Důchodce a duchovní život – Prožívání 2

Autor článku: František Benda Nápad vznikne v mysli, ale to ještě nic neznamená. Na tomto poli jej můžeme rozvinout do nezvyklé pestrosti, ze které se lze docela příjemně radovat nebo se i obstojně bát – jak je ctěná libost.

Dokonce se můžeme dostat do končin (což ale zase tak řídké není), před kterými bychom – pokud bychom se s nimi setkali v reálu – zděšeně nebo znechuceně couvli.
Pokud jsme tedy pouze na úrovni mysli a jejích představ, nic se vlastně neděje. Do tuhého jde teprve když přikročíme k realizacím toho, co jsme v té mysli předem připravili, tj. k činu.

Kultivovaný člověk si do své mysli některé typy myšlenek vůbec nevpustí. Buď proto, že je ten typ, jemuž se něco podobného vůbec neděje, nebo naopak typ, kterému se to děje, ale on má vůči nim rozhodující zábrany. Třeba se mu prostě nelíbí, nebo se bojí ostudy či zákona, nebo je přesvědčen, že se to prostě nemá. Důvody mohou být různé, některé dokonce bizarní.
Když už je ale myšlenka natolik nosná, že se jí podaří proniknout všemi těmito nástrahami, změní se čin.

Teprve čin je onen element, který vytváří náplň našeho života. Buď k němu přistupujeme proto, abychom reagovali na nějakou situaci, nebo proto, abychom nějaký typ situace sami vytvořili. Někdy situaci zpracováváme či nově vytváříme pouze proto, že se chceme pobavit. To nemusí být důležité ani pro nás či někoho jiného, nebo nějak významné, a přesto po takovémto jednání mnozí rádi sáhnou. Když už nám nepřináší zábavu život, dokážeme si je přece vystrojit sami.

Sám akt prožívání je v podstatě dost složitý. Ne vším se necháme polapit natolik, abychom vychutnali všechny podrobnosti, nebo abychom k nim případně ještě několik detailů přičinili.
Řada věcí, které někoho jiného přivádějí v úžas nás nechá lhostejně přejít mimo. Neměli bychom se proto divit, že leckdo bez zájmu přehlédne to, s čím souzníme my.

Je dobré si všimnout, že i tam, kde nás to skutečně chytne za srdce a baví, lze objevit některé drobnosti, které – kdybychom jim věnovali trochu pozornosti – by nám mohly chystanou a očekávanou radost zkazit. V kterékoliv společnosti, a to i v té nejintimnější, v jakémkoli prostředí, i v sebepečlivěji připraveném a udržovaném, bychom kdykoli dokázali nalézt drobnosti, které by nás opravňovaly ke kritice, ne-li k ústupu. Kouzlo prožívání je pak v našem přístupu k těmto malým potměšilým ďáblíkům. Kdo si s nimi nedokáže poradit, buď trpí, nebo se vystavuje nebezpečí.

Studium prožitku by tedy mělo mít za cíl zamezit, aby události, do kterých později nutně vyústí, další situaci nějakým způsobem nekomplikovaly, nebo dokonce neznemožnily. V této situaci je výhodné si připomenout, že jakékoliv příjemnosti neleze stupňovat donekonečna. Jinak se může stát, že dojde k jakémusi fázovému přechodu, ke skoku, který dokáže dosavadní příjemno rázem změnit v něco zcela opačného, až zdrcujícího. Požitkář se nepřejídá, neboť varování před využívání všech možností má u něj přednost.

Není to zcela příjemná představa, že bychom to, co nás přivádí k euforii, měli předem nějak připravovat. K tomu by měli co říci autoři zábavných pořadů nejrůznějšího druhu. Jinak to ale prostě nejde. I na jednoduchý výlet kamkoli je výhodné mít v kapse trochu peněz a možná i mapu. Někdy se hodí i deštník. Vydávat se všanc neočekáváným náhodám může sice být dobrodružné, ale riziko zde možná ne-stojí za to. Nicméně i tak si v něm mnozí libují.
Své prožitky bychom si měli náležitě vychutnat. Určitá míra disciplinovanosti by nám mohla zaručit, že jejich přechod do dalšího všedního života projde bez komplikací, což – mimochodem – může při-pravit půdu pro jejich další opakován, nebo alespoň příjemnou obměnu. Takže i zde „je málo někdy více“.

To platí přirozeně i v oblasti duchovního usilování. Zde je pocit příjemna trochu jiného druhu než se běžně myslí. I zde se ale jedná o uspokojení z dobře začaté cesty, i když se současně neustále připomíná podmínka, že naše příjemno nesmí být vykoupeno na úkor někoho jiného. To v běžném, profánním světě vždy neplatí. Též je vhodné mít na paměti, že nic netrvá věčně, že vše se mění a že každé radosti hrozí, že co nejdříve skončí a zbyde po ní jen žal, nebo alespoň posmutnělá vzpomínka.

Autor: František Benda, Foto: Internet