Povídka: Doktor Zachariáš

Autorka článku: Irena Novotná Právě na nenápadných místech se mohou dít podivuhodné věci, o kterých se nepíše v bulvárech, na Internetu a ani v novinách, nemluví se o nich v televizi a ani v rozhlase a nikoho ani nezajímají. Zdá se vám to zvláštní? Mně rozhodně ne.

Povídka, kterou budete, jak doufám číst, není o známých a slavných lidech, o nichž se mluví, ale o obyčejných lidech, kteří si i přes životní problémy a překážky i v zápase o své bytí zachovali kus ryzího člověčenství. Semíláni dobou, v které žijí, chápou pomíjivost času, který je jim vyhrazen pro život, v kterém plní své zvolené životní poslání a proto hledají svá malá útočiště. Ale i ta jim někdo stále rozšlapává, protože nemají takovou prosperitu, jaká je obecně očekávána. Postavy tohoto příběhu jsou sice dobří lidé, ale pochybují o sobě, dělají chyby, které se nedopouští. Nebojují ani ve chvíli, kdy jim jde o všechno. Ve skrytu duše věří, že přemohou, alespoň svými silami, osudové okamžiky, které je ve skutečnosti vrhají do samoty, nesnází a i do nejistoty. Nevěří, že se mohou úspěšně vzepřít. Obyčejná lidská slušnost pomáhá, aby se setkali a vytvořili zcela nenápadné dílo pro ty ještě bezbrannější, než jsou oni. Povídka je syntézou několika lidských osudů.

Doktor Zachariáš ztělesňuje několik postav ze života, jak jsem je poznala osobně při své práci v nemocnici. Svým charakterem a přístupem k životu a k poslání, které na sebe vzali, vlastním rozhodnutím mi byly vždy velkým povzbuzením a vzorem lidskosti. Bohužel, už dávno nejsou mezi námi.

S velkým odstupem času vzpomínám na tu malou nemocnici, které se pořád něčeho nedostávalo a její zdravotnický personál, který se stále obával, že přijde o místo, což mohlo dramaticky změnit jejich život k nepoznání. Daleko široko by nové místo v oboru nenašli a stěhovat se s rodinou do další nejistoty se jim nechtělo. Byli příliš obyčejní, nenápadní a možná, že nechápali fungování všech těch koleček v soukolí, které je nemilosrdně drtilo a občas také povolilo vydechnout.

Povídka je psána v ich-formě.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet