Večerníček pro dospěláky.

Autor: Georg L‘Ermite Bylo,nebylo,a přesto nějak bylo.Nguyen Sobotka,alias Žluté číro,se právě připravoval otevřít svůj krámek s pašovaným zbožím.

Nedaleko odsud, lelkovali čtyři pasáci z poněkud tmavší kůží. Již dosti nemladý mladík, s tváří barvy nezralého olomouckého syrečka, projížděl se svou obstarožní Audinou, kolem neméně obstarožních prostitutek. Obecní policajt ,Ibn Hassan Sallasi, dohlížel z okna svého úřadu na ten veselý dav pod okny jeho kanceláře.
Ibn Hassan si jen pomyslel, co je to za idiota, který loví holky hned tak, po ránu.

Docela začínal mít podivné předtuchy, na ty si policajti potrpí i v mezinárodním měřítku.Mustafa Said Horáček ve vedlejší kanceláři, zuřivě mlátil do klávesnice svého počítače. V podstatě nešlo o nic jiného, než napsat raport o včerejším konfliktu z českou menšinou. Problém ale spočíval v tom, že náčelník vyžadoval písemné zprávy jen v mandarínštině. Ta mu moc ale nešla.

Na používání této řeči se před lety dohodly téměř všechny státy na Zemi, angličtina téměř zmizela, používal ji už jen prostý nevzdělaný lid.Arabština byla používána snad jen ve jménech i příjmeních, osob z Arábie pocházejících.

Ale, vraťme se k té nešťastné zprávě. Z policejního hlediska, prkotina, ale s možnými mezinárodními dopady. Ani to by nebyl problém, žádné národy vlastně neexistovaly, snad jen ve folkloru. To se blahovolně trpělo.
Co se ovšem netrpělo, byly otevřené protesty, natož na veřejných místech. Tedy, i v hospodách. Nápisy v mandarínštině, bez příslušných překladů, upozorňovaly jasně co se smí a co nesmí. Na obyčejném člověku, pak bylo, buď tu řeč naučit, nebo doufat, že kamarád od stolu, dostatečně instruovaný, mu vrazí pár facek dříve, než by se mohl vůbec dopustit urážky Jeho Císařského majestátu.

Ale vraťme se do té obce na Severu. Nguyen Sobotka klepal kosu, to se tak říká, když zima roztřese tvé svalsvo tak, že drkotáš zuby a kosti jen chrastí. To podivně chladné dopolední počasí, vyhnalo ze štaclu i ty nejstarší škatule.Modrá Audina přesto pojížděla tu a tam.

Až do chvíle,kdy se jí do cesty připletl podomácky vyrobený malotraktůrek místního českého kutila Doing Pak Tchonga Čecha.Obratný kutil stačil seskočit,ale z Audinky zbyly jen trosky.
A nebylo divu, zručný Doing Pak si ten traktůrek zhotovil s dílů vyřazeného tanku, vlastně z něj ani vyskakovat nemusel,odnesl to jen pravý blatník,ale ta obluda se ani po mocném nárazu, nepohnula. Zato se pohnul Ibn Hassan,seběhl bleskurychle po schodišti a spěchal velkými kroky k místu havarie. Ochotné prostitutky mezitím vytáhly se zdemolované Audiny, pána z obličejem olomouckého tvarůžku, naštěstí,nikterak vážně zraněného. Doing Pak,postával vedle se zkroušenou tváří, přestože jeho šikmá očička vyjadřovala jasně pocit uspokojení.

Ta událost vzbudila velikou zvědavost,náměstíčko bylo za chvíli plné, a Nguyenovi Čírovi se konečně začaly hýbat kšefty.Ibn Hassan si nechal na svůj policejní komunikátor, zaslat záběry z televizních kamer,umístěných v té době všade,dokonce i na veřejných záchodcích.Na nich bylo zcela jasně vidět,že pachatelem dopravní nehody není,jak se předpokládalo,Doing Pak Čech, ale právě ten pán z té modré Audiny.Nedával totiž příliš pozor na cestu, a tak ani neviděl, jak se zpoza bonzaie, vynořil tento traktůrek.Ta bonzai měla na výšku
nejméně pět metrů a byla pýchou městečka s necelým milionem obyvatel.
Jiné stromy už tehdy nikde nerostly.

Ibn Hassan předvedl provinilce na místní obvodní oddělení, aby s ním sepsal protokol. Ten nešťastník však mluvil jakousi dávno zapomenutou řečí, ani policejní translátor něco takového ve svém programu neměl, a navíc, ten človíček, jak se zdálo, žádnou jinou řeč neuměl. Šoupli jej prozatím za katr, a přemýšleli co s ním.

Zjevně, ten člověk nebyl zdejší, jeho oděv byť značně potrhaný, dílem následkem srážky a hlavně poněkud nešetrným zacházením prostitutek,Samaritánek, se jaksi nehodil do dnešní moderní doby. Ba dokonce, nebyl ani klimatizován. Ani nebyl vybaven receptory nepřístojného chování,jak bylo již před lety,pod zákonem,n ařízeno.Dokonce,neměl ani identifikační čip.Ibn Hassan Sallasi,v tom začul nějakou levotu,která zřejmě přesahovala jeho pravomoci.Ohlásil to služebním postupem nahoru,a pak nezbylo jen čekat,co vrchnost nařídí.Tenkrát platil zákon,že osoba bez čipu,pokud nespáchala závažný trestní čin,měla být na náklady obce utracena nejbližším veterinářem.Pak,následně by měla být spálena v atomovém reaktoru fúzního typu.
Ibn Hassan marně prohlížel stránky svého komunikátoru,odpověď však na své otázky nedostal.Prostě,v té době se už vůbec nepředpokládalo,že by něco takového,jako osoba bez identifikačního čipu,vůbec mohlo existovat.Nezbylo tedy,než čekat na pokyny se shora.
Mezitím se z cely předběžného zadržení,ozvalo bouchání na dveře.Ta podivná osoba se domáhala zřejmě,něčeho k jídlu.To byla první myšlenka Ibn Hassana.Nechal mu tedy podat tabletu se vším potřebným, jaké ostatně i on,polykal každý den.A pro jistotu mu nechal nasadit obojek z detektory nepřístojného chování.Ty sice správně reagovaly na zvýšenou celebrální aktivitu,ale policejní translátor,to stejně nebyl schopen přeložit do služební řeči. V takových případech obvykle odeslal pokyn k elektrickému šoku. Jenže,nic se nedělo,vyšetřovanec, můžeme li jej tak nazývat,cosi stále drmolil,Ibn Hassanovi to znělo jako nadávky.Pokusil se tedy aktivovat elektrické šoky manuálně.Ani pak se nic nestalo.To už ale bylo na pováženou,a tak ještě za tepla,informoval o té skutečnosti svou vrchnost. Ta si vzápětí vyžádala všechny videozáznamy a pak se najednou odmlčela.

Ibn Hassan udělal vše, co bylo v jeho pravomoci. Smířen s tím, že dnes s tím asi již nic nenadělá, odebral se domů,do dvou set patrového činžáku, postaveného před lety právě pro bezpečnostní složky. Dal si pořádně horkou úspornou sprchu a pak sáhl do ledničky pro kosher pivo. Do něj pak nalil pořádnou porci blíže nespecifikované lihoviny a pak se usadil na balkonu s výhledem na celé městečko.Bylo mu fajn, jen jej trápila otázka,co je to za individuum,které se tak nešťastně objevilo v jeho rajonu.

O půlnoci jej však vytrhlo ze spánku vyzvánění policejního komunikátoru.Zděšený Mustafa Said Horáček,jej informoval o zmizení zadrženého pachatele dopravního přestupku.Prostě,najednou v té cele,nebyl.Velice nepříjemná zvěst,navíc,v noční hodině.Vězeňský obojek se také stratil.Navíc,satelitní systém nebyl vůbec schopen zjistit,kde je,tedy,ten obojek a jeho nositel.To se ještě nikdy,alespoň co si pamatoval,nestalo.
Vrátil se tedy urychleně do svého úřadu,aby se osobně přesvědčil o celé té věci.Snad v té chvíli doufal,že Mustafa něco špatného snědl,či vypil.Už delší dobou měl podezření,že zrovna tak jako on,si občas zahřeší.

Občas se i stalo,že v pracovním stole svého podřízeného,objevil Korán,pocintaný Allahovou Whisky.Tu dodával obvykle Nguyen Žluté Číro,jako takovou malou pozornost všem úředníkům na magistrátě.Vůně této směsi alkoholu a nemrznoucí kapaliny,byla prostě nezaměnitelná.Úředníci časem oslepli,a to právě Čírovi vyhovovalo,o to lépe pak se mu kšeftovalo.Jen se divil,že nikdy nenašel láhev,ať již prázdnou,či nedopitou.
Mustafa,pěkně v pozoru,před vězeňskou celou,odříkával své hlášení,zámky v pořádku,elektronika také,ale syreček nikde.Postel řádně ustlaná dle vězeňského předpisu,záchod spláchnutý.Na stole kus papíru s nápisem,Es kommt der Tag.Naklepal ta slova do svého komunikátoru a ten se počal žhavit.Přizval si na pomoc dokonce i centrální mozek lidstva,ale k ničemu to nevedlo.Jeho antikrizové senzory,vyhodnotily jeho vzrušení jako nepřístojné,čehož byl výsledkem celý sled elektrických šoků.Dokonce tak silných,že se mu Allahova kořalka pěkně rychle vypařila z hlavy.

Na druhý den se městečkem počaly šířit zvěsti,že se objevil někdo,kdo nejen dokáže utéct četníkům z uzamčené cely,ale navíc,prý dokáže i předvídat budoucnost.A ještě navíc,prý dokáže vyprávět velice zajímavé historky z minulosti.Ty ovšem valnou většinu lidí,nezajímaly.Jedna postarší šlapka tvrdila,že ten člověk je schopen činit zázraky,vyrazila prý na štreku v naprosté beznaději na finanční přínos.Nohy ji zábly,neměla chudinka ani na zakázané cigarety.Najednou,když už to chtěla zabalit,přistálo vedle ní obstarožní modré fáro.Bílý,rozpláclý obličej,připomínající olomoucký syreček v rozkladu.
Přisedni,sestro moje,pravil ten pán.

Jako obyčejně,přisedla a počala štrachat ve své kabelce ve snaze najít
prezervatív.Ten pán se ale zachmuřil a pravil,chceš snad sestro hřešit na svatém
místě a navíc,se svatým mužem?

Ta dáma,pocházející odněkad ze Zauralí,vůbec nechápala,o čem je vlastně řeč,českou mandarínštinu pochopitelně moc neovládala.Přesto,velebný projev i vzhled tohoto muže,ji jaksi donutil uschovat právě nalezený prezervatív z prošlou záruční lhůtou,který ji prodal Číro den předtím.

Pohlédla znova na tohoto muže,nikoliv směrem od rozkroku,jak obvykle činívala,ale pěkně z očí do očí.Hluboká modř jeho očí ji přímo
fascinovala,slova,kterým vůbec nerozuměla,ji zněla jak rajská hudba.Jen nakrátko pomyslela na svého pasáka,který ji určitě viděl nasedat do toho modrého autíčka,ten bude vyžadovat určitě svůj podíl.
Pasák,blíže neurčeného původu,snad odněkud z Jihu,tomu by nasvědčovala jeho trochu přismahlá pokožka,se stal jediným svědkem zázraku.To modré autíčko se prostě najednou vypařilo,i s jeho ovečkou.Prostě,nebylo.Pasák si marně protíral svá kukadla,v domnění,že se jedná o šálení,pak ale vykročil ke
stánku Čírovu,a zeptal se jej,viděl jsi to?Viděl.Slyšel jsi to?Slyšel.Chceš panáka Allahovy Whisky,pro pasáky zaručeně bez nemrznoucí směsi?Igen,pravil ten dobrý pastevec,a obrátil do sebe nabízený nápoj.
Igen znamená maďarsky,ano.

Trochu to sice škrábalo v krku,ale moc metylalkoholu tam nebylo.P o druhé sklence dosti odporného nápoje,Ištvánovi,tak se ten pastevec totiž jmenoval,se počaly navracet síly,což se projevilo v hromobití maďarských nadávek.
Najednou,jako když utne,padl milý Pišta na kolena,a počal vzývat všechny oficiální svaté,od Budhy počínaje,Allahem konče.Plačíc,zapřísahal se,že skončí s pasením,a dá se na kulturu.
V tu chvíli se otevřela nebesa,a mocný hlas zvolal,Pišto,ty hajzle,míníš to doopravdy?Cožpak nevíš,že jen kulturou se neuživíš?. Vím,pane velkomožný,je to tvrdý chleba děl Pišta,ale,když si k tomu semtam vezmu nějakou tu bokovku,tak s vaším uráčením,to snad půjde.

Dobrá Pišto,pravil hlas z nebeských výšin.Dvě šlapky a dost,rozuměl jsi?
Mimo jiné,víš alespoň kdo pase tvou dceru z prvního manželství?
Nevím,můj pane.To je dobře,to je dobře,hřmí hlas z hůry.Teď vám tam
pošlu pořádný slejvák,aby ti trochu pročistil tvůj propitý mozek.
Jak Bůh řekl,stalo se.I pršelo a pršelo,zastavit to nešlo,andělé,zodpovědní za
stavidla,na pokyny Páně nereagovali,Nguyen,Žluté Číro,stačil dodat pokoutní
zakázku.

Nejen to,místo Allahova likéru,dodal pravý německý šnaps,rakouskou
hruškovici a navíc ruskou vodku.Andělé ovšem na takový nářez připraveni
nebyli,a tak,když přišel povel k zastavení vodního toku,váleli se, značně opilí
okolo soudků z libým mokem.

A pršelo a pršelo.Voda stoupala,policejní kancelář byla skoro již
zatopena.Centrální mozek lidstva,na to ovšem programován nebyl,pak se docela
zbláznil a počal vydávat naoprosto nesmyslné pokyny.Povolil komunistické
strany,zahájil hon na pravičáky,a nařídil urychlenou restituci církví.

A voda pořád stoupala.Centrální mozek lidstva,pro změnu zahájil hon na
levičáky a zabavil veškerý majetek církví.Zakázal před tím povolené politické
strany a nařídil kolektivizaci zemědělství.Povýšil krávy na živitelky
národů.Národní umělce prohlásil za trotly.Omluvil se Sudeťákům a nařídil vrátit
jim majetky,to byl panečku,nečas!!!

A voda stoupala a stoupala.Na kdysi poklidném náměstíčku před radnicí a
policejní stanicí,se vesele proháněli tuleni,občas i nějaký ten žralok.
A voda pořád stoupala,nebeská stavidla díky opilé obsluze,nebyla schopna
ten příval vody zastavit.

Spasená,nyní již bývalá prostitutka,prosila Pána,aby tomu učinil přítrž.
Ten ale naznal,že se to vlastně hodí do jeho plánů,nechal smazat záznamy
v trestním rejstříku odpovědných andělů,a naopak,vydal příkaz k odstřelení
zbývající hráze.Zlé jazyky dnes tvrdí,že použil zásob Semtexu ze skladů bin
Ládina.Rozbušky dodala jistá americká firma v majetku Amišů.

A voda stoupala a stoupala.

Historie se prý opakuje,a tak nezbylo než najít pána se jménem
Noe.Policejní andělé,vyslaní za tím účelem, našli jakousi pitvornou
postavičku,klidně dřímající na mírné vyvýšenině doposad nezaplavené. Jakýsi podivný zápach, vycházející z onoho tvora, je sice nepřesvědčil, ale nebylo času
nazbyt.

Voda stoupala a stoupala.

Nguyen Číro proměnil svůj přenosný stánek v celku vyhovující plavidlo.Den trávil tím, že klackem odrážel nájezdy méně šťastných účastníků potopy. A tak se stalo, že jednoho večera, připlaval i již jmenovaný náčelník obecní policie,Ibn Hassan. Pochopitelně, v doprovodu své rodiny.To ovšem přesahovalo nosnou kapacitu Nguyenova voru. Navíc, jaksi náčelníkovi nemohl odpustit jen tak, ta dlouhá léta, která strávil na budování Sibiřského kanálu, a tak jej praštil klackem přes hlavu, čehož důsledkem bylo, téměř okamžité zmizení, kdysi tak důležité osoby, pod hladinu. S jeho rodinou naložil podobně.

I otevřela se nebesa, a pán Bůh přepnul program na vysílání pro budhisty.
Budha, škrábající se na svém vyvinutém bříšku, pohrozil nebohému Nguyenovi,že to tak nenechá. A že bude muset zapálit nejméně tisíc voňavých tyčinek, aby mu alespoň z části bylo odpuštěno. Námitky,že tyčinky během povodně navlhly a tedy,nejsou schopny zapálení, Budha nepřijal.

Napravené prostitutce, jejíž jméno nám, bohužel, dějiny nezachovaly, se
nakonec podařilo poslat mail svým kolegyním na Zemi. Z jeho obsahu vyjímám jen jedno, bordel, jak na zemi tak na nebi. Máte se na co těšit!

Zbytek se můžete dočíst v Bibli, co na tom, že mezitím uplynula hezká řádka tisíciletí.
Tady má pohádka, z budoucnosti čínské říše, končí. Snad by se jen slušelo dodat, že ten povaleč, nalezený policejními anděly, se vlastně jmenoval František Kočí. Byl to bezdomovec, kterého si Pán vyvolil ke službě Boží. I vystoupil na Nebesa, do nebeských stavidel zarazil jakési šprťouchlata ,a ejhle, bylo po potopě. Z opadajícími vodami, vše se navrátilo ke starým pořádkům. V Čechách se opět začalo mluvit česky, v Německu německy,ani ti Angličané nepřišli zkrátka.

Policajti opět začali mlátit neposlušný lid, poctivými gumovými obušky a tasery a podobné elektronické vymoženosti, končily ve šrotu.I vlády se navrátily do starých kolejí,sice pořád lžou,ale dostatečně průhledně.
Krásný vzhled je na ten Boží svět,Alelujá.

Ujo Georg