Důchodce a duchovní život – Patrový dům

Autor článku: František Benda Ne každý je založen tak, aby ve svém životě – nebo potažmo v celé společnosti – hledal důkazy o jakési vnitřní návaznosti, která by odhalila utajovaný smysl celého dění, ne-li jakési záměrné směřování k zářícímu cíli.

Jsme už natolik infikováni vše pronikající technikou, že při jakémkoli řešení saháme po nejrůznějších ovladačích, jen abychom se nemuseli pokoušet jednat podle dávno osvědčených jednoduchých duchovních návodů, tj. vlastní silou nebo uvažováním.

Bůh ale nemá ani internetovou schránku, ani mailovou adresu, a dovolat se ho nesvede ani ten nejmodernější mobil. Zde je na to nutno jít jinak.

K duchovnu (což nemusí být právě slepá bigotní oddanost, nýbrž i upřímná snaha o skutečné poznání) se obrací stále méně lidí. Předem se ozbrojí výsměchem, o kterém se domnívají, že je ochrání. To je ale strkání hlavy do písku. Kdo se vážně myšleným úvahám nevysmívá a je naopak přístupný k tomu, aby se jimi trochu opravdověji zabýval, otevírá si sice dveře do světa tvrdé práce s mnohým hledáním a neúspěchy, ale zato s nadějí, že získá to, co je zasvěcenci pokládáno za největší poklad.

Samozvaný učitel lidstva, soudruh Lenin, se nám snažil vtlouci do hlavy poučku, že náboženství je opium lidstva. Měl samozřejmě pravdu – pokud měl na mysli jenom nezodpovědné kuřáky opia, neschopné jakékoliv smysluplné činnosti. Jaksi mu zřejmě ale uniklo, že opium v malých, kontrolovaných dávkách, je významným lékem s dalekosáhlými blahodárnými účinky.

Obdobně je to i s duchovním životem. Nespoutané duchaření nevede jinam, než ke škodlivým nesmyslům, kdežto umírněný, kultivovaný duchovní život je všestranně užitečný.

Ti, kteří se pro něj přece jen rozhodli, pak pro něj hledají všemožná zdůvodnění, o které by se mohli s důvěrou opřít. Ta jim nabízejí různá náboženství i mnohé sekty, i když se za jejich přesvědčováním často skrývají mnohem prozaičtější důvody než je duchovní obnova.

Doporučované hledání zkušeného učitele (gurua) naráží na nezdolatelné překážky, takže většina hledajících je odkázána na písemné prameny. I ty je ale nutno podrobit přísnému výběru a snažit se vyrýžovat těch pár lesklých, vzácných zrnek, která se v nich nacházejí.

Duchovní poznatky se dost dobře nesnášejí s technickým přístupem. Věda se sice snaží do jejich základů proniknout, ale spíš se od nich vzdaluje, než přibližuje. Vědecké zkoumání vede pouze k tomu, že se problém rozdrobí na řadu dílčích malých celků, z nichž každý vyžaduje nové podrobné zkoumání. Zatím nejúspěšnější se stále zdá odhodlaná sebekultivace soukromým duchovním studiem a osamělé usilování, jakkoli protažené na velmi dlouhou dobu.
D
obrovolný žák duchovních věd si pak může připadat sám jako složitý, mnohasložkový systém, ve kterém cítí potřebu se vyznat. Jakoby pro svůj život potřeboval dům s několika patry, do nichž by umístil svá rozličná úsilí, která spolu sice zdánlivě nesouvisí, ale nicméně teprve ve svém souhrnu vyjadřují jeho individuální přístup k životu.

Základem bývá vstupní místnost, ve které odkládá potřeby, které ho vybavují pro pobyt mimo dům. Zde svléká svrchní šat a boty, dost často i klíče, které mu sem umožnují vstup i vše ostatní, co uvnitř už nebude potřebovat, nebo co by mu dále spíš překáželo. Teprve tak se ocitá ve svém vlastním soukromí.
Bývá zde i místnost, kde se přijímají návštěvy nebo i cizí lidé, kterým ale ostatní části domu zůstávají uzavřeny, neboť tam nemá nikdo cizí co pohledávat. Kolem jsou pak rozmístěny čistě funkční prostory, umožňující nezbytné činnosti, jako kuchyň, hygienické zázemí, dětské místnosti a podobně.
První patro je vyhrazeno soukromějším činnostem. Sem je přístup umožněn jen málokomu. Jsou tu ložnice, pracovna, případně i atelier – vesměs místa, kde člověk cítí potřebu být nerušen a sám.
U těch, kteří mají vyšší ambice, je možno nalézt ještě vyšší patro. To umožňuje naprostou samotu. Zde je možno v klidu meditovat, v jednoduché observatoři se nořit do hloubky mezihvězdných dálek nebo si z výšky prohlížet vzdálené prostory.

Na paměti má ale i nezbytný sklep s jeho zásobami potravin, někdy i s uhlím na otop a zpravidla potřebným kotlem – prostředky pro zajištění tepla domova. Jsou nezbytné, ale výhled odtud není pražádný. Jejich potřeba není naštěstí neustálá, ale pamatováno na ně být musí. A také se ani sem hned tak nějaká návštěva nevodí.

Takovouto rozvrstvenost nosí každý ve své mysli. Občas se musí některému patru věnovat poněkud více, takže se může i stát, že jedno z nich začne převládat, čímž vtiskne celému obydlí svůj osobitý charakter. Podle něj se pak dá celkem už z dálky snadno poznat, v čem se jeho pán zabydlil, v čem se shlíží a případně i kam směřuje.

To nám pak usnadňuje rozhodování, jestli ho vůbec někdy navštívíme, jestli se tomuto obydlí raději nevyhneme, či se naopak z jeho pozvání k návštěvě budeme dokonce radovat.
A pakliže k tomu přece jen snad někdy dojde, velice důkladně si všechno prohlédneme, na všechno se pečlivě vyptáme a hlavně si to bezpečně zapamatujeme.

Autor: František Benda, Foto: Internet