Být slavný neznamená být šťastný.

Autor článku: Věra Svobodová Jako celebrita, nebo osobnost, je označován člověk, který ve společnosti dosáhl vysokého uznání, ohlasu nebo povědomí. Obecně vzato-strhává pozornost médií.

Měřítkem nemusí být nutně jeho zásluhy, ale toliko zájem veřejnosti o něj. Je řada způsobů jak se člověk může stát celebritou. A to jednak úspěchem, ale i skandálem. Existují profese, které produkují větší počet celebrit než jiné, například herci, zpěváci, politici, modelky, nebo i vysoce postavení funkcionáři a v neposlední řadě boháči, pohybující se na hraně zákona, nebo často i za ní. To všechno jsou lidé, jejichž život ty ostatní zajímá. Jak žijí, kde, s kým, kolik mají dětí a s kým, jak se oblékají, kolik mají milenek a milenců, čím jezdí, jakou používají kosmetiku, kdo je češe, líčí, proč a jak zhubli, jestli pijí a fetují a ještě mnoho a mnoho veledůležitých věcí.

A pak je tu ta druhá strana. Strana, která pro nás tyto informace získává. Stránky novin a různých časopisů potom plní zaručené zprávy, věci soukromé a často nevhodné, za hranicí slušné morálky. Je to neustálý boj za senzací, za skandálem, za neštěstím. Opravdu nás tyto věci tak lákají? Je potřeba po několik týdnů i měsíců stále dokola rozebírat život někoho, kdo se topí? A sotva se odrazí ode dna, přijde další vlna v podobě nechutné fotografie a je to tu zas. Opravdu nás zajímají i ti vesměs podvodníci a zlodějíčci, co vystavují na odiv své bohatství, moc a styky? Neměli by se spíš stydět než plnit stránky novin?

K tomuto zamyšlení mě přiměla nedávná tragédie jedné z našich celebrit. Její jméno a život byl po řadu měsíců , snad i let, neustále pod drobnohledem médií. Den co den plnila stránky nejen bulváru, televizní noviny nám vedle zpráv ze světa sdělovaly, cože to zase provedla. Zvykli jsme si vídat její tvář na titulních stránkách, zvykli jsme si na opakované skandály, bitky, opilecké výstupy, zmatené blábolení před televizní kamerou. Mnozí z nás ji litovali, mnozí jí pohrdali, některým to bylo jedno. A tak pomalu, den za dnem, před našimi zraky odcházela nemocná, nešťastná žena ze života. Nenašel se nikdo, kdo by této tragédii zabránil. Nenašel se nikdo, kdo by tento hon ukončil. A může člověk člověku pomoct i proti jeho vůli? Teďˇuž je to jedno. Za pár dnů nahradí tuto senzaci jiná, novější. Za pár dnů ono pozdvižení utichne, pomalu se rozptýlí v denním shonu a po létech si vzpomenou už jen ti, co ji měli rádi. Stránky novin budou plnit jiné celebrity, jejich životy nám budou předkládány ke strávení a záleží jen na nás, zda uspějí.

Častokrát si kladu otázku, zda za těmi naaranžovanými kráskami a elegantními muži dokážeme vidět člověka. Normálního člověka, který žije život stejně jako my. Snad jen víc náročný, možná bohatší a rozhodně hektičtější než mnohý z nás. Je to v nás, že chceme své ,,idoly,, vidět v lepším světle? A popravdě, stojí některé tyto rádoby celebrity stále ještě nohama na zemi? Obdivovali bychom je i v případě, kdybychom je znali lépe? Svět slávy je vrtkavý. Kdosi ze slavných kdysi řekl: Zdrav lidi, když jdeš nahoru. Budeš je potkávat, až půjdeš dolů! Být obyčejným, bezejmenným člověkem má taky něco do sebe. Nemusíte se líčit, když jdete se smetím do popelnice. Můžete si jít jen tak po ulici a nikdo se za vámi neotáčí, neobtěžuje. Rozhodnete se zajít si na skleničku a nikdo z vás hned nedělá opilce. Žijeme si v tom svém anonymním světě a občas snad zatoužíme okusit trochu té popularity a slávy. Vyměnili bychom ji za ztrátu soukromí?

Vrátím se k původnímu významu slova celebrita. Je to člověk, který dosáhl ve společnosti vysokého uznání. Tudíž mezi celebrity patří i lékaři, výzkumníci, odborníci ve své profesi. Proč oni nejsou víc vidět? Psát o člověku, který dnes a denně zachraňuje lidské životy je přece mnohem záslužnější, než krmit své čtenáře nechutnými podrobnostmi ze života někoho, kdo mnohdy v podstatě nic nedokázal. Proč se nedovědět něco o lidech, kteří tvrdě pracují, podnikají a jsou ve svém oboru jedničky a navíc jako bonus – jsou to slušní lidé! Klesla by snad prodejnost novin a časopisů? Na tom je to všechno založeno? Takové mínění mají o nás, čtenářích? Je vůbec správné nazývat celebritou někoho, jehož „sláva“ je založena na skandálech, podvodech?

Zaslouží si vůbec mnozí z nich tuto mediální pozornost? Snad ano, ale v jiném slova smyslu. Spíš by měli být dáváni za odstrašující příklad. Docela ráda bych si občas přečetla o někom, kdo byl za své skutky po zásluze potrestán. Ať už politik, herec, nebo modelka. Všichni žijeme přece ve stejném světě, máme stejná práva, stejné povinnosti a i zákony pro nás platí stejně. Teda aspoň si to myslím.

V dnešní uspěchané době se lidé míjí, žijí si své životy a často se ani neznají se svými sousedy. Lidské neštěstí je nám předkládáno jako určitá forma zábavy, stejně jako život plný skandálů a ostud. Čteme o věcech, nad kterými zůstává rozum stát. Články plné násilí, intimností, čím větší pikantnost, tím lépe. Je někde hranice? Hranice dobrého vkusu? Nebo jsme už tak otrlí a jen máloco nás vyvede z míry?
Stát se celebritou je snadné. Někdy stačí být jen ve správný čas na správném místě a být viděn. Něco v životě dokázat je mnohem a mnohem těžší. A těch, kteří to dokázali bychom si měli vážit, ty bychom měli obdivovat a učit se od nich.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet