Právní okénko pro důchodce

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Omezení svéprávnosti.

V současné době, za platnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen zákon) není snadné omezovat svéprávnost. 

Problematiku omezení svéprávnosti řeší ustanovení § 55 a násl. zákona. Následující článek slouží pouze k informativním účelům.

Komu svědčí právo

Podle ustanovení § 55 zákona se může přistoupit k omezení svéprávnosti jen tehdy, pokud je to v zájmu člověka, kterého se to přímo týká. Zákon dále stanoví, že musí být vztahy v úvahu rozsah a stupeň neschopnosti člověka se postarat o vlastní záležitosti. A tak zákon chrání člověka, aby mu jiný nebo on sám sobě nezpůsobil újmu, neboť zvažování, v jakém rozsahu je neschopnost se postarat o vlastní věci, bude nejen posuzována soudem, ale také přizvanými odborníky. A soud, který je jediný povolaný k tomu, aby rozhodoval o tak závažné věci, jako je omezení svéprávnosti bude zvažovat, zda by nepostačila, vzhledem k zájmu člověka mírnější a méně omezující opatření. Soud je také vázán zákonem, aby v zájmu člověka jednal za vyvinutí veškerého úsilí, to znamená: vyslechnout názor toho, o něhož se jedná, zjistit, zda porucha u člověka není jen přechodná a současně vymezí i rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Ano v případě, že člověk má obtíže se dorozumívat, není to důvodem k omezení svéprávnosti.

Opatrovník, jeho jmenování

 Ustanovení §61 a násl. pak řeší soudní jednání k jmenování opatrovníka u osoby, u které jedná v případě o omezení nesvéprávnosti. A tak vznikají dva subjekty – opatrovanec (to je ten, o jeho omezení svéprávnosti se jedná) a opatrovník, který, pokud tak rozhodne soud, se bude starat o jeho záležitosti. Zákon dále řeší nejen způsobilost osoby stát se opatrovníkem, ale také vývoj budoucích vztahů mezi opatrovancem a opatrovníkem. Je důležité zmínit ustanovení § 64, které umožňuje opatrovanci se jinak pohybovat v běžném životě, protože, jak praví zákon, cit.: § 64 Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

Vazba soud- opatrovanec, opatrovník-opatrovanec

Ustanovení § 65 řeší situaci, kdy opatrovanec jednal samostatně, i když ve věci nemohl jednat bez opatrovníka. Například, podepsal kupní smlouvu na nemovitost. V tom případě lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, ale pozor, ne ve všech případech! Za neplatné ho lze prohlásit jen tehdy, pokud mu mohlo způsobit újmu. Soud může v tomto případě, pokud je věc nutno napravit, změnit rozsah opatrovancových povinností a učiní to i bez návrhu stran. Není třeba o ně žádat.  Další případem platnosti jednání opatrovance je, pokud opatrovanec jednal samostatně, až nemohl jednat bez opatrovníka, že mu opatrovník jednání schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet