Důchodce a duchovní život – Samuel a mantry

Autor článku: František Benda „Poslyš, příteli, můžeš mi věnovat trochu svého vzácného času?“ ozvalo se za Samuelovými zády. Ten se zvolna otočil: „O co ti jde?“

„Zajímá mne, jestli používáš mantry“.
„Samozřejmě, že používám. Ty přece patří k denní výzbroji každého duchovně usilujícího člověka“.
„A pomáhají ti opravdu?“, ptal se přítel nedůvěřivě.
„Jak by ne; přece tvoří nejsnadnější přechod mezi běžným vědomím a duchovní odevzdaností. A je u nich lhostejné, kterého náboženství jsi vyznavačem. Jsou univerzální“.

„A můžeš mne je naučit?“
„Což o to, to není tak složité. Mohu ti je napsat, oddeklamovat nebo zazpívat, ale pochybuji, že ti to přinese nějaký užitek nebo aspoň uspokojení“.

„Jak to, přece mi je podrobně vysvětlíš – či snad ne?“
„Ale ano, spolehni se, že udělám, co mohu. Ale s mantrami je to jako s kuchařskými recepty. Ty mohou také podat dokonalý popis, jenomže pokud si jej budeš pouze číst, nebo dokonce třeba i velmi živě představovat, nikterak tě nenasytí. Jestliže nevykonáš nezbytné přípravy jako třeba jen i primitivní kuchař, k ničemu nedospěješ“.
„Ani když se alespoň trochu pokusím?“
„To ano, nějak se přece začít musí. A také čím hlouběji a upřímněji budeš pracovat, tím lepší budou i tvoje výsledky. Ani zde nejsou koláče dosažitelné bez práce. Nicméně – nepočítej s tím, že se úspěch dostaví tak rychle a v takové míře, jak bys očekával. Spěch a očekávání jsou nepřáteli duchovního úsilí“.
„Takže na rychlý zisk nemohu spoléhat?“
„V žádném případě se o to nepokoušej. O tom vypráví tato historka:

Jeden král ve vzdálené zemi se doslechl, že jeho ministr je mistr v používání manter. Dal si ho tedy zavolat a položil mu stejné otázky jako ty právě mně.

Ministr ho požádal, aby povolal svoji osobní stráž. Když vstoupila, rozkázal jí, aby krále spoutala.
To strážci odmítli, neboť měli příkaz poslouchat pouze krále.

Krále však ministrova drzost rozčílila tak, že poručil naopak spoutat ministra, což stráž neprodleně vykonala.
Spoutaný ministr se však začal smát, a když se král ptal po příčině jeho veselí, odpověděl: „Tady máš, králi, odpověď na svou otázku. Rozkaz byl v obou případech stejný, jenomže já jsem neměl právo jej dávat, zatímco ty ano. Proto také poslechli tebe a nikoli mne.“

K očekávaným výsledkům některých přání nebo nařizovaných povelů vede dlouhá cesta. Jinak by se daly snadno zneužít.

Jen naprostí prosťáčkové sní o tom jaké by to bylo ovládat nadpřirozené síly, vyhrát několik miliónů nebo objevit kámen mudrců. Střízlivý myslitel setrvává při zemi a raději se věnuje mravenčí práci, jakkoli je výsledek zatím v nedohlednu.

To ale není pouze otázka manter. Ty v obecné míře zase ani tak moc známy nejsou. Co se ale běžně stává, je, že někdo, kdo se setká s nějakými problémy, které ho tíží, se obrátí na někoho, o němž ví (nebo se aspoň domnívá), že by mohl vědět a také poradit jak z potíže ven, a někdy až nesmlouvavě vyžaduje bezprostřední zásah a pomoc.

Je těžké v takovém případ vysvětlovat, že to tak snadné není. Že včasná prevence je méně nákladná a prospěšnější než pozdější rychlý zásah, což je všeobecně známé. A přece o ni dbá jen málokdo. Hříchy mládí se ve stáří snadno sečtou, a někdy dokonce i znásobí. Když je pak zle, tu je dobrá rada drahá. Ne na všechny potíže existuje okamžitě působící pilulka, vodička nebo mast. Co se poškozovalo po dobu několika let, není možno napravit švihnutím zázračného proutku. To je možné pouze v pohádkách – a z těch už jsme dávno vyrostli.

Král se také do své funkce nedostal přes noc. Sice k tomu nemusel provádět žádná cvičení jako jistě ministr s jeho mantrami, ale jen tak jednoduše k ní také nepřišel. Je pak na bíle dni, že si své posty nemohou jen tak na zavolanou vyměnit.
Je to nepříjemné, ale jediný návod zní odjakživa stále stejně: trpělivě cvičit, cvičit a zase cvičit.

Autor: František Benda, Foto: Internet