Důchodce a duchovní život – Márovy dcery

Autor článku: František Benda Jedná se o oblast zpracovávání myšlenek u toho, kdo se rozhodl nastoupit některou z duchovních cest. Már je v indickém prostředí ztělesnění všeho zla. Nikdy nespí, nikdy neodpočívá, vždy je připraven zasáhnout svými destrukčními nástroji, které má neustále pohotově při ruce.

My bychom si ho mohli spíš přirovnat k dnes dost prozkoumané entropii. Ta rovněž číhá připravena rozkládat cokoli, co je jen trochu složitější, z čeho byť jen na chvíli spustíme oči a přestaneme o to pečovat.
Már je ovšem příliš velký pán, než aby zasahoval osobně. K tomu má celý štáb pomocníků a výkonných jednotek. Náš Lucifer nebo Belzebub, kteří mají přidělený obdobný rezort, se kterým jsme se tak dobře seznámili z jejich vystupování v pohádkách a pověstech, také zřídka vystupují osobně. Zásahy jejich drobných podřízených, tj. čertů, jsou stále ve všeobecném povědomí. Jenomže v našich končinách se jedná spíš o postavičky nemotorné a směšné.

Ve starých mystických spisech byly popisovány praktiky různých mágů a vyvolávačů. Ti si v příhodnou dobu, zpravidla o půlnoci a za úplňku, na vhodném místě, tj. na rozcestí nebo na popravišti, nakreslili svěcenou křídou kolem sebe magický kruh, dost často doplněný různými tajemnými značkami a jali se vyvolávat temné síly. Prý se pak stávalo, že se za děsného rachotu objevil černý kočár, tažený černým kocoury s planoucíma očima, který se řítil přímo na praktikanta (jak se nazývala jeho klasifikace). Jestliže ve svém zaříkávání vytrval, celý přízrak se na hranici magického kruhu zcela rozplynul a jemu nikterak neublížil.

I ve velmi solidních popisech života Buddhy se dočteme zajímavé podrobnosti z průběhu meditací, s jejichž pomocí dosáhl svého osvícení. Nepoužíval žádné magické pomůcky, i když v jeho době jich bylo možno dosáhnout dostatek. Jemu stačilo jeho dokonalé soustředění.

I zde se kolem něj – podle tvrzení odborníků – sjížděly celé hordy pronásledovatelů, z jejichž rukou pršel déšť kopí a šípů, i zde se ale zcela ztrácely těsně před meditujícím mnichem, nechávajíce ho v klidu jeho pohroužení.
A tak přicházejí ke slovu Márovy dcery. V západní mystice ženy moc nefigurují, spíš jen jako okrajové jevy. Ve výzbroji boha Máry však představují elitní jednotku, která spolehlivě rozdrtí jakýkoliv odpor.
Ne tak ale na Buddhu. Ve svém skálopevném klidu odolal i těmto nástrahám a dosáhl svého osvícení.

Márovy dcery nebojují s žádnou zbraní, osvědčenou mezi muži. Jejich výzbroj se nevozí na lafetách, ani se nenosí řemenem přes rameno nebo pozastrkána za pasem. Jdou nato jinak. Tu se otřou ladným bokem, rozzáří prostor neodolatelnými úsměvy, přímo plýtvají sladkými lichotkami a neurčitými přísliby. Dokáží se vetřít tak, že oběť se nakonec obrátí sama proti sobě.

Jak sladké je jim podlehnout! A vyhledávané a upřednostňované! Odvrátit se od nich by přece bylo postupovat proti samotnému životu! Kam se poděla všechna předsevzetí? Vše je obráceno vniveč.

To vše se – v různých obměnách – může snadno odehrávat v mysli duchovního žáka. Není divu, že mnohý radostně podlehne a nechce postupovat dál.
I zde je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Protože Mára nikdy nespí a stále číhá.

Autor: František Benda, Foto: Internet