Právní okénko pro důchodce: Bezdůvodné obohacení

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Problematika „bezdůvodného obohacení“ je upravena v ustanovení § 2991 – § 3005. Je vidět, že nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění, věnoval bezdůvodnému obohacení poměrně důkladnou právní úpravu.

Výklad k jednotlivým ustanovením nového občanského zákona se neobejde bez uvedení doslovné citace probíraného tématu, pokud máme pochopit, co zákon upravuje. Tento článek je pouze informativní, přednostně platí zákon a judikáty soudů, kteří ve věci rozhodují.

Často jsou lidé v pochybnostech, kdy nastane případ, že se někdo „bezdůvodně obohatí“ a kdy podat žalobu na toho kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu. Možnosti „bezdůvodného obohacení“ má široké spektrum v běžném životě. Z ustanovení o bezdůvodném obohacení vyplývá, ten, kdo utrpěl újmu z jednání druhé strany, má právo na náhradu a toto právo může uplatňovat u soudu, pokud ten, kdo neoprávněně získal majetkový prospěch, nevydá věc nebo nenahradí újmu na výzvu poškozeného.  

Subjekty sporu o bezdůvodné obohacení

Povinnou osobou, příjemcem plnění (obohacený) je ta, která má oprávněné osobě (ochuzenému) vydat věc. Jaký je rozsah nároku na vydání bezdůvodného obohacení?

To je otázka, kterou nyní zodpovídá zákon tak, že je nutné rozlišit, zda se jedná o bezdůvodné obohacení v dobré víře nebo ve zlé víře. Jinak řečeno: zda se jedná o poctivého nebo nepoctivého příjemce plnění.

Na straně poctivého příjemce

Poctivý příjemce vydává bezdůvodné obohacení v rozsahu, který trvá při uplatnění práva na jeho vydání ze strany ochuzeného, a tak může být bezdůvodné obohacení menší než v době, kdy k němu došlo. Jestliže příjemce předmět bezdůvodného obohacení během doby prodal, pak může ochuzenému vydat peněžitou náhradu nebo cenu, za kterou předmět bezdůvodného obohacení prodal.

Bezúplatné zcizení předmětu bezdůvodného obohacení

Pokud předmět bezdůvodného obohacení zcizil bezúplatně, ochuzený může požadovat náhradu pouze po tom nabyvateli věci, který nebyl v dobré víře. Pokud však nelze vydat předmět bezdůvodného obohacení, není obohacený povinen k náhradě, pokud ho získal v dobré víře. Tedy, do práva i povinnosti poctivého příjemce je důležité usoudit, zda jednal v dobré víře.  

Nepoctivý příjemce

Nepoctivý příjemce je povinen vydat vše, co získal, kdy došlo k obohacení. To znamená, že věděl nebo musel vědět, že nejedná v dobré víře. A navíc – musí nahradit poškozenému užitek který by jinak získal. Může jít o to, že nabyde nemovitost, o které ví, že k ní vázne právo třetí osoby a nakládá s ní. Pokud v mezidobí, kdy získal předmět bezdůvodného obohacení, ho prodal ochuzení je oprávněn, na rozdíl od případu poctivého příjemce, zda bude požadovat peněžitou náhradu nebo se zhojí na tom, co nepotivý příjemce utržil za předmět bezdůvodného obohacení.    

Právo na náhradu nutných nákladů

Pro oba případy však platí, jak stanoví zákon, že ten, kdo bezdůvodné obohacení vydává, má právo: na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci. 

Cit.: Bezdůvodné obohacení

§ 2991

(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

§ 2992

Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

§ 2993

Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

§ 2994

Dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

§ 2995

Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

§ 2996

Měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud.

§ 2997

(1) Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

(2) Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

§ 2998

Plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení.

§ 2999

(1) Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

(2) Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

(3) Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.

§ 3000

Poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

§ 3001

(1) Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.

(2) Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

§ 3002

(1) Plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.

(2) Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

§ 3003

Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

§ 3004

(1) Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil.

(2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva člověka chráněného ustanoveními první části tohoto zákona, může ochuzený požadovat za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto plnění podle odstavce 1 dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit.

§ 3005

Kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet