MOJE LÁZNĚ – A nejsou němí?

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

V lázních se chodí jíst do společné jídelny třikrát za den. Snídaně, oběd, večeře. V průměru strávíme u každého jídla půl hodiny, což je hodinu a půl za den! Za čtyři týdny to je čtyřicet dva hodin. To jsou skoro dva dny!
Nedivím se, že se v lázeňských jídelnách uzavírají přátelství, která vydrží i několik let. Já jsem například s některými „od stolu“ v kontaktu i po patnácti letech.
Letos jsem přijela do lázní ve čtvrtek a dostala jsem místo u stolu, kde seděla knihovnice Stáňa (50) z Uherského Hradiště, která mě poznala hned, jak jsem řekla své jméno, uklízečka Anička z Poruby (25) a nehtová vizážistka Zdena (30) z Brna.
Obě holčiny nám odjely v pondělí domů, my se Stáňou osiřely a společně jsme se těšily, koho nového nám dají ke stolu na dvě uvolněné židle, protože, jak jsem už napsala, v jídelně trávíme denně hodinu a půl, a tak jsme byly zvědavé, s kým je budeme trávit.
Už při obědu byly v pouzdře s kartičkami, na kterých si objednáváme, co chceme k jídlu, přidané dvě nové. Přečetly jsme si jména a bylo nám jasné, že to jsou manželé, a když přišli večer ke stolu, s úsměvem jsme je pozdravily a čekaly jsme, že se nám představí.
No… nejenom, že se nepředstavili, oni nám ani neodpověděli na pozdrav. Sedli si a mlčeli. Když nám za chvíli servírka přinesla jídlo, popřály jsme jim dobrou chuť. Neodpověděli. Když jsme se Stáňou odcházely od stolu, řekly jsme na shledanou a zase nic.
Totéž se opakovalo druhý den při snídani, a když jsem to dopoledne říkala jedné sestřičce, zeptala se mě, jestli nejsou němí. Ne, němí nebyli, mezi sebou mluvili. Všichni u stolů kolem nás si toho všimli a uzavírali sázky, kdy se Němí rozmluví, ale nemluvili s námi skoro čtrnáct dnů.
Pak přišel den, kdy měla Stáňa odjet, a sousedé u vedlejšího stolu mi navrhli, abych si sedla k nim, že se u nich uvolní jedno místo. Domluvila jsem se tedy s Dášenkou, šéfovou jídelny, která o Němých už také věděla své – nikdy totiž personálu za nic nepoděkovali, a ta moji kartičku přendala vedle a já si tam šla v poledne sednout.
„Nekoukej tam, pozorují nás,“ zasyčel Němý, když se Němá po mně překvapeně točila, kam jdu. Tím by příběh Němých mohl skončit, ale neskončil.
Hned večer k nim servírka posadila asi pětašedesátiletou paní, která mluvila a mluvila a Němým nezbývalo, než mluvit také! Po večeři, když Němí odešli z jídelny, jsme se všichni od našeho stolu, Zdena, Majka, Miloslav a já, vrhli k té kouzelnici, a ptali jsme se jí, čím Němé rozmluvila.
Madam začala nadšeně mluvit a během následující hodiny nepřestala mluvit ani na vteřinu, šla s námi do restaurace, kde na Miloslava čekali známí, představila se jako Anička, nám i jim začala tykat, neustále mluvila o všem možném, nikoho nepustila ke slovu, a v tom vodopádu slov jsme se dozvěděli, že je v lázních s psychickými problémy, že by potřebovala tlačítko, které by ji vypnulo, aby nemluvila, ale protože to tlačítko nechala doma, musí prostě mluvit a že se omlouvá, jestli to někomu vadí, ale ona má nemoc z povolání a prostě mluvit musí!!!
Zdena to vzdala první. Při odchodu vypadala, že se jí chce zvracet – později nám potvrdila, že se jí opravdu zvracet chtělo.
Majka, bytelná Moravanka z Uherského Hradiště, seděla jako uhranutá a odpotácela se chvíli po Zdeně. I jí bylo blbě.
My, co jsme zbyli, jsme se zachránili útěkem do výtahu…
Druhý den při snídani Anička u Němých opět mluvila a mluvila, a když jsme si představili, že s ní Němí stráví hodinu a půl denně, všichni jsme je trochu litovali. Ale opravdu jenom trochu.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12