Pohádka na dobrou noc.

Autor: Georg L‘Ermite Dnes vám povím pohádku na dobrou noc. Bylo,nebylo,v jedné malé zemičce,obklopené horami i lesy,žil národ,který se ani po staletích nedokázal dopátrat,odkud vlastně přišel.

A vlastně jej to nikdy příliš nezajímalo,brali to ti bodří Slované tak,že kde noha Čecha
stane,tam zůstane.A tak,díky navigačnímu omylu praotce Čecha,stanula
noha česká sice v malebném údolí,ale k moři to bylo značně daleko na
všechny strany.Navíc to bylo území nějakých Keltů,které naši předkové pak
důsledně vyhladili.

Jak dopadl francký kupec Sámo,nám dějiny sice nezachovaly,ale víme jen,že
si dal tu práci,aby z té odněkud přišedší bandy Slovanů,vytvořil základ
našeho národa.
Už i tehdá,bylo zřejmé,že ten nárůdek,zřejmě pocházející odněkud
z Kavkazu,později od Volhy,to jsou ovšem jen vědecké dohady,má jistý
organizační talent.Ostatně,Volha ani Kavkaz se tak v té době nejmenovaly.
Jen si to mezi sebou svou primitívní slovanštinou jaksi nedokázali ujasnit.
A tak se stalo,že jeden pán táhl čehý a druhý zase hot.A byl to právě
Sámo,co dal nespokojencům po hubě,vypálil jejich sídla,což v té době nebyl
zas takový problém,dřevěné hrádečky se zapalovaly velice snadno.Nastolil
jakýs takýs pořádek a pak se zase vrátil ke své oblíbené
činnosti,tedy,obchodování.V českých hvozdech svištěly dřevorubecké
sekery,patřičně zmodernizované,nikoliv,tak jak před několika lety,z
pazourku,ale z poctivé importované bronze.Stromy padaly,jeden za
druhým,a volské potahy vytrhávaly pařezy a i jinak sloužily k dopravě.Ten
nárůdek počal bohatnout,a šlechtě začaly znova narůstat hřebínky.
Ale,milé děti,to ještě vůbec není pohádky konec,o tisícíletí,možná i o
několik století navíc,kácí sice české lesy český dřevorubec,ale vytěžené
dřevo putuje mimo vlast.Nemá už bronzové sekery,nahradily jej motorové
pily Stihl,či Husquarna.Nestahuje kmeny voly,ale používá tu nejmodernější
techniku,jedna taková mašina,nahradí i tisíce volů.
Ano,mé milé děti,doba opravdu pokročila.Už se nepotřebujeme vláčet za
rádlem,jako Přemysl Oráč.To nebyl na vysvětlenou,žádný tehdejší rapper,či
bard,hodný přirovnání ke Karlu Gottovi.Nepochybuji však,že si při té trudné
práci také občas zanotoval,zejména po tom,když se řádně posílil medovinou.
Jednoho krásného dne,v podvečer,už kdy i volci toho měli dost,a láhev
z medovinou byla docela prázdná,pozvedl Přemysl svůj unavený zrak
k nebesům.Snad doufal,že mu Perun pošle další láhev.
Pro nezasvěcené dětičky,ten Perun naším předkům tehdy sloužil za
Boha.Když se natento,tak posílal hromy,blesky,třesky plesky,a tak se jej
národ docela bál.V Perunově nebeské kantině,bylo zřejmě ten podvečer jaksi
vymeteno,a tak milý Přemysl,bez medoviny,a tím i bez nálady,počal
vypřahat své volky.Tenkrát se ještě tak moc nekradlo,a tak ponechal své
oradlo na poli.
Ale,co nevidí,přes jeho pracně zorané pole se najednou řítí kavalkáda jezdců
v plné zbroji.Ihned ale počal zpytovat své svědomí,zdali náhodou ráno,při
výjezdu ze svého statku,neporušil dopravní předpisy.
Panstvo na komoních se přiblížilo k nebohému Přemyslovi,ba i obecní dráb
byl přítomen.To ovšem nevěstilo nic dobrého.Přemysl tedy zatknul svou
otku hluboce do země,a přitáhl opratě svých volků.
Pověst praví,že z ní vyrostla později krásná lípa,to je ovšem technologická
blbost,voli byli již tehdá poháněni proutkem vrbovým.Ta lipová by určitě
mnoho nevydržela.
Jízdní pánové sesedli ze svých dopravních prostředků,něco nevídaného
v těch dobách,a počali se klaněti.Nejstarší z nich pak pronesl řeč.Moc toho
sice nenamluvil,ale i tak považuji za nutné,omezit ji jen na podstatná
sdělení.
Dalo by se to sice také odfláknout,říci jen,že ten stařešina vyzval oráče
Přemysla,aby vsednul na přistaveného komoně,a odebral se s celým
průvodem na Vyšehrad,a že prý tam bude mít nějaké popovídání z kněžnou
Libuší.

Přemysl naznal,že asi nepůjde o řešení jeho nedávného dopravního
přestupku,nedal na křižovatce bez označení,přednost volům z leva,ach,ta
tradice,dnes je to naopak,zpytoval své svědomí,komu a kdy dal naposledy
v hospodě,po držce.ale nic mu na mysl nepřicházelo.
Spoutat jej nespoutali,obvyklou nakládačku také nedostal,navíc,pro něj, ze
zcela nepochopitelných důvodů,se mu neustále, klaněli.Navíc,přispěchal
jakýsi panoš s rouchem,střiženým podle tehdejší mody.A prý si to má
navléci.
Přemysla ale více zajímala butylka visící po jeho boku.Nemýlil se,bylo v ní
něco,co mu v té chvíli nejvíc scházelo,pravá,neředěná medovina.Stačilo
několik mocných loků,aby se mu vrátila jeho v podstatě optimistická nálada.
A pak,milé děti,se vydal celý ten průvod směrem k Vyšehradu.Přemysl
přemýšlel o tom,kdo nakrmí jeho volky.Tížila jej představa,že ve své
skromné stáji teď bučí hladem.Ale obecní pasák Jíra,se o ně dobře
postaral,později mu byl za to udělen šlechtický titul.Tenkrát to ještě šlo.
Vyšehradská věžní stráž zaregistrovala příjezd toho slavného
průvodu.Hejtman Karásek vydal pokyn k slavnostnímu troubení.
Kněžna Libuše vystoupila na hradní ochoz,a na dálku se snažila odhadnout
zdatnost Sybilou jí určeného junáka.Dalekohledy v té době ještě
neexistovaly,navíc,paní kněžna byla trochu krátkozraká,navíc,i šilhavá.A
tak,teprve ze vzdálenosti tří pídí,usoudila,že Sybilla poradila dobře.
Milé děti,to,co se dělo pak dál,to už je pohádka pro dospělé.Měli se velice
rádi,také měli hodně dětí.Jak se děti dělají,to už vám snad vysvětlila paní
učitelka sexuologie v první třídě.
Alois Jirásek neměl internet,bohudíky,jinak by toho naplácal o hodně více.
Má historická bádání se bohužel,o jeho teorie opírat moc nemůžou.Zvídavé
dítě je schopno dnes na internetu,nalézt informace,které ani jeho všemi
možnými tituly,ověšení rodiče,nevědí,a nikdy vědět snad nebudou.
Dobrou noc

Ujo Georg