytíře hodné svého jména. Václav se ocitl na štítech a praporcích, aby s Cyrilem a Metodějem bděl nad tolikrát zkoušeným národem.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková