Důchodce a duchovní život – Vhodná doba

Autor článku: František Benda Cesta vedla Samuela kolem domu jeho dobrého známého. Již z dálky si všiml, že okna jsou otevřená dokořán a zaznívá z nich hudba s veselým smíchem.

Když přišel blíže, objevila se v jednom z oken hlava majitele bytu. Jakmile spatřil Samuela, rozzářil se a zvolal: „Zdravím tě, Samueli, to jsem rád, že tě vidím! Zajdi si k nám prosím vypít s námi skleničku na zdraví!“
Marně Samuel vysvětloval, že nemůže, že se mu to právě teď nehodí, že má cosi neodkladného na práci. V okně se objevilo ještě několik hlav dalších známých, kteří shodně zvali Samuela k návštěvě. Tomu nakonec nezbylo než vejít.

Když si tedy se všemi připil a popřál jim dobrého zdraví, měl se k odchodu.
„No počkej, Samueli“, zadržel ho hostitel, „takhle jednoduše přece odejít nemůžeš. Kdypak se nám zase poštěstí se s tebou setkat v tak příhodnou chvíli? Jsi znám přece svou moudrostí a rozhledem – buď proto tak laskav a odsyp nám něco z rohu hojnosti svých znalostí. Vnes prosím trochu vážnosti do naší rozjařené nálady. Všichni ti za to budeme vděčni“.

„Nevím, je-li k tomu právě ta nejlepší příležitost, jste-li na taková slova právě dostatečně naladěni“ bránil se Samuel.

„Naladěni nenaladěni, kdy jindy budeš mít takovou příležitost promluvit k tolika dychtivým posluchačům, jako právě teď? Je to přece na tobě, abys navodil tu správnou náladu celé společnosti“.

„Nu dobrá“, svolil Samuel, „ale vezmu to z trochu jiného konce. Budu vám vyprávět pozoruhodnou příhodu z prostředí staroperské společnosti, jak jsem ji našel v knize ´Naučení korunnímu princi´“.

Její autor vzpomíná, jak kdysi sloužil jako vezír u jednoho mocného šlechtice. Při jakési slavnostní večeři, kdy nálada bylo podobná této vaší, dal k dobru podivuhodný případ.

V jeho vzdálené rodné vesnici, vyprávěl, se prý vyskytují malí zelení hádci, kteří mají zvláštní moc. Jestliže některého z nich překročí žena, nesoucí na hlavě džbán s vodou od nedalekého pramene, ráno zjistí, že tato voda přes noc zatuchla a zkazila se.

Když domluvil, společnost se netajila svým údivem. To ho samozřejmě potěšilo, ale kromě toho si všiml, že tvář jeho pána se naopak lehce zakabonila.

Okamžitě se vzdálil a vyslal rychlého jízdního posla do té vesnice, aby přivezl potvrzení o správnosti svého vyprávění.

Posel se vrátil za tři dny a přivezl potvrzující glejt, napsaný starostou a podepsaný třemi členy rady starších. Potěšeně jej sebral a urychleně zanesl svému pánovi.

Ten vše pozorně přečetl a s úsměvem pravil: „Samozřejmě že jsem ti věřil, ale proč při pouhé nezávazné večeři mluvit o věci, jejíž potvrzení trvá tři dny?“

„Ani já teď nejsem přesvědčen“, pokračoval Samuel, „že je právě vhodná doba na nějaké vážné úvahy. Všechno chce svůj čas. Vy se teď veselíte a máte k tomu patřičnou náladu. Tak si to do sytosti užijte. Však ony si ty vaše problémy na vás počkají. Teď by pro vás byla jakákoliv moudrost jen vítaným povyražením, aniž byste se nad ní mohli dostatečně zamyslet. Až budete mít starosti, přijďte – to budete přístupnější. Pak si popovídáme na vážnou notu.

Moudrost, o které se domníváte, že mám, a o které já dost často sám silně pochybuji, se získává mnohaletým prožíváním a přemýšlením o tom, co se právě stalo. Není dost dobře možné shrnout ji okamžitě do několika málo vět. Alespoň já to nedokáži. Až budete v úzkých, bude to něco jiného. Teď zatím – ještě jednou na vaše zdraví!“

A s tím se potichu vzdálil.

Autor: František Benda, Foto: Internet