Kolínská půlhodinka

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Ráda chodím do drogerie v Husově ulici u náměstí, hned vedle knihovny, (www.knihovnakolin.cz) kde jsem od šesti let byla víc než doma, nejenom jako čtenářka, ale chodila jsem tam pomáhat. Naproti, v domě č. p. 49, jsem se totiž narodila. Kdykoli jdu dneska Husovkou, koukám do oken, kde jsme měli obrovskou obývací ložnici, a vzpomínám.

Naproti našemu domu, v místech, kde teď stojí pečovatelský dům a dole je zmiňovaná drogerie, stál do poloviny sedmdesátých let jiný dům, byl na něm veliký nápis KOŽEŠINY – MÁDLE, a v něm bydlela s rodiči a svými příbuznými moje kamarádka a spolužačka Nina, a já si tam s ní chodila hrát.

V téhle drogerii se mi už několikrát podařil návrat do dětství. Je to tam začarované, vážně! Jdu mezi regály a najednou mi je deset let. Vyjdu ven na ulici, přejdu silnici a jdu domů, do bytu v prvním patře.
Táta sedí v kuchyni, na svém místě v rohu u stolu, čte si, před sebou své obligátní pivo, starší bratr Kája si hraje s malým bráškou Františkem, maminka si povídá s babičkou, která u nás byla skoro pořád, protože bydlela v přízemí, a babiččina sestra, prateta Babeta, sedí na kanapi a kývne na mě, pojď sem, Irko, ukaž se mi, co to máš na sobě…

Když jsem do své kouzelné drogerie zašla nedávno, nadechla jsem se a čekala, jestli kouzlo návratu zase přijde. Nechodí totiž pokaždé. Bohužel mě uviděla aktivní učenka a okamžitě se mi s maximální péčí věnovala a upozorňovala mě na krémy, které byly ve slevě.
Byl mezi nimi i ten, který používám a už ho mám skoro na dně, tak jsem si ho vzala, a chtěla jsem pokračovat v nadechování, ale aktivistka mi začala nabízet další krémy. Proti vráskám, před koupáním, při koupání, po koupání, na ráno, po obědě, na odpoledne, na večer…
Statečně jsem odolala.
„NE! Mně stačí můj Garnier. Čtyřiadvacetihodinový! A pak, myslím, že na pětapadesát let mám pleť dobrou!“ Aktivistka snaživě přikývla.
„To máte! Sou ženský, který ve čtyřiceti vypadají hůř!“
A pak jsem šla Kouřimskou ulicí, krásně vánočně nasvícenou a před výlohou prodejny skla, porcelánu a keramiky, jsem se zastavila a kochala se. Vyšla odtamtud moje známá a bylo na ní vidět, že zadržuje smích. Potěšilo mě to. Jednou jsme totiž spolu jely ve vlaku a ona si stěžovala na manžela. Prý je to strašný vztekloun, který je schopný rozmlátit všechno, co mu přijde pod ruku, ale teď vypadala spokojeně!
Třeba se už ten její vyvztekal a je šťastná vdova, napadlo mě, a když jsme se pozdravily, kývla jsem na ni, ať mi řekne, co se jí stalo, ať se taky zasměju.
Vyndala z tašky balíček a vybalila hrníček, který bych si tedy určitě nekoupila! Z toho bych snad nepila ani ve tmě! Než jsem si stačila vymyslet, co o něm řeknu hezkého, vzala mě moje známá podpaží a spiklenecky na mě mrkla.
„Máš pravdu! Je strašnej! Taky bych si ho nekoupila! To je pro Standu. Já teď domů kupuju hrnky, který se mi nelíbí, a když začne řádit, tak mu je nenápadně podsouvám…“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12