Důchodce a duchovní život – Červí díry

Autor článku: František Benda Červí díry je výraz z moderní astronomie, kterému rozumí jen málokdo. Popisuje představu, že společně s naším vesmírem existuje minimálně vesmír ještě jeden (spíš ale více), což vše se k nám zřejmě docela dobře vejde.

My si to samozřejmě neuvědomujeme (protože nemáme možnost to normálně poznat), a tak si celkem spokojeně žijeme v tom našem známém. Červí díry pak mají umožnit (samozřejmě za speciálních podmínek) průchod mezi těmi jednotlivými paralelními vesmíry. To by mohlo umožnit cestování na ohromné vzdálenosti, což by zajisté zapříčinilo ještě větší chaos ve vědě, než kterého se nám podařilo dosáhnout až dosud.

Jakkoli je tato představa běžnému myšlení značně vzdálena, tak zcela nesmyslná není. To proto, že něco podobného – samozřejmě ve velmi malém měřítku – nosíme všichni ve svém myšlenkovém aparátu jako své vnitřní bohatství.

Každý z nás opatruje ve své mysli několik různorodých rovin, které lze docela dobře přirovnat k takovým malým vesmírům. Máme přece svou rovinu zdravotní, finanční, sexuální či společenskou. Jinak mluvíme a jednáme s dětmi, jinak v zaměstnání či na úřadě. Úplně jiní jsme v kostele, kdežto odvázat se si dovolíme pouze v úzkém kruhu důvěrných přátel. To není licoměrnost; jsou věci, se kterými se na veřejnost prostě nechodí.

Tyto roviny se také docela dobře vměstnají do naší mysli, ovšem dost často spolu různě reagují. Některé jsou si pravda navzájem lhostejné, jiné na sobě dost závislé (např. finance a společenský život); některé se dokáží občas postarat o pořádný výbuch (což je doména sexu a financí). Jiné, zdánlivě nekompatibilní, spolu zareagují teprve tehdy, když je pomocí jakési zvláštní „červí díry“ spolu propojíme.

Za harmonický život pak lze pokládat ten, který všechny tyto neposedy dokáže zkrotit a umravnit. To není zdaleka jednoduché, protože některé si nárokují větší pozornost a také rozsáhlejší životní prostor. Pak se jim daří povážlivě a bezohledně prosakovat do našeho povrchního života, čímž jej nenápadně ovlivňují, což ale někdy docela i rádi podporujeme.

Navíc – často mimo naše obecné záměry – se stává, že nám do našeho vnímání vnikne cosi, co nedokážeme dost dobře identifikovat. Umělci tomu říkají inspirace – ti po ní přímo touží a snaží se ji vhodně zpracovat. Obyčejný člověk si s ní většinou neví rady, ale vítá ji, neboť je provázena příjemnými, až vznešenými pocity. Bývá jí dokonce přisuzována duchovní podstata, a v tomto duchu je pak dále rozvíjena.

Je to taková soukromá červí díra, která nám dává najevo, že existuje ještě něco navíc, než co jsme schopni normálně poznat. Běžný člověk s ní nezachází jako s inspirací, ale v klidu ho to také nenechá. Je možné, že se začne zajímat o podrobnosti, což může zapříčinit zásadní změny v jeho životě.

Ale nemusí to být ani takový vznešený důvod, jako je střet s inspirací. Mnohem častěji sestává, že neočekávaný závan nějaké až dosud potlačované emoce odkryje některou skrytou rovinu, takže ona vyvře na povrch v celé své osobitosti. Někdy k tomu dopomůže alkohol (pročež se říká, že ve víně je pravda), jindy romantická nálada – a člověk se svěří, aniž vlastně věděl proč. Astronomie požaduje k přechodu do jiných vesmírů speciální podmínky; v životě člověka stačí jen několik ne zcela běžných zážitků, aby se uvolnily utajené síly, a on se zachová tak, že se tomu později i sám diví.

Toho se dá ovšem i zneužít. Fikaní podvodníci dokáží odhadnout co jiní pečlivě skrývají, ačkoli to považují za významné, a vhodným jednáním dosáhnou svého.

Je tedy jedině prospěšné odhalit a uvědomit si své utajené vesmíry a naladit v nich snesitelné průběhy. A samozřejmě je pečlivě hlídat. Jedině tak lze osáhnout tolik vyhledávané harmonie.
Ale žádný bouřlivák zde s námi souhlasit nebude. Ten má jiné cíle a proto také jiné přístupy. Takže – ať si užije!

Autor: František Benda, Foto: Internet