Setkání u kostela

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Jdu si takhle v únorovém ránu do své pracovny, ulicí k chrámu svatého Bartoloměje
(www.bartolomej-kolin.cz), kouřím cigárko, které si na této trase dávám, protože v pracovně si nekouřím, zahnu k faře, kde často potkávám pana faráře Libora Bulína, popřejeme si hezký den, jdu dál, a najednou slyším klapot.

Vypadalo to na dřeváky! Nebo na letní pantofle! Ale kdo by v nich šel v zimě? Podívala jsem se ke kostelu, nic. Podívám se před sebe a už ji vidím! Dívenka, která právě odešla z týdenního mejdanu a pomalu se pokouší dostat do reality.
Zastavila se přede mnou. Nebyla to kolíňačka, o tom jsem byla přesvědčená. Na kolíňáky mám totiž neomylný čuch.
„Prosím vás, neměla byste cigaretu?“

Nečekala jsem, že mě osloví a v první chvíli jsem si myslela, že mi říká, že četla moji poslední knihu. Asi to na mně bylo vidět, protože otázku opakovala.
„Prosím vás, nedala byste mi cigaretu?“
Chvíli jsem si ji prohlížela a pak jsem začala otevírat kabelku.
„Jo, ale nedělám to.“ Kupodivu zareagovala.
„Hm… Proč?“

Chtěla jsem jí toho říct dost. Když chceš kouřit, tak si cigarety kup. Když nemáš peníze, tak si je vydělej. Když nemáš na cigarety, nekuř. Jedna cigareta dneska stojí minimálně tři koruny, a proč bych ti měla dávat tři koruny? Mně je také nikdo nedá.

Nedávno mě zastavila v Kolíně mladá žena, za ruku vedla asi tříleté dítě a udělala na mě prosebný pohled.
„Mohla bych vás o něco poprosit?“
Znám podobné pohledy z Hlavního nádraží a zareagovala jsem okamžitě.
„Peníze nemám.“

Žena se uraženě ohradila.
„No dovolte?! Jak jste na to přišla? Peníze nechci! Přece si vám nebudu říkat o peníze! Chtěla jsem vás poprosit o cigaretu!“

Dala jsem jí cigaretu a šla jsem od ní beze slova pryč a ona mi ještě do zad volala, že by si nikdy o peníze neřekla, jak mě vůbec mohlo napadnout, že by si ONA řekla o peníze?! Právě jsi to udělala, holka, říkala jsem si v duchu. Cigareta přece není zadarmo. Teoreticky jsem ti dala tři koruny!
Občas se potkáváme a ona na mě pokaždé kouká jako na vraha.

Chtěla jsem té dívce v dřevácích říct, že bych mohla vydělávat jenom na cigarety, které bych rozdávala cestou z vlaku na Hlavním nádraží. „Dejte mi cigaretu!“ nebo „Nemáš drobáky?“ slyším denně!
Chtěla jsem jí říct, že podobných typů jako ona, je na Hlavním nádraží spousta, a na kolínském také, a když kolem nich jdu, mám na ně vztek, protože na rozdíl od nich pracuju, zatímco oni, zdraví a mladí, se flákají!
Chtěla jsem jí toho říct dost, ale místo toho jsem vytáhla z kabelky krabičku s cigaretami, ona do ní sáhla špinavými prsty, jednu si vzala, ale současně s ní vytáhla ještě jednu, která spadla na zem.

„Pardon,“ řekla a sehnula se pro ni. Říkala jsem si, tu cigaretu nechci, měla ji v těch svých špinavých prstech, řeknu jí, ať si ji nechá, ale dívku ani nenapadlo, vrátit mi ji. Zastrčila ji opatrně do kapsy, na mě se už ani nepodívala, obešla mě a odcházela.
„Hodná holka,“ pochválila jsem ji ironicky.
Něco zahučela a pak už jsem slyšela jenom klap klap klap klap klap klap…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12