Právní okénko pro důchodce: Stalking

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Budeme hovořit o jednom jevu, kterému se říká stalking a znamená – nebezpečné pronásledování. Můžete se stát obětí stalkingu i vy.

Co je to stalking?

Stalking se vyznačuje nebezpečnou obsesivní fixací známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu. Jeho obětí se může stát kdokoliv. Takový člověk, který ohrožuje určitou osobu ji stále obtěžuje systematicky a úporně vyžádanou a nechtěnou pozorností. Pronásleduje vyhlédnutou oběť buď dopisy, telefonem, SMS zprávami nebo vtíráním se do její blízkosti. Takové pronásledování může být motivováno buď obdivem, nákloností, láskou – a pozor, také nenávistí, popřípadě může být důvodem i psychická porucha pachatele. Zdá se, že frekvence takových jednání s podezřením, že se jedná o stalking, stoupá. Mnohé případy končí i soudu.

Stalking jako úmyslný trestný čin

Přečin nebezpečného pronásledování je úmyslným trestným činem, v trestním řízení tak musí být prokazováno, že pachatel jednal v úmyslu svými výhrůžkami, svým sledováním, svým kontaktováním, apod. způsobit u poškozené osoby důvodnou obavu o její život či zdraví nebo o život či zdraví osob jí blízkých, nebo kdy by přinejmenším věděl a byl srozuměn s tím, že jí takovou důvodnou obavu svým jednáním může přivodit.

Podstata stalkingu

Podstatou stalkingu tak není to, že pachatel skutečně chce poškozeného nebo jemu blízké osoby napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený strach.

Podstatné znaky stalkingu, anebo jako ho rozeznáte od ostatních přečinů?

Terčem takového jednání se mohou stát i osamělí senioři, nejen svobodní lidé nebo lidé těsně po rozvodu. Ovšem, nezaměňujte případy stalkingu s vydíráním, i když k takovému jednání dochází, je průvodním znakem stalkingu. To je také trestný čin, ale má jinou skutkovou podstatu. V případě stalkingu pachatel pronásleduje svou oběť, vyhrožuje ji otrávením studně, zastřelením, opakovaným zvoněním na zvonek, sledováním, nevyžadováním doprovázením na cestách do bydliště, vyhledáváním v místě zaměstnání, u příbuzných apod. Jeho cílem je terorizovat, získat nad obětí kontrolu a dosáhnout svého cíle, kterým je získat přízeň osoby.

V současné době je stalking v pozornosti kriminalistů. K tomu je jediný důvod. Jde o předzvěst závažné trestné činnosti.     

Právní kvalifikace stalkingu

Přečinu nebezpečného pronásledování se dočteme v trestním zákoníku, konkrétně v ustanovení § 354 odst. 1 písm. a), b) a c).  Stalking je popsán jednání, když někdo „jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.“.

A nyní zbystřete pozornost …

K tomu, aby byla naplněna skutková podstata nebezpečného pronásledování, nepostačí jen dlouhodobé pronásledování ze strany pachatele prováděné výše uvedenými formami, ale je zapotřebí, aby toto pronásledování bylo způsobilé vzbudit v poškozeném důvodnou obavu o jeho život či zdraví nebo o život či zdraví osob jemu blízkých. 

Co je cílem stalkingu?

Společným jmenovatelem těchto vymezených forem jednání, jak jsme o nich hovořili výše, je záměr jiného obtěžovat tak intenzivně, že to ohrožuje jeho psychickou a v některých případech i fyzickou integritu, ale také život.

Co je to dlouhodobost?

Dlouhodobostí rozumíme několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které však musí být způsobilé vyvolat v poškozeném obavu o život nebo život jeho blízkých.

Důvodná obava o život

Důvodnou obavou o život a zdraví osob blízkých se zde pak rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného působeno, přičemž však není nutné, aby takový pocit v poškozeném skutečně vyvolala. Důvodná obava nemusí vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný. Každý případ je třeba posuzovat velmi individuálně, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem, zejména pak k povaze výhrůžky, k fyzickým i povahovým vlastnostem pachatele ve srovnání s charakteristikami poškozeného, apod.

Rozhodující tak přitom bude vždy hledisko subjektivně pociťované újmy poškozeného, byť určitým způsobem objektivizované.

A nyní, co na to Judikát Nejvyššího soudu?

. K tomu Nejvyšší soud uvádí: „Společenská škodlivost se odvíjí též od počtu útoků, jimiž se míra výhrůžek a tím i míra obav poškozeného v konkrétní věci stupňovala.“.  Obzvláště v přístupu státních zastupitelství při řešení těchto trestných činů je zřetelná určitá tendence klást důraz především na dlouhodobost jednání, a to i poněkud na úkor obsahu samotných výhrůžek viz např. výklad Nejvyššího státního zastupitelství: „….pokud zákon jako obecnou podmínku spáchání tohoto přečinu vyžaduje, aby bylo jednání pachatele způsobilé vzbudit v poškozeném důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život nebo o zdraví osob jemu blízkých, pak tato obava nemusí vyplývat z výslovných výhrůžek pachatele, ale právě z dlouhodobého pronásledování poškozeného. Toto pronásledování v daném případě trvalo téměř dva a půl roku, i když nebylo prokázáno ani obviněnému kladeno za vinu, že by poškozeným výslovně vyhrožoval ublížením na zdraví nebo smrtí……způsobilost takového jednání vzbudit v poškozeném důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví, nemůže být chápána restriktivně a omezena jen na případy vyhrožování násilím…… není třeba, aby bylo použito k vynucení kontaktu s obětí násilí, stačí její tvrdošíjné obtěžování všudypřítomnou bezprostřední či zprostředkovanou přítomností pachatele.“ V projednávaném případě se však s uvedenými argumenty Nejvyšší soud neztotožnil a zkonstatoval, že jednání obviněného sice naplnilo skutkovou podstatu přečinu nebezpečného pronásledování ve znaku spočívajícím v tom, že jiného (svou bývalou manželku) dlouhodobě pronásledoval tím, že vyhledával jeho osobní blízkost a sledoval jej, ale nikoli již ve znaku, že by toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho zdraví a o zdraví osob jemu blízkých.

Pozor! Jinak může být dlouhodobé pronásledování vnímáno poškozenou osobou v případě, že je takto obtěžována jí neznámým pachatelem, než v případě, kdy se jedná o jejího bývalého partnera. V takovém případě nepostačí to, že pachatel vyhledává přítomnost poškozené osoby, byť jí to může být nepříjemné, neboť jeho kontakt sám o sobě obvykle není způsobilý v ní vyvolat důvodné obavy. Je třeba obzvláště pečlivě hodnotit obsah jejich vzájemné komunikace, resp. výhrůžek pachatele.

Nejvyšší soud o výhrůžkách

Nejvyšší soud např. i ve svém rozhodnutí 8 Tdo 1082/2011, se zabývá výhružkami a k tomu uvádí:  „V rámci posouzení obsahu výhružky Přečin nebezpečného pronásledování je úmyslným trestným činem, v trestním řízení tak musí být prokazováno, že pachatel jednal v úmyslu svými výhrůžkami, svým sledováním, svým kontaktováním, apod. způsobit u poškozené osoby důvodnou obavu o její život či zdraví nebo o život či zdraví osob jí blízkých, nebo kdy by přinejmenším věděl a byl srozuměn s tím, že jí takovou důvodnou obavu svým jednáním může přivodit.

Podstatou předmětného přečinu tak není to, že pachatel skutečně chce poškozeného nebo jemu blízké osoby napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený strach. U přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku je třeba hodnotit okolnosti, za kterých bylo výhružky užito. Pronese-li pachatel na adresu poškozené osoby slova, jimiž této osobě hrozí fyzickou likvidací, musí být také objektivně zjištěno, že se zřetelem na konkrétní situaci a osobu pachatele takové vyjádření skutečně odůvodňuje vznik obavy o život poškozené osoby.“

 Jde-li o vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou, záleží vždy na konkrétních okolnostech případu vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou, zejména na tom, jaká byla povaha a nebezpečnost výhrůžek, jak se pachatel při výhrůžkách choval, jaké byly jeho fyzické, duševní i osobnostní charakteristiky, jak jimi byl zasažen poškozený a jeho širší okolí apod.

Výhrůžka musí být provedená nedovoleným způsobem a prostředky, musí být vážně míněna a musí být zaměřena na ublížení na zdraví. V každém konkrétním případě je vždy třeba hodnotit, jaká byla povaha a nebezpečnost výhrůžek, jak se pachatel při tvrzených výhrůžkách choval, jaké byly jeho fyzické, duševní i osobnostní charakteristiky, jak jimi byla zasažena poškozená osoba a její širší okolí apod. (k tomu např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 612/2011).

Svědecké výpovědi

Pokud se jedná o přečin nebezpečného pronásledování, prokazuje se svědeckými výpovědmi. Jde o výpověď poškozené osoby a osob z jejího okolí, příbuznými poškozené osoby apod. Není však vyloučeno, kdy vše stojí na jediném přímém důkazu, a to svědecké výpovědi přímo poškozené osoby. Přitom se však zkoumá i věrohodnost svědka, zda nemá zájem, aby proti pachateli bylo vedeno trestní řízení. Poškozené osoby mohou být různě motivovány. 

Trestný čin nebo přestupek?

Pokud jednání pachatele nedosahuje takové intenzity, aby je bylo možno hodnotit jako jednání společensky natolik škodlivé, mohou se řešit podle ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku spíše v rámci přestupkového řízení, a tím se vyjmou ze soudního projednávání.