Nakupujeme

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Také vás při nákupu ovlivní, jakým tónem vám některá prodavačka řekne cenu zboží? Například tón, kterým nám dává na vědomí, že na to tedy vy, jak tak na vás koukám, určitě, ale určitě nemáte! Některé tento tón používají rády, zvlášť když nemají náladu, nebo si dotyčnou zákaznici chtějí vychutnat.
Mě už teď nechává v klidu, ale byly doby, kdy jsem si to schválně koupila, jenom abych ukázala, že na to mám. Nejednalo se pochopitelně o křeslo za sto tisíc, spíš o nějaké hlouposti v řádu desítek korun, ale i tak mě po nákupu štvalo, že jsem dotyčné prodavačce potřebovala dokazovat, že se mýlí, když si myslí, že na to nemám…

Pak jsou prodavačky, které na to jdou jinak. Jako ta z prodejny květin v Kouřimské ulici. Šla jsem kolem, když vyšla se zákaznicí na chodník, a ukazovala jí nádherně rozkvetlé květiny v květináčích.
„A kolik stojí,“ zeptala se zákaznice a prodavačka odpověděla tónem, za kterým bylo slyšet – pár korun, to je zadarmo!
„Sto třicet sedm korun.“
Tenhle druhý typ prodavačky mi je sympatičtější než ten první. Není tak agresivní, i když si s námi taky pohrává…

Samozřejmě, že nejvíc prodavaček je ve skupině třetí. To jsou ty usměvavé, trpělivé, ochotné, laskavé, které na nás nic nezkouší, ale berou nás jako zákazníky, jako někoho, kvůli komu tady jsou. Řekla bych, že jich přibývá. A nejenom v Kolíně, kde se všichni většinou známe, i v Praze jich je hodně, až jsem někdy překvapená, jak jsou milé a ochotné.

A pak je ještě jedna skupinka a do té bych zařadila například pana Váňu, který sedí ve stánku s novinami na kolínském Zálabí, vedle prodejny samoobsluhy. Ano, pan Váňa patří do skupiny prodavačů, kteří se vám doslova snaží číst vaše přání ze rtů!

Bylo to v sobotu. Šla jsem ráno koupit noviny. Většinou našeho Athose přivážu k trubce od plynu u samoobsluhy, ale tentokrát tam byla přivázaná Bára Teplá.

Bára je nádherná fenka, která při svém hárání dokáže zblbnout všechny psy, nejenom ze Zálabí. A kdyby jenom to, ona je blbne, i když nehárá! Barunka má prostě v sobě kouzlo, jaké mívají ženy, kvůli kterým se muži vraždí!

Tentokrát jsem ale chtěla vraždit já – našeho Athose. Když zjistil, že je na jeho místě přivázaná krasavice jeho srdce, rval mě tam, ale já už stála u okénka novinového stánku a chtěla jsem říct panu Váňovi, že chci Kolínský PRES (www.kolin.pres.cz), ale v tu chvíli se mnou Athos trhl a já na něj vztekle zasyčela.
„Athosi, stůj!“
Pan Váňa zakroutil smutně hlavou.
„To bohužel nemáme. Ato.. stůj…“ Snaživě se rozhlédl kolem sebe a pak to zkusil ještě jednou. „Jak jste to říkala?“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12