A jaké je vaše štěstí?

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Určitě se vám to stalo také. Buď uděláte trapas díky své nevědomosti, nebo jste mimo a, aniž byste o to stáli, zatahujete do něho i ostatní.
Vejdete do obchodu a chcete chleba. Když se rozhlédnete, zjistíte, že jste v prodejně kabelek. Nebo se v trafice zeptáte, máte dopisy na známku?

Jednou jsem stála u řezníka za mladou paní, která vypadala, že jde poprvé s manželem koupit maso. Když na ni přišla řada, usmála se na prodavačku a ukázala na flák masa.
„Chtěla bych půl kila tady toho nádherného červeného hovězího.“ Prodavačka se zarazila a já taky. Nechtěla bych být na jejím místě. Ale vybruslila z toho dobře.
„Mladá paní, to jsou játra! To už jste dneska pátá! Budu tam muset dát větší cedulku!“

Před pár lety jsem si kupovala pití v potravinách naproti Činohernímu klubu. Každý den jsem žádala jednu novorozeneckou. Když jsem si ji asi po měsíci šla zase koupit, s hrůzou jsem si uvědomila, jakou blbost celou dobu říkám! Ta voda se přece jmenuje kojenecká!
Chystala jsem se, že konečně správně řeknu, prosím, jednu kojeneckou, ale než jsem stačila něco říct, paní prodavačka postavila na pult úplně jinou lahev.
„Dneska máme jenom pro seniory, ale vám je to asi jedno, že jo?“

Protože jsem mimo dost často, jsem zvyklá dělat si poznámky. Ve vlaku si pak procházím seznam položek – co napsat, kam zajít, kam volat, kde stačí esemeska, kdy s kým na kafe, co koupit, co k večeři atd. a spokojeně si odškrtávám, co jsem splnila, nebo k některým položkám píšu deset vykřičníků, protože to už opravdu, ale opravdu hoří, Fuchsová, a tobě se do toho vůbec, ale vůbec nechce?!
Píšu si i nejrůznější nápady, odposlechy nebo odkouky (to mě napadlo teď – když máme odposlechy, proč by nemohly být odkouky, že?), a včera si prohlížím kus papíru s úkoly a najednou čtu něco, čemu vůbec nerozumím.
Proč má štěstí hnědé… je tam ještě jedno slovo, ale to po sobě nepřečtu!
Proč má štěstí hnědé…

Co to je?! Psala jsem to přece já! A není to dlouho. Jak to, že jsem zapomněla, proč jsem si to napsala? Jak to, že nevím, co to znamená? Jaké štěstí? Moje? Proč by moje štěstí mělo být hnědé, proboha? Mám hnědou ráda, ale svoje štěstí si určitě nepředstavuju hnědé!
Proč má štěstí hnědé…

Řeknu vám, byl to nervák! Chodila jsem po pokoji a nervózně jsem si snažila vzpomenout, proč jsem to napsala a co to znamená! Proč má štěstí hnědé…

Došlo mi to za hodinu.
Mám nádherné štěstí po babičce a poslední dobou mu hnědnou konce listů. Tak jsem si do seznamu napsala, Proč má štěstí hnědé…
Chtěla jsem se zeptat odborníků, proč má štěstí hnědé konce! Když mi totiž došlo, co ta poznámka znamená, lehce jsem vyluštila i poslední slovo. Konce.
Proč má štěstí hnědé konce.
Skoro mi bylo líto, že jsem na to přišla.
Proč má štěstí hnědé… Neznělo to jako báseň?

Autorka: Irena Fuchsová

http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12