Setkání o páté

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

DÁMA
Koncem listopadu 2006 jsem jela pantografem z Prahy. Přišly si ke mně sednout dvě starší Dámy. Jedna seděla naproti, druhá vedle mě, a protože mezi námi visely naše kabáty, neviděly jsme na sebe. Za chvíli začala Dáma vedle mě, mluvit o „té Fuchsové“. Podle hlasu bylo jasné, že to, co si o mně myslí, není moc lichotivé.
Vykoukla jsem za svým kabátem, omluvila se, a řekla jí, že jsem „ta Fuchsová“. A že jí to říkám jenom proto, aby jí nebylo trapně, až by zjistila, že jsem celou dobu seděla vedle a poslouchala, co špatného o mně říká. Povídaly jsme si pak velmi příjemně všechny tři až do Kolína, nicméně jsem z Dámy cítila, že na mě svůj názor nezměnila.

KATKA
Když jsem v květnu 1994 nastoupila do Činoherního klubu, Katka tam dělala asistentku režie panu režisérovi Vladovi Strniskovi, a přitom studovala na vysoké škole. Bylo jí dvacet. Od první chvíle se ke mně přimkla jako klíště – ale já k ní také. Nikoho jsem tam neznala, ona byla pro změnu v té době nešťastně zamilovaná – navzájem jsme se potřebovaly, slyšely jsme na sebe a vydrželo nám to!

PROČ VÁM O TĚCH DVOU PÍŠU?
7. 12. 2006 jsem měla v kolínském Kulturním domě (www.msd-kolin.cz) Setkání o páté. Přišla jsem už ve čtyři, Kapela Za Větrem si chystala nástroje… jen tak mimochodem, přátelé, už dlouho mě texty písní a atmosféra, kterou tato kapela umí vyvolat, nehodily do mlna, které sice dokážu přesně pojmenovat, ale nechci… Prostě to bylo krásné! Pokud byste podobné mlno chtěli zažít také, tak se podívejte na www.zavetrem.cz, kapelu si pozvěte, a budete v mlnu nato tata… nebo natotata? Hm… spíš na to tata…
Ale abych se vrátila z mlna zpět do kolínského Kulturního domu.
Kapela Za Větrem si chystala nástroje, ředitel kulturáku, Zdeněk Hejduk (www.zhejduk.net), připevňoval na stěny své fotografické ilustrace z mých knih, zkoušeli jsme mikrofony, a když bylo všechno hotovo, čekali jsme na diváky.

PŘIŠLA JEDNA DIVAČKA
Byla to Dáma z pantografu, ta, která si o mně myslí své. Pak přijela dcera Rita z Prahy a přivezla mi překvapení, které mi slibovala několik dní. Katku. Ale ještě krásnější bylo, když mi Kačenka oznámila, že je třetí měsíc těhotná a pozvala mě a Ritu na svatbu, která bude, až se to narodí…Takže velká radost.

NEROZPUSTILI JSME TO
Chvíli po páté nám bylo jasné, že nikdo jiný nepřijde. Dali jsme tedy stoly k sobě, i s kapelou nás nakonec bylo skoro dvacet – přišli totiž ještě další rodinní příslušníci, a povídali jsme si, kapela hrála, zpívala, já koukala na svoje dvě holčičky, Ritu a Katku, které seděly proti mně a byla jsem na ně pyšná – prostě ten večer neměl chybu!
Mluvili jsme všichni, i Dáma si řekla své – týkalo se to mého románu „Když nemám, co jsem nechtěla“, říkala, že přečetla dvě věty a že jí to stačilo, že je to strašně sprosté – tak jsem se jí snažila vysvětlit, proč jsem to napsala takhle a výsledek?
Když jsme po dvou hodinách končili, Dáma ke mně přišla a chytla mě za ruce. „Všechno dobré, paní Fuchsová! Všechno dobré!“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12