Dušičky

Autor článku: Věra Svobodová „Duše zemřelých se vracejí na tuto zemi, aby navštívily místa posvěcená láskou těch, které znávaly za života.“ Charles Dickens

Původ tohoto svátku je starobylý a astronomický. Už v pátém století př. Kr. se tento den slavil jako den v půli mezi rovnodenností a slunovratem. Historie Dušiček je ve svém vzniku také spjata s anglosaským svátkem Halloweenu a sahá až k dávnověkým Keltům. Tehdy se rok dělil na dvě období – období hojnosti a období zimy a hladu.

V listopadu pro Kelty začínala doba temna, tmy, zimy a nejistoty. Byl to čas k předělu celého roku, oslavám a hodováním. Také to byl ale čas na duchovní složku svátku. Bylo zapotřebí obětovat bohům, aby se slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara, aby nebyl hladomor a vydržely zásoby přes zimu.Těch strachů a obav bylo moc. Jejich hlavním bohem byl Samhain, což lze přeložit jako Pán mrtvých. 31. říjen byl svátkem uctívání Samhaina a bohyně Beltane – Velké matky země. Je to předvečer 1. listopadu, kterým začíná zimní polovina roku a keltský nový rok. Vzpomínalo se na ty, jejichž život skončil, na padlé a zemřelé. Keltové dodržovali ve vztahu ke smrti a k pohřbu velmi přísná rituální pravidla a obřady. Věřili, že se tuto noc prolíná náš svět se světem mrtvých a že se jedná o noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím mrtvých je nejmenší.

Věřili, že se té noci vrací domů duše zemřelých z předešlého roku a vyhledávají pomoc příbuzných , aby jim pomohli překročit hranici do Země mrtvých. Proto zapalovali ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát, strávit noc se svými blízkými a vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na cestu. Sami se převlékali do starých hadrů a malovali si obličeje, aby se uchránili před vracejícími se zlými duchy. Je to podle keltského náboženství nejmagičtější noc v roce, která končí úsvitem. Mrtví se vrací do svých příbytků, temná moc pozbývá sil. Začíná další rok.

Uteklo asi 500let a k moci se stále více dostávala katolická církev. V 16. století se z obou dnů slavil již jen jediný – Den všech blahoslavených. Tento zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Důvodem, proč následuje hned za svátkem Všech svatých je údajně vnitřní spojení církve vítězné na nebi, církve trpící v očistci s církví bojující na zemi. Keltský svátek mrtvých plynule přešel do křesťanského svátku zesnulých.

Církev nazývá toto konečné očišťování ,,očistcem“, kde se rozhoduje o jejich dalším bytí a duše se na tuto cestu připravují. Je to tedy vzpomínka na zemřelé, kteří nejsou ještě připraveni ke vstupu do věčné blaženosti a jsou ve fázi očišťování. Proto se 2.listopadu živí modlí za tyto zesnulé, aby jejich hříchy byly odpuštěny.

Modlitba za zesnulé patří k nejstarší křesťanské tradici a je součástí každé mše. Dříve se na Památku zesnulých peklo zvláštní pečivo ve tvaru přeložených kostí a sloužilo k obdarování pocestných , žebráků nebo lidí mezi sebou u kostela. Pečivu se říkalo ,,dušičky“. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2.listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, protestanti tento den označují jako Památku zesnulých. Tento pojem vešel i do ateistických kalendářů. Památka zesnulých se rozšířila do celého křesťanského světa a dnes tento den uznává velká část Evropy a přeneseně i USA, kde se slaví svátek mrtvých jako Halloween.

A tak tedy bez ohledu na to, zda věříme v onu kouzelnou noc, zapalme svíčku a vzpomeňme všech těch, kteří již nejsou mezi námi. Ty, z nichž jsme vzešli, všechny nám drahé. Vzpomeňme na ty, kteří byli našimi přáteli, nebo jen lidmi, které jsme znali. Bez ohledu na vyznání, na věk, rasovou příslušnost, staňme se v těchto dnech lepšími a pokornými. Neboť jednou i za nás snad někdo zapálí svíci a daruje nám vzpomínku.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet