Vybírači

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Určitě některého znáte. Jsou různí. A všichni s nimi máme své zkušenosti.
Nedávno začal náš kontejner prohlížet můj kamarád, který má barák kousek od nás. Známe se čtyřicet let, často jsme se spolu zastavovali, smáli se stejným věcem a rozuměli jsme si, i když on je o třicet let starší.

Když jsme se u kontejnerů srazili poprvé, vysvětlil mi to tak, že tam šel něco hodit. Asi za týden mi říkal pan Fuchs, že ho viděl z okna, jak se přehrabuje v kontejneru. Nevěřila jsem tomu, ale bylo to tak. Jako na potvoru se mi pak několikrát stalo, že jsme se u kontejnerů srazili. Mohlo to vypadat, že vybíhám z domu jenom proto, abych ho „přistihla“, a on si to tak asi vysvětlil a přestal mi odpovídat na pozdrav. Ze dne na den! Kouká mimo mě, zatímco dřív na mě volal, sotva mě uviděl, ale když proti němu jdu teď, připadám si, že nejsem.

Říkala jsem si, že je možná nemocný a že mě nepoznává. Ale nedávno jsem za ním šla po mostě a zdravil kde koho. Takže žádná nemoc. Je prostě jenom blbej.
„To to nemůžete rozdělit? Kdo se v tom má hrabat!“
Takhle mi vynadal jeden vybírač, když jsem vyhazovala pytel s odpadky. Překvapeně jsem se zastavila.
„Jak rozdělit?“ Mávl po mně rukou.
„To byste nepochopila. Na to musíte mít cit!“

Jindy jsem pospíchala a narychlo jsem slupky z brambor zabalila do novin a balíček jsem vyhodila do kontejneru, který jiný vybírač právě pečlivě prohlížel. A taky mi vynadal.

„Ženská, to nemáte na pytlík? Teď jste mi to tady pěkně zaneřádila…“
Jindy jsem tam potkala vybírače, o kterém jsem do té doby nevěděla, že vybírač je. Sedával po ránu v parku a pil lahvové pivo. Začali jsme se zdravit, protože náš pes kolem něho šmejdil a on ho hladil.

„Hledám tašku,“ řekl mi omluvně, když jsem na něj u kontejneru natrefila poprvé a rychle odešel. Od té doby jsem ho tam viděla mockrát. Je na něm vidět, že se za své vybírání stydí, ale vybírá pořád.

Jeden čas chodil do našich kontejnerů vysoký mladší chlap. Pokud nebyl opilý, dalo se s ním mluvit. Také si chodil sedat do parku, tam vybíral z igelitové tašky zbytky jídla, které před chvíli vyhrabal a dělil se se svým jezevčíkem.

„U vás v baráku bydlí bohatí, mladá paní,“ řekl mi jednou uznale.
„Jak jste na to přišel,“ zeptala jsem se ho a on pokýval hlavou.
„To byste koukala, co vyhazují! To bych jinde nenašel!“A pak mi vyprávěl, jak jednou ráno našel na kontejneru položenou peněženku. „Prázdná nebyla! Ale nikde nikdo – nebylo komu ji vrátit, tak jsem si ji nechal.“ Tihle vybírači jsou spíš takoví „zlatokopové“. Čekají, až někdo vyhodí něco, co vyhodit nechtěl. Nejhorší, podle mého, jsou ti, kteří zbytky plesnivého jídla z městských kontejnerů, krmí prasata a slepice na vesnicích.

„Dávám to sousedovi, pro prasata a pro slepice,“ vysvětlil mi jeden starý pán, který skoro nemohl uvézt kolo, ověšené deseti taškami, ze kterých vykukoval plesnivý chleba a pečivo.
Dobrou chuť, popřála jsem v duchu všem, kteří si pochutnávají na zaručeně „domácích“ vajíčkách, kuřatech a zabijačce…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12