MOJE LÁZNĚ – Sobota v lázních

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Denně si tady kupuju denní tisk- kupuju si ho i doma, takže na tom není nic divného, ale tady si někdy koupím i dvoje noviny a jednou v sobotu jsem si říkala, měla bych si ještě něco koupit, abych měla na neděli, a koukám, leží tam BLESK a na první stránce je fotografie Bořka Šípka a pod ní obrovský titulek.
Odpouštím ti!
Ale? Tak on jí odpouští? Aha, byla mu nevěrná, ale on jí odpustil! Asi má máslo na hlavě, jak by řekla moje babička. Nebo ho opustila ona! A on jí přesto odpustil. To je ono! Takže ona ho konečně opustila! To mám radost. Je to statečná holka.
Viděla jsem totiž před časem o panu Šípkovi reportáž, kde se jeho manželka několikrát mihla u nádobí a u vaření, neřekla jediné slovo, spíše před kamerou uhýbala, bylo to trapné, měla jsem pocit, že je pro něho myčka nádobí, nic víc. Služka. A nechápala jsem to.
Kdyby se mnou dělali podobný rozhovor a pan Fuchs byl někde opodál, neignorovala bych ho! To se přece nedělá. Buď je partner v reportáži obrazem přítomný, tak pak ať se účastní i slovem, nebo nemá být vidět vůbec.
Byla to prostě, podle mě, sprostá ignorance partnerky, a jestli ho teď opustila, tak je to jenom dobře! Uleví se jí a časem si řekne, že jsem to neudělala dávno!
A v tu chvíli jsem si všimla, že titulek je poněkud jiný.
Opouštím tě a navždy, vzkazoval své manželce Bořek Šípek. Aha, tak ono je to úplně jinak. Ale ve výsledku je to stejné. Až se rána zahojí, jeho ženě se uleví a časem si řekne, sakra, že to neudělal dřív…
Pak jsem šla na proceduru, na tzv. Elektr. IV ES – kvadr. femoris, jak mám napsáno v rozpisu procedur. Přeloženo to znamená, že se do mých svalů na nohou pouští elektrické impulzy, svaly se tím povzbuzují a oživují a je to strašně příjemné.
Fakt nevím, jak jsme na to se sestřičkou přišly, ale najednou jsme se bavily o tom, jaké zadky mají chlapi.
„Chlapi jsou na tom lepší. Málokterý má ošklivý zadek,“ posteskla si sestřička, zapnula elektro, do stehna mi začaly proudit elektrické impulzy a kupodivu mi nepopohnaly jenom sval na noze, ale i mozek.
Představila jsem si chlapa při jeho nejoblíbenější činnosti, kterou víceméně provozuje celoživotně, a sestřička mi zatím seřizovala sílu impulsů a pokračovala v debatě o zadcích.
„Můj chlap nic nedělá, furt se válí a má zadek jako manekýn!“ V tu chvíli mi elektro můj mozek nakoplo ke geniální teorii.
„A víte, čím to je, sestři? Sexem. Mají pěkný zadky, protože od mládí napínají svaly při sexu! Pan Fuchs má taky nádherný zadek! A vy asi taky máte doma aktivní sexuální život!“ Sestřička se na vteřinu zamyslela a pak přikývla.
„No… to máme!“ Vida, pomyslela jsem si, takhle se mají potvrzovat teorie. Rychle a jednoznačně, bez zbytečných diskuzí!
V tu chvíli se ve vedlejší kabince někdo pohnul na lehátku a vzápětí se ozval mužský hlas.
„Sakra, děvčata, je mi pětašedesát, v životě jsem svůj zadek neviděl, ale až přijdu na pokoj, vezmu si zrcátko a podívám se na něj…“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12