Důchodce a duchovní život – Přímočaré řešení

Autor článku: František Benda Problémy a nepříjemnosti tvoří běžnou náplň našeho života. Je přirozené, že z nich pak pramení nespokojenost, úzkost, rozladění a další psychické stavy, které nám znepříjemňují život.

Pokud by se jednalo pouze o nepříjemné stavy mysli, ještě by to šlo, protože s těmi se člověk vždy nějak vyrovná, a navíc je známo, že čas je leckdy dokáže vyléčit – prostě se na mnohé zapomene nebo se celá věc vyřeší postupně v klidu sama.

Takové změny, které vzniknou, znepříjemní nám život, a po čase zase samy vymizí, můžeme počítat ke změnám vratným – prostě se časem vrátí do svého původního stavu.

Starosti nám dělá teprve stav, kdy dochází ke změnám nevratným, tj. takovým, které mohou zanechat nějaké trvalé poškození. To se pak musí nějakým dalším zásahem měnit, aby zase nastal stav normální, bez komplikací. Některé psychické problémy se jak známo somatizují, to je že se nepříznivě projeví v tělesné kondici, ať už pouze občasně, nebo tak, že je nutno vyhledat lékaře.

Takovou situaci nelze posuzovat paušálně, protože mnozí lidé žijí celá léta ve stresových podmínkách, a přesto přežívají, zatímco jiní se zhroutí již při prvním nárazu.

Jako u každého onemocnění doporučuje se i zde včasná prevence, která je jak jednodušší, tak i snesitelnější a levnější, než když už potíže dosáhnou neúnosné velikosti.

Většinou se každý domnívá, že jeho potíže časem zmizí samy a smíří se s nimi. Může se ovšem ale stát, že si na ně zvykne, naučí se s nimi žít, a po čase mu už tak nepříjemné nepřipadají.

Jestliže se rozhodneme zamyslet se nad svým životem, nad tím, co jsme očekávali a co jsme ve skutečnosti dostali, musíme začít tak trochu bilancovat a upřímně si přiznat své skutečné zisky i ztráty. Přitom je nutno počítat s tím, že si každý víceméně fandí a nadržuje, i když přemrštěná sebekritika také není zcela na místě.

Velkou chybou by bylo hledat přímočará, jednoduchá řešení. Svět není černobílý, a vzájemné vazby jsou namnoze tak propleteny, že je velmi obtížné se v nich vyznat a vyřešit je tak jednoznačně, aby na jedné straně byla samá „ano“, a na druhé pouze „ne“.

Psychoterapii, která by jediná byla zde na místě, mohou nahradit i jiné přístupy, které jsou účinné hlavně tehdy, snaží-li se opravdu pochopit postoj hledajícího člověka a pomoci mu tak, aby vše zvládl vlastními silami.

Jednou z možností je jóga, se svou snahou o vypěstování psychosomatické rovnováhy. Není sice z dnešního pohledu zcela vědecká, protože se v některých bodech rozchází s oficiální psychologií, avšak ve většině případů svou úlohu zvládá docela uspokojivě.

V její prospěch také mluví to, že většina lidí při začátku problémů couvne před představou návštěvy u odborníka a raději se přikloní k pohodlnějším a jednodušším (a také lacinějším) metodám. Ovšem i jóga – stejně jako psychoterapie – pomáhá pouze těm, kteří ji přijmou a jsou ochotni se jí podřídit, a také něco pro sebe dělat.

Nejen skutečná onemocnění, ale i psychická nerovnováha mají nepříjemné důsledky. V prvé řadě jsou to samozřejmě (protože bezprostřední a nejvtíravější) problémy somatické: něco bolí, což samo o sobě je nepříjemné, ale navíc nám to znemožňuje některé činnosti (chůzi, sedění, jídlo), a k jiným nás to naopak nutí (návštěva lékaře, nemocnice, úřadů a pod.). Vedle to jde ale i o působení sociální, protože člověk se cítí vyčleněn ze společnosti, někdy potřebuje pomoc jiného člověka, nebo se ho zmocňuje pocit bezmocnosti.

Nejhorší příznak ale spočívá v často naprosto nezdůvodnitelné a neopodstatnitelné úzkosti, která se člověka zmocňuje buď v průběhu nemoci, nebo dokonce už i po požití některých léků. Jmenovitě v takovýchto případech člověk hledá viníka, protože se domnívá, že jakmile ho najde (a patřičně s ním zatočí), budou rázem všechny jeho problémy vyřešeny. To je problém nejen nemocných, ale i některých lidí starých, kteří nejsou ochotni nebo schopni přiznat si svůj skutečný zdravotní nebo tělesný stav, a téměř se mstí svému okolí, jakoby ono na jejich potížích neslo vinu. Agresivita vzniká při pocitu neřešitelného vlastního neštěstí.

V takovýchto chvílích tělesné nebo psychické slabosti je dobře si uvědomit, že zde může jóga velmi mnoho pomoci. Vlastní selhání je dobře chápat jako příležitost k ověření, do jaké míry se mohou naše poznatky opravdu hojivě uplatnit. Jako první pomoc je dobře použít dech, a to jmenovitě dech břišní. Pak relaxaci, a to co nejdokonalejší, s omezením myšlenek. Už tyto dva mechanismy – jakkoli se zdají být pouze mechanické – pomohou zklidnit psychiku, a případně přijmout nepříjemnou pravdu.

Při hodnocení situace je pro obranu proti vtírajícímu se černobílému nazírání světa dobré zamyslet se nad obsahem vlastních postojů, jmenovitě pak nad výroky o blahodárnosti skromné spokojenosti a o sebedisciplíně.
A také o odpuštění, a to nejen jiným, ale i sobě. Ale o tom zase až někdy jindy.

Autor: František Benda, Foto: Internet