Důchodce a duchovní život – Tak jo

Autor článku: František Benda „Příteli, počkej“ oslovil kdosi Samuela na ulici, „slyšel jsi už tu novinu?“ „Nestojím o žádnou novinu“, odvětil Samuel. „O co vlastně jde, že to je pro tebe tak důležité?“

„Ve vedlejší vesnici porodila jedna svobodná dívka chlapečka a za jeho otce označila toho starého mnicha, který má poustevnu tam v ohbí řeky“.
„A co na to ten mnich?“

„Prý nic moc, jen řekl ,Tak jo´, nastěhoval se k ní a pečuje o oba jako milující otec. To je, co?“
„Tak jo,“ utrousil Samuel a obrátil se k odchodu, nechávaje tazatele bez odpovědi.
Uplynul téměř rok a situace se opakovala.
„Slyšel jsi, jak to dopadlo?“ oslovil Samuela tentýž známý.
„Co jak dopadlo?“

„No to s tou dívkou a starým mnichem. Představ si, že se vrátil jeden mladý námořník a přiznal se, že on je pravým otcem toho dítěte. Matka se s ním usmířila, takže se k ní nastěhoval a žijí spolu jako jedna šťastná rodina“.
„A co ten starý mnich?“

„Zase nic moc. Řekl prý znovu to své ,Tak jo´ a navrátil se do své poustevny u řeky. To je co?“
„Tak jo“, řekl opět Samuel a obrátil se k odchodu.
„Počkej, počkej; žádné tak jo. To přece není normální případ. Můžeš mi to trochu vysvětlit?“

„Tak podívej; hlavní snahou toho mnicha je udržet svou mysl v klidu, aby ho nenarušilo nic v jeho rozjímání. Nesmí si proto do ní vpustit žádné emoce, čili nic, co by se mu líbilo, nebo nelíbilo. Ví, že jakákoliv emoce, libá nebo nelibá, v mysli rozžehne touhu po následném činu.

Ten by ovšem nezanikl bez snahy po odezvě. Vyvolal by ale zase jiné emoce, které by se zachovaly úplně stejně. To by vedlo jedině k tomu, že mysl by se zahltila přemírou problémů, takže na rozjímání by mu pak nezbyl ani čas, ani nálada. Moudře tedy přeťal tento hrozivý řetězec hned na počátku a řešil situaci tak, jak uznal za vhodné, aby ztráty byly co nejmenší. Udělal prostě to, co situace právě vyžadovala, bez ohledu na to, jestli se mu to právě hodí či nikoli. Svým ,Tak jo´ pouze souhlasil s danou situací a dál ji nerozvíjel. Pochopils to?“

„Myslím, že jsem pochopil, jak emoce vtahují do závislosti. Jsem ti vděčný, žes mi obětoval tolik ze svého vzácného času“.

Samuel se spokojeně usmál. „Tak jo“, řekl pouze, „hlavně že jsi alespoň začal“ – a tiše se obrátil k odchodu.

Autor: František Benda, Foto: Internet