Co našim očím na jaře škodí a jak je nejlépe chránit

Autorka článku: Nikola Pospíšil Šiková Jarní práce jsou spojeny s prostřihem, sázením, přihnojováním. K poranění očí při nich dochází mechanicky, ale i chemicky.

Jednoduchá pomůcka – kvalitní ochranné brýle přitom mohou většině možných poranění zabránit, nebo alespoň omezit případné následky. Okolí a povrch oka bývají často poraněny ostrými okraji rostlin, nebo odlétajícími úlomky. Stejně nepříjemný mohou být prach či poletující zrnka zeminy v oku. Ještě závažnější je pak zcela jistě zasažení očí kupříkladu chemickým postřikem, nebo při míchání hnojiva apod. Dojde-li k takové situaci, je třeba urychleně oči vypláchnout pod tekoucí vodou a podle stupně závažnosti případně okamžitě navštívit oční pohotovost. Při manipulaci s rostlinami bychom si měli uvědomit, že příroda byla natolik důvtipná, že je obdařila schopností bránit se okolí. Tam, kde je rostlina opatřena trny, jsme automaticky opatrnější, ale existují i skrytá nebezpečí. Výměšky z rostlin, například při řezu tak mohou být silně dráždivé, až toxické. Je dobře se předem seznámit v literatuře s tím, o jakou rostlinu pečuji a zda takové konkrétní nebezpečí nehrozí. Potřísněnýma rukama si pak v žádném případě nepromnout oči. Doporučením jsou zde na místě ochranné rukavice.

Záněty můžeme dělit podle řady kritérií, především na záněty infekční a alergické. Infekčními činiteli mohou být viry, baktérie, ale i složitější struktury jako prvoci. Nejčastěji bývají zánětem postiženy struktury tzv. zevního oka. Tím se myslí záněty víček, záněty spojivky a záněty rohovky. Nejčastějším zdrojem infekcí jsou zhoršené hygienické podmínky, především kontaminovaná voda. K infekci pak dochází nejen při koupání v přírodním zdroji, ale i například při mytí rukou a obličeje. Pamatujte, že nedostatečně a pozdě léčený zánět může způsobit i dlouhotrvající závažné komplikace. Druhým typem zánětů jsou záněty alergické. Ty se vyskytují jako samostatné oční postižení, ale mnohem častěji v kombinaci s kožními projevy, velice nepopulární „sennou rýmou“, ale i se závažnými dechovými obtížemi. Příčinou na jaře jsou nejčastěji kvetoucí stromy, rostliny a květiny. Mezi základní oční projevy zde patří především pálení, svědění a slzení očí. Výtok z očí je většinou čirý (slzy) a bývá kombinován z dalšími výše uvedenými obtížemi jako např. zvýšené smrkání. Princip alergické reakce spočívá v tom, že během minulého setkání s příslušným alergenem si naše tělo vytvořilo specifické protilátky, které při každém dalším setkání s ním vedou k tzv. alergické reakci. Ta může časem gradovat, takže po úvodním slzení očí příště následuje klasická senná rýma, ale nelze ani vyloučit, že příště již může být pacient přímo ohrožen na životě. Proto léčba alergií spadá opět pod neodkladnou lékařskou péči. Léčba bývá jednak symptomatická (léčba příznaků), ale mnohem podstatnější je léčba komplexní, která spadá přímo do rukou alergologa. Někdy ale nezbývá, než se trvale příslušnému alergenu vyhýbat.

„Nejčastěji popisovanými příznaky ze strany pacientů jsou řezání, pálení, slzení a světloplachost očí a dále výtok z očí. Ten se může vyvíjet od pouhého slzení až po hlenohnisavý výtok, kdy pacienti nejsou schopni ani uvolnit víčka od sebe. V lékárně je k dostání celá řada preparátů, které nejsou vázány na lékařský recept, ale které bohatě postačují pro léčbu „banálních“ zánětů. Důležité pravidlo ale zní: Neustoupí-li příznaky očních obtíží přes laickou sebeléčbu do 24 hodin, je to jednoznačně důvod k neodkladné návštěvě očního lékaře“, říká vedoucí lékař Refrakčního Centra Praha, MUDr. Petr Novák.

Asi nejohroženější skupinou, v souvislosti s očními záněty jsou nositelé kontaktních čoček. Ne vždy kvalifikovaně provedený výběr kontaktní čočky může vést k jinak zanedbatelným mikrotraumatům povrchní vrstvy rohovky, tzv. epitelu. Epitel, je-li celistvý a neporušený, tvoří za normálních okolností základní bariéru proti vniknutí infekce do rohovky a dále do hlubších struktur oka. Kombinace defektu epitelu rohovky a infekčního prostředí může být pro oko tragická. Proto nositelé kontaktních čoček by měli po vzniku obtíží okamžitě navštívit očního specialistu. Předejdou tak tragickým následků, které mohou vést až k nutnosti chirurgického zákroku pro záchranu oka.

Účinnou ochranou proti slunečnímu záření jsou sluneční brýle s vhodným barevným a UV filtrem. Není asi rozumné takové brýle kupovat kdesi ve stánku na ulici. Jen erudovaný odborník v renomované oční optice je schopen Vám dobře poradit, který typ brýlové ochrany je pro Vás nejvhodnější. Jiné brýle jsou doporučeny pro sport, jiné pro volný čas a zcela odlišné například pro vysokohorskou turistiku. Sportovní brýle musí například navíc splňovat podmínku bezpečnosti po nárazu. Sluneční paprsky nás ohrožují nejen v létě či na exotické dovolené. Jarní slunce umí být také ostré a navíc je nízko nad obzorem. Kromě viditelné části světelného spektra (vlnová délka 400 – 700 nanometrů), do oka vstupují paprsky s menší a větší vlnovou délkou, odpovídající ultrafialovému a infračervenému záření. Účinky obou se sice liší, ale v některých případech mohou reprezentovat vážné ohrožení zraku. Při poškození infračervenými paprsky jsou známy případy, kdy přímý pohled do slunce zanechal postiženým trvalé následky. Může to být přitom romantické sledování zapadajícího slunce a ne pohled do žhnoucího slunce poledního, co způsobí poškození sítnice v místě nejostřejšího vidění, v tzv. žluté skvrně. Tepelný efekt dopadajících slunečních paprsků se pak může chovat stejně jako laserový paprsek. Jizevnaté změny na sítnici způsobí výpadky v zorném poli a postiženému například znemožní číst text.

Asi známějším strašákem je ultrafialové záření. Jeho negativní účinky na oko jsou veřejnosti mnohem více známy. Ultrafialová část spektra je dále dělena na tři podskupiny. Záření označované UV-C, má nejvyšší energii (200 – 290 nanometrů), ale standardně je filtrováno ozónovou vrstvou zeměkoule. UV-B záření (290 – 315 nanometrů) bývá většinou absorbováno na povrchu oka v rohovce a dále je filtrováno oční čočkou. Posledním typem je UV-A záření (315 – 400 nanometrů), které je potencionálně nebezpečné pro oční čočku. Ale ani viditelná část záření není pro oko zcela bezpečná. V poslední době se hodně hovoří o modré části spektra (400 – 550 mikronů). Uvádí se, že jeho negativní působení na pigmentovou vrstvu sítnice může v budoucnu zvýšit pravděpodobnost vzniku degenerace sítnice, především její žluté skvrny.

Autor: Nikola Pospíšil Šiková, Foto: Internet