Důchodce a duchovní život – Zábrany

Autor článku: František Benda Zeď, stěna, ohrada, plot a jim podobné – to všechno jsou zařízení, která mají zabránit přístupu něčeho nežádoucího tam, kde si to nepřejeme mít. Při jejich pořizování musíme brát v úvahu jak mocný je ten, kdo se k nám snaží prodrat.

Proti sousedovým nenasytným slepicím vystačíme s řídkým laťkovým plotem, kdežto hrozí-li nám nepřátelská horda, vyzbrojená kanony, musíme se obrátit na vojenské odborníky.

Čím je zeď pevnější a neprostupnější, tím víc přináší problémů. Je-li naprosto jednolitá, nedostane se do města sice nepřítel, ale ani kupci nebo potulní umělci, takže budeme současně o mnohé ochuzeni. Stejně dopadnou ti, kdo přebírají potraviny co do údajné škodlivosti. Snadno se jim sice podaří uchránit se před mnohými, které považují za nebezpečné, ale současně s nimi ze svého jídelníčku vyškrtnou vitamíny, stopové prvky a ještě leccos, o čemž ani nevědí, že by jim mohlo prospět. Panenka, která stydlivě sedá v koutě, sice z dálky září svou nevinností, ale nesmí se divit, když kolem ní proběhne život, aniž by si jí vůbec kdo všiml. Vybírat, ale nepřebrat.

Provázanost nejrůznějších komponentů přírody je v mnohém ještě nedoceněna. Paradoxně ale i při jejich ledabylém přehlížení se dá docela dobře přežít, tím spíš, že mnohdy ani nepostřehneme, že nám cosi uniká. K zachycení jemnějšího chvění je nutno být patřičně naladěn, což není ani zdaleka jednoduché. Průbojný egoismus, tolik platný při zajišťování životních podmínek, je zde spíš na škodu než k užitku.

Pojem zdi se může ale představit i jinak. A to tam, kde se rozhodneme překročit rámec svého obvyklého, obecného uvažování a pokusíme se o proniknutí do základů některé nám zatím nedostupné roviny. To, s čím se tu můžeme setkat, se nezřídka dá přirovnat ke skutečně neprostupné zdi. Jsou přece známé případy nadšených mladých muzikantů, kteří se nedočkavě vrhli po hudebním nástroji, aby vzápětí zjistili, že „ono to nehraje“. Samo od sebe samozřejmě ne. Pokud se nesmířili s dlouhodobým a obtížným přivykáním na nové, dosud neznámé „grify“, znechuceně nástroj odložili a tím to pro ně skončilo.

S obdobnou situací, jen v trochu jiném hávu, se setkají zájemci o duchovní život. V současné době je k mání až přespříliš literatury a nejrůznějších popudů, slibujících hlubší poznání v tomto směru. Je tak trochu vzrušující číst příběhy o skvělých výsledcích těch, kteří dosáhli pozoruhodných úspěchů. Méně zábavná, a proto velkomyslně přehlížená jsou upozornění, že všichni tito vychvalovaní velikáni dosáhli svých úspěchů po často úporných vnitřních bojích a nekonečně dlouhých cvičeních. Je velmi snadné postavit se jim v duchu po boku v jejich slávě, kdežto v jejich předcházejících bojích, utrpeních a beznaději je raději necháme o samotě.
Že mistři odkazovali své žáky na nutnost několikaletých cvičení, že jsou upozorňováni na potřebu vytrvalé a stále znovu obnovované trpělivosti při zdánlivě nekonečných opakováních, že je nutno se připravit na příslovečnou „temnou noc duše“, kdy se zdá vše naprosto beznadějně ztraceno, to se přechází jako nezbytný kolorit, a každý se už vidí na výsluní nezaslouženého úspěchu.

Navíc se pak stává, že ten, kdo se dobyl nějakého částečného zisku, se už cítí být mistrem na jakémsi pomyslném vrcholu. To samozřejmě přináší pocit zadostiučinění a potřebu pokorných díků, ale současně i ošidnou touhu se o svou radost s někým podělit, ne-li hlásat ji jako jedinou pravdu.

K proražení této pomyslné, neprostupné zdi se používá příměru s vodou, která vytrvalým omýváním na první pohled mnohem tvrdší skály ji dokáže ohladit nebo dokonce prohlodat. V praxi to nemůže znamenat nic jiného, než vytrvat při onom neustálém opakování, jakkoli se zdá málo účinné. Komu se nedostává vlastní invence k vymýšlení vlastních přístupů, tomu se nabízí k použití předem promyšlená a velkomyslně nabízená řada rituálů a bohoslužeb. Při jejich přebírání je dobře mít na paměti jednak to, že se za nimi zpravidla skrývá nějaký záměr, který je zde šikovně nastrkuje, a také to, že při konečné volbě ani rituál, ani bohoslužba žádným způsobem neobšťastňují někoho, na koho jsou zaměřeny, nýbrž jen a pouze mají za úkol zvýšit kvalitu přístupu provádějícího. Mají podpořit jeho upřímnost, vytrvalost a pokoru.

S neprostupnými zdmi se ale nemusíme setkávat pouze vně vlastního myšlení. Mnoho, a často velice houževnatých, nosíme sami ve své mysli. Ty mají zvláštní schopnost vyhýbat se uvědomění a poznání své záludnosti, neboť jsou považovány za součást normálního vybavení našeho intelektu. Jsou to různé pověry, předsudky a návyky, přejaté od předků, nebo naše vlastní představy co se má a co ne, ale také třeba ohledy na to, „co by tomu řekli lidi“. Odtud snaha některých obrodných směrů prorazit tuto nevědomost a poznat jak se věci skutečně mají. V tom smyslu se doporučuje pohlédnout na projednávanou věc očima protivníka, který samozřejmě hájí zase svou vlastní pravdu, nebo – ještě lépe – očima nestranného svědka, který nám pak ale může často snadno dokázat třeba i to, že táhneme do žabomyší vojny.

Jedno z řešení přináší dost početný zástup jedinců, kteří odcházejí buď do naprostého soukromí, nebo se sdružují do skupin stejného zaměření, aby se pak kdesi na odlehlém místě, kam nedoléhá vření nevyrovnaného života, věnovali výhradně očišťování vlastní mysli. Ani to ale není zcela jednoduché. Pokud nejde o naprosto upřímnou snahu dobrat se v tomto směru pravdy, nýbrž o jakýsi únik před problémy obyčejného života s jeho nekonečnými radostmi a strastmi, veškeré úsilí se mine cílem. Výsledkem je pouze to, že celý náklad obtížných myšlenek se beze zbytku přenese do jiného prostředí, kde se ovšem může projevit mnohem palčivěji, neboť má kolem sebe daleko méně zábran.

Kdo opravdu touží po očistě vlastních myšlenek, nemusí sahat po žádných vnějších, často problematických pomůckách, ani nemusí odcházet do izolované samoty. Docela dobře si vystačí s pravidelnou péčí o myšlenkovou hygienu. Věří-li, že vše kolem nás, a tedy i my sami, jsme dílem Všemohoucího, pak také všechno, co shledáváme kolem sebe, jakož i vše, co děláme, se může kdykoli stát předmětem našeho zdokonalování, neboť v něm nacházíme jeho všudypřítomnou ruku.

Autor: František Benda, Foto: Internet