A proč ne tchán a blonďák?!

Autor článku: Irena Fuchsová V roce 1954 jsem jako čtyřletá dostala dětskou obrnu (www.polio.cz). Očkovat proti ní se začalo až o několik let později. V současné době u nás „dožívá“ asi 10 000 obrnářů a většina z nás se potýká s tzv. post – poliomyelitickým syndromem.

Loni v létě jsem si uvědomila, že blondýnky jsou na tom stejně jako tchyně. Slyšeli jste snad někdy vtip o blonďákovi? A proč se říkají vtipy jenom o tchyních a o tchánech ne?
Stydím se, že mě to napadlo až v sedmapadesáti letech, a to ještě díky vtipu, kterému jsme se tehdy v lázních všichni smáli.

Dva kamarádi obědvají a jeden se nad talířem pořád ošívá. Když už to nemůže vydržet, postěžuje si.
„Ta tvoje tchyně je fakt hnusná!“ Druhý chápavě přikývne.
„Já vím. Tak sněz jenom brambory!“

Samozřejmě, že se hned rozproudila debata o tchyních. Nebyla jednoznačně proti nim. Naopak. Někteří si své tchyně pochvalovali. I já mám tchyni, kterou mám ráda a ona má ráda mě. I můj muž má rád svoji tchyni a ona na něho nedá dopustit.

Nicméně, i když moje děti ze mě tchyni ještě neudělaly, přes jejich partnery si občas uvědomím zrádnost tchynina zákulisí. Matka – tchyně, která si se svou dcerou rozumí, ví o svém zeťovi všechno. Vyslechne si totiž věci, na které si dcera stěžuje jen tak mezi řečí, mimochodem, aby si momentálně ulevila.
Když od matky – tchyně odejde, rychle na to zapomene, na rozdíl od matky – tchyně. Jak ta by mohla zapomenout? Právě se dozvěděla něco, o čem je přesvědčená, že její milované dceři ublížilo. A kdo jí ublížil? Zeť.

A tak mu při první příležitosti naznačí, že moc dobře ví o všech nepravostech, které dělá její holčičce a vůbec, ale vůbec se jí to nelíbí. Ze začátku naznačuje jemně, nenápadně. Když si ale dceruška, aby řeč nestála, stěžuje opakovaně a dokonce pravidelně, stává se matka – tchyně zeťovým největším nepřítelem a začne mu to dávat zákeřně a rafinovaně najevo.

Zeť buď nereaguje, to když mu je tchyně šumafuk, nebo tápe, ale protože si není ničeho vědom, snaží se s tchyní příliš nekomunikovat a tím omezit třecí plochy na minimum.

Existuje ještě jedna varianta. Ta nejhorší. Zeť se zeptá své tchyně, co svými laskavými, skoro mateřskými útoky myslí. Její odpověď je rychlá a vyčerpávající. Zvědavý chudák se o sobě dozví víc, než kdy o sobě věděl, a nemůžeme se mu divit, že se druhý den rozchechtá nad báječným vtipem o tchyni, rozemleté do sekané a dobrá nálada mu vydrží až do večera…

Myslím si tedy, podle toho, co jsem v průběhu svého života vypozorovala, že horší to mají s tchyněmi muži. Je to proto, že dcery se svým matkám více svěřují. Synové jsou většinou menší či větší Bajajové, mají úplně jiné starosti než jejich manželky, chápou věci jinak a hlavně je jim úplně jedno, jestli řeč stojí, ano, muži většinou nikdy neudělají nic pro to, aby řeč nestála, když naproti nim sedí jejich matka…
Prostě někteří se svěřují méně, někteří dokonce vůbec, a jsou i tací, kteří své manželství lakují před matkou narůžovo. Ať je to tak nebo tak, pravdou zůstává, že matky synů nemají o své snaše příliš informací, a i proto se k ní chovají lépe, než se matky dcer chovají ke svým zeťům.

A snachy tím pádem mají své tchyně více v oblibě, i proto, že jsou to potencionální chůvy jejich dětí, někdy dokonce i žadonící o to, aby je mohly hlídat a kupovat jim dárky, takže snachy ledacos překousnou, a protože žena je tvor nekrvelačný, dochází většinou k oboustrannému sbližování obou stran, snach i tchyní.
Tak. A kdepak máme tchána? Kampak ses nám ztratil, chlapče? Proč jsou pouze vtipy o tchyních, a o tchánech jsem nikdy žádný neslyšela? Že by všichni tcháni byli dobří?

Je pravda, že ten můj byl. Měla jsem ho ráda. Bohužel už odešel. Chybí mi, protože můj táta odešel brzy a já jsem proto ráda a často využívala příležitosti, abych tchánovi říkala otče. Ale i přes tuto svoji kladnou zkušenost, vím od jiných žen, že tcháni dovedou být pěkní neřádi. Ale vtipy se o nich přesto nevykládají! Proč? Že by tcháni – neřádi byli výjimka?

Ne, ne, ne. Pánové tcháni, nejásejte, a vy, blonďáci, také ne! Nevyjdete z této úvahy vítězně! A víte proč? Odpověď na otázku, proč nejsou vtipy o blonďácích a tchánech, je jednoduchá.
Vtipy totiž vymýšlí muži. Ty o tchyních a blondýnkách určitě. Ženy nemají na takové věci čas. Ženy nejsou tak krvežíznivé, aby vymýšlely vtipy na své tchány – neřády, a nechaly je rozemlít do sekané! A nejsou tak pomstychtivé, aby vymýšlely vtipy na blonďáky, kteří se na ně vykašlali. Takže tchán i tchyně jsou si ve svých dobrotách i nedobrotách rovni, stejně jako si jsou rovni blondýnky s blonďáky. Tak je to.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12