Sůl nad zlato

Autor článku: Věra Svobodová Docela obyčejná sůl. Život bez ní si už nedovedeme představit. Stále po ruce, ta nejobyčejnější věc v každé kuchyni. Jak je to ale doopravdy?

Z hlediska chemického složení je sůl obyčejný chlorid sodný – Na Cl. Chlorid sodný tvoří sodík – lesklý, měkký kov, velmi reaktivní a chlor – žlutozelený, štiplavě páchnoucí, jedovatý plyn. V čirém stavu je sůl minerál v podobě krystalů, které jsou nejčastěji bezbarvé, bílé nebo šedé. Mohou být ale zabarveny jinak, hnědě, červeně, zeleně nebo modře. To podle příměsí které obsahují.
Sůl znali již pravěcí zemědělci, ale lovci ještě ne. Ti pokryli spotřebu soli především živočišnou potravou. První zmínka o soli je stará zhruba 4 700 let. Jedna z prvních písemných památek v Číně hovoří o 40 druzích soli a metodách těžby.
V historii hrála sůl vždy velmi důležitou roli, nejednou se kvůli ní vedly války. V antickém Řecku se za otroky platilo solí a také Římané vypláceli své žoldáky solí. Latinský výraz sal dare znamená dávat sůl, od toho anglické slovo salary – plat. Donedávna se platilo solí v Etiopii a kusy soli slouží dodnes jako platidlo v některých částech Bornea a v Tibetu.

Ve Velké Británii má těžba soli tradici sahající až do doby železné. Archeologické vykopávky, pocházející z doby antického Říma, podávají svědectví o těžbě soli u anglického Middlewiche. Nalézají se zde pánve, na kterých Římané sůl odpařovali.

Nejjednodušším způsobem získávání soli je těžba ze dna vyschlých solných jezer. To je příklad Turkmenistánu, takto se těží i na řadě míst v Bolívii a v Mali.

K nejstarším způsobům výroby soli patří odpařování, jak z vody mořské, tak z vody ze solných jezer. Dnes se sůl získává především dolováním. Těží se v povrchových dolech podobně jako uhlí. Nachází se pod povrchem v prvohorních a druhohorních usazeninách. Jejich ložiska vznikala v prehistorických dobách odpařováním mořské vody.

Existuje i efektivnější způsob těžby soli, tzv. loužení, které vynalezli v 11. století Číňané. Do šachty se načerpá voda, která sůl rozpustí. Vzniklý roztok se vyčerpá a v nedalekých odpařovacích nádržích se z něj získává sůl. Aby vznikla čistá kuchyňská sůl, musí se ještě odstranit příměsi síranu sodného, síranu hořečnatého, síranu vápenatého, hydroxidu železitého a jiné organické nečistoty. Docílíme toho přidáním chloridu vápenatého a hydroxidu vápenatého. Sůl se nadále mele na jemné krystalky a někdy se přidává fluor nebo jód.

Nevyčerpatelným zdrojem soli je moře. V některých částech světa obsahuje jeden krychlový kilometr mořské vody až 26 milionů tun soli. Kdyby se odpařila všechna mořská voda, pokryla by sůl zemi do výšky padesáti metrů.

K soli se váže spousta legend, pověr a vyskytuje se v mnoha pohádkách. Pro štěstí házíme špetičku soli za levé rameno, rozsypaná sůl věští smůlu. V japonských divadlech se hází sůl na jeviště pro zaručený úspěch, v arabských zemích se solí pečetí přátelství. A pak samozřejmě pohádky. Ono známé – sůl nad zlato – zná každé dítě.

Poptávka po soli nikdy nekončí. Za posledních sto let se spotřeba zvýšila z deseti milionů tun ročně na dvacetinásobek. Dnes se za rok ve světe spotřebuje přes 200 milionů tun soli, nejen v potravinářství ale i v jiných průmyslových odvětvích, nejčastěji kosmetickém a k výrobě léků.

Podle odborníků by nám denně měla stačit jedna kávová lžička soli. Lidé v různých částech světa vykazují rozdílnou spotřebu soli, někde tuto dávku překročí hned několikrát.

Chuť soli zná bez nadsázky každý z nás. A díky pohádkovému příběhu známe i její cenu již od dětství. Málokdo si však uvědomuje její opravdovou hodnotu a její skutečný význam a důsledky na lidský organismus. Bez soli se neobejdeme, respektive bez sodíku, Je potřebný pro náš nervový systém, svalovou činnost, reguluje krevní tlak a pomáhá udržovat rovnováhu tělesných tekutin uvnitř buněk a v mezibuněčných prostorách. Z těchto jeho nezastupitelných funkcí vyplývají ale problémy při jeho nadbytku. Chlor je zase součástí kyseliny solné obsažené v žaludeční šťávě, důležité pro trávení.

Sůl je součástí převážné části organických látek, je obsažena v rostlinách i v živočišných organismech. Nachází se v krevní plasmě, kostních tkáních i chrupavkách, v krvi.

Zkrátka, je téměř všude.

Malé nenápadné krystalky, které jsou v každé kuchyni. Plné solničky, vždy připravené po ruce. Je to věc dnes tak běžná, tak obyčejná, tak všední. Ale zkuste si upéct maso a neosolit, uvařit neslanou polévku, ochutnat pečivo bez špetky soli. Zkrátka a dobře – bez soli to nejde. I když máme chutí na vybranou, ta slaná je pro nás bezesporu ta nejdůležitější. Jen se musíme mít na pozoru, aby nám její přílišná konzumace neškodila.

A tak, než se rozhodneme posolit si krajíc, mysleme na svoje zdraví. Sůl je sice nad zlato, ale vysoký tlak a potíže s nadměrným požíváním soli nám nevyléčí.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet